Alice a Olga v době, kdy T.G.M. byl jen jejich tatíčkem

Elis a Olůvko, tak se říkalo dcerám v rodině Masarykových. O tom, jaké byly osudy Alice a Olgy dříve než se z dětí politika a profesora staly dcerami prvního Československého prezidenta, bude v Historických obzorech vyprávět Dagmar Hájková z Masarykova ústavu Akademie věd.

Dospělého věku se dožily čtyři děti Tomáše Garrigua Masaryka a jeho manželky Charlotty. Nejstarší z nich, dcera Alice, se narodila roku 1879 ve Vídni. Po ní následovali chlapci Herbert, Jan a nakonec Olga. Vztahy mezi rodiči a dětmi byly v rodině Masarykových na svou dobu velmi neobvyklé a velmi otevřené, říká historička Hájková.

"Výchova probíhala s důrazem samozřejmě na vzdělání ale i na sport a otevřenost mezi vztahy. Výchova byla ovšem podepřená hlubokým náboženským cítěním, což se později odrazilo v mezirodinných vztazích. Myslím si, že o hodně více než Jan či Herbert tím byly ovlivněny právě Olga a Alice. Kdybych mohla charakterizovat několik pilířů v jejich životě, tak to bylo silné náboženské cítění, vztah k rodičům, otci a potom k jeho dílu, tedy k Československu. Je pro ně později velké trauma, že Československo neexistovalo v té podobě, jak si ho vytvořil a vysnil jejich otec. Ten vztah k otci byl velmi silný."

Dá se říct, že byl silnější, než k matce, nebo byl prostě jen jiný?

Tomáš Garrigue Masaryk, dcera Alice a syn Jan na procházce v zámecké zahradě, foto: ČTK

"Byl jiný, určitě. K matce byl možná víc důvěřivější, k otci obdivnější. Ono se to samozřejmě měnilo, byly v tom periody dětského vzdoru, byly v tom periody velkého pochybování, kdy třeba Alice, ale měla to i Olga, v sobě cítily jistý svár Slovana a Anglosasa a nevěděly, co si s tím počít. Myslely si, že je to velmi emotivně vyčerpává. Stejně tak Alice měla potíže s tím, že měla pocit, že má velmi silného otce a ona mu nepostačuje. Že se nikdy nemůže vyrovnat svému otci, což skutečně nešlo, ale ona se o to pořád pokoušela. Ve vyšším věku to dospělo k tomu, že měla permanentní pocit velké nedostatečnosti, myslela si, že zklamala svého otce, že není tak dobrá jako on a pořád se chtěla i ve vysokém věku zdokonalovat."

"Samaritáni Československého červeného kříže, zůstaňte na svých místech a pokračujete ve své práci pro záchranu zdraví a životů svých spoluobčanů," vybízela Alice Masaryková v období mnichovské zrady.

Právě takto se s ní setkáváme nejčastěji - jako s obětavou sociální pracovnici stojící v čele Československého červeného kříže nebo jako s někdy až příliš horlivou ochránkyní díla a odkazu svého otce.

Soukromý život byl ale pro vzdělanou a emancipovanou Alici už před 1. světovou válkou spíše v pozadí.

"Alice měla někdy počátkem dvacátého století hluboký vztah s očním lékařem, který se jmenoval Fröhlich. Tento vídeňský lékař, který zřejmě k Alici také cítil jistou náklonnost se dlouhou dobu nevyjadřoval. To trošku mělo rozčílit Charlottu, která chtěla, ať se tato situace vyřeší a napsala mu. Alice velmi těžko nesla, že jí matka zasahuje do vztahu, na chvíli s matkou samozřejmě nemluvila a s Fröhlichem se už nikdy myslím nesetkala, ten vztah skončil.

Další vztah, který Alice měla byl s architektem Plečnikem, kterého obdivovala, ten vztah je obecně známý a byl evidentně velmi platonický. Alice se podle mého soudu nevdala především kvůli tomu, že ona se vědomě obětovala tomu oboru, který ji velmi zajímal a to byla sociální péče. Ona byla dost dobrá učitelka, profesorka na střední škole v Českých Budějovicích i v Praze. Ona byla učitelka, která překračovala meze normálního vyučování. Své žákyně vodila na výlety, hrála s nimi divadlo, přesvědčovala je, jak se mají správně chovat třeba v oblasti hygieny. Sama velmi vášnivě sportovala, bruslila, lyžovala a ve velmi vysokém věku ještě plavala. Byla pro žákyně skutečným vzorem a měla mezi nimi velkou řadu obdivovatelek. V této práci se skutečně našla."

V roce 1912 stála spolu s Edvardem Benešem u založení tzv. Sociologické sekce. Byla to velmi zajímavá instituce, ve které ona měla na starosti tu praktickou část, ne teoretickou jako Beneš, ona navštěvovala rodiny, pomáhala v těžkých sociálních situacích. A tohleto byla Alice, která měla svou představu a dokázala ji před tou válkou velmi dobře naplnit."

Zleva : Jan Masaryk, vnučka Anna, Tomáš Garrigue Masaryk, Alice Masaryková, Olga Masaryková, foto: ČTK

Problémem Alice byly, stejně jako pro mnoho členů její rodiny, psychické potíže. Ty se nevyhnuly ani další hrdince našeho vyprávění - Olze Masarykové.

"V Tomášské ulici se v roce 1891 náš rodinný kruh uzavřel příchodem naší nejmladší. Otec byl právě ve Vídni, účastnil se zasedání říšského sněmu, do něhož byl před několika týdny zvolen. Na telegrafické zavolání přijel a našel už v kočárku malou dcerušku, tu Olinku, která ho po letech doprovázela na jeho cestě světem. Mně bylo tenkrát dvanáct let, často jsem si přistavila ke stolu podnožku a přebalovala to milé, smavé stvořeníčko," vzpomíná po letech Alice v knize Dětství a mládí na narození sestry.

Olga, foto: ČTK

"Olga byla na první pohled zdravé, veselé, krásné dítě, oni tu Olinku doma všichni milovali a hýčkali, říkalo se jí Olovo nebo Olůvko. Samozřejmě žila v Masarykově rodině, takže byla ovlivněná tím intelektuálním prostředím. Bohužel se stalo, že v době, kdy studovala na univerzitě, se zamilovala do člověka, který buď studoval nebo už ukončil právnické vzdělání, jmenoval se Vendelín Halík. Toto manželství, které bylo uzavřeno v lednu 1913, bylo veskrze nešťastné. Existují o tom doklady pouze v diáři Charlotty Masarykové, kde ona říká, že ten vztah se musí nějak řešit, že Olga to nezvládá, že Masaryk je z toho velmi nešťastný a on sám se rozhodl, že se Olga musí rozvést, což se stalo. Doklady o rozvodu scházejí, bylo to někdy v roce 1914 a Olga po více než roce manželství utrpěla psychické trauma, zhroutila se. Do tohoto jejího zhroucení ještě přichází 1. světová válka."

Olga odjíždí s otcem do zahraničí, o tom, co se děje s nejbližšími se oba dozvídají jen zdálky. Pro rodinu to nebylo lehké období - Herbert zemřel, Alice byla ve vězení, Jan narukoval na frontu a všechny tyto události těžce doléhaly na nemocnou matku.

Tomáš Garrigue Masaryk se svými vnuky Herbertem a Leonardem v Lánech v zahradě, foto: ČTK

Olga trávila velkou část svého zahraničního pobytu ve Velké Británii, kde studovala. V roce 1917 utrpěla úraz, pravděpodobně spadla z koně, ochrnula a téměř oslepla.

"V té chvíli se o ni začali starat manželé Bothwellovi, kteří byli členové…zda sekty, protestantské denominace...Christian science, Křesťanské vědy. A tahle ta skupina je přesvědčena o tom, že účinná modlitba, víra odstraní ten neduh a veškeré nemoci jsou pouze důsledek špatné víry. Velmi záhadně, neobvykle ale stalo se - Olga se velmi rychle uzdravila."

Své uzdravení přičítala právě tomuto učení a téměř do smrti mu zůstala věrná.

Po 1. světové válce se obě sestry setkaly v nově vzniklém Československu jako dcery prezidenta osvoboditele. Zatímco Alice se stala jakousi pravou rukou otce, Olga zanedlouho odjela do Švýcarska, kde se znovu vdala. Problémy a tragédie se Masarykovým vyhýbat nepřestaly. Sen o Československu se rozplynul, oba synové Olgy tragicky zemřeli za druhé světové války, jejich smrt stejně jako smrt Jana Masaryka dodnes vyvolává řadu spekulací.

Ale o tom třeba zase někdy příště.