Američané mají zájem o dlouhodobé vědeckotechnické partnerství s Českem

Do české vědy půjdou americké peníze. Američané je slíbili vládě za souhlas s umístěním protiraketového radaru na našem území. Tuzemští odborníci přitom upozorňují, že Češi mohou výměnou za americké peníze nabídnout opravdu hodnotné projekty. Více se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Peníze by měla poskytnout Agentura pro protiraketovou obranu. Ta už začátkem roku zjišťovala v Česku možnosti, jaké mohou v oblasti výzkumu Češi nabídnout. A v květnu pak bylo v zemi vytipováno více než sto různých vědeckých pracovišť. V užším výběru jsou nyní projekty z oblasti nanomateriálů, robotiky, laserové a radiolokační techniky, medicíny nebo z výzkumu speciálních krystalů. Z české strany zajišťuje spolupráci tým řízený vedoucím katedry kybernetiky na pražském ČVUT, profesorem Vladimírem Maříkem. Mimochodem, právě katedra kybernetiky má už s americkými penězi bohaté zkušenosti. Už léta spolupracuje s US Air-Force. Americké letectvo sponzoruje například výzkum v oblasti řízení bezpilotních letounů. A nyní Američané testují unikátní systém Agentfly z ČVUT pro řízení letového provozu. Smlouva o strategické spolupráci má podle odborníků mimořádný význam. Se Spojenými státy ji uzavřelo jen několik vyspělých zemí světa.

„Jde o to, abychom se dostali k nejnovějším technologiím. Ale nejen o to. Chceme se zároveň podílet na jejich vývoji, a tak si vytvořit předpoklad pro konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. My máme dobré nápady, máme dobré mladé týmy. To, co potřebujeme, je napojit naše výzkumníky na špičkové americké laboratoře. Tam je totiž to vybavení mnohonásobně nákladnější, ústavy jsou mnohonásobně větší. My se tedy potřebujeme spojit s někým, abychom mohli překonat kritickou hodnotu – critacal mass – ve výzkumné činnosti. Naše týmy jsou stále ještě relativně malé na to, aby mohly přinést něco špičkového, úplně přelomového světové vědě.“

Říká profesor Vladimír Mařík. Jde zároveň o to, aby česká věda a výzkum nebyly jen dodavateli určitých segmentů, ale byly rovnoprávnými partnery s Američany.

„A o to nám od samého počátku našeho vyjednávání jde.“

Není žádným tajemstvím, že na seznam institucí a projektů, o které projevili Američané zájem, se automaticky dostala ta vědecká pracoviště, která už mají nějaké kontakty na americký obranný průmysl. Jde například o Fyzikální ústav Akademie věd, kde se mimo jiné zkoumají výkonné lasery s možností využití k ničení balistických raket.

„Myslím, že speciálně o Fyzikální ústav má americká strana obrovský zájem. Výsledky v oblasti laserů a nejen laserů jsou pro ně mimořádně zajímavé. Domnívám se, že obdobně je na tom dobře třeba Masarykova univerzita v Brně v oblasti bezpečnosti v komunikačních systémech. Západočeská univerzita zase například v oblasti zpracování řečových signálů, automatické odpovídání v přirozené řeči. Těch pracovišť, která jsou zajímavá pro americkou stranu, jsme našli desítky.“

Jak už bylo řečeno, spolupráce je uzavírána tak, aby z ní profitovaly obě strany. A to není podle profesora Maříka jenom fráze. Američané už v minulosti ukázali, že to myslí upřímně.

„Mohl bych třeba uvést, že při našich řešeních nejsme nijak omezováni v tom, abychom patentovali řešení, která vznikla za podpory americké strany. Můžeme je i prodávat. My jsme například už zmíněný systém pro řízení letového provozu Agentfly licencovali britskému koncernu BAE Systéme. Nejsme nijak omezováni. Americká strana vidí v České republice výzkumný potenciál a domnívá se, že výsledky bychom měli využívat společně nebo každý zvlášť.“

Za velmi povzbudivý považuje profesor Vladimír Mařík fakt, že z pohledu amerických agentur se jako perspektivní a technologicky vyspělí partneři ukázaly nejen české vědecké ústavy a univerzity, ale i mnohé malé a střední firmy.

„V tom seznamu jsou jak pracoviště vysokoškolská, pracoviště Akademie věd, tak jsou tam i soukromé firmy. Řada z nich je ne velmi dobré výzkumné úrovni. My nemůžeme dělat rozdíl, zda se výzkum dělá ve státní nebo soukromé sféře. Možná bych ale měl říci ještě jinou věc. Pokud se jedná o finanční podporu, nejde jenom o spolupráci amerických vojenských agentur a českými subjekty. Bude podporována například i spolupráce amerických univerzit s českými univerzitami. Předpokládáme vytvoření společných laboratoří. To je podle mého názoru další nový prvek, který může přinést novou dimenzi do vědeckotechnické spolupráce s americkou stranou.“

Čeští odborníci se nechali slyšet, že spolupráce s Američany má jednu obrovskou výhodu. Jde při ní vlastně o přirozeně vytvářená vědecká uskupení, zatímco třeba v případě získávání evropských grantů musí jít nutně o spolupráci pracovišť napříč členskými zeměmi Evropské unie. Profesor Vladimír Mařík to potvrzuje.

„Práce na amerických výzkumných projektech je daleko méně formální a formalizovaná ve srovnání s tím, co vidíme v Evropské unii. Problémy, byť nejsložitější, musí být zformulovány na deseti stranách. Kdo na deseti stranách nedokáže zformulovat projekt, který chce řešit, tak nemá šanci. Zatímco v Evropské unii je to mnohdy jenom slohové cvičení, které rozhoduje o tom, jestli jsou prostředky přiděleny. A v podstatě i ta kontrola jejich spotřebování je daleko mírnější než v případě amerických vojenských projektů.“

A je zde ještě další zajímavá okolnost. Američané prý během přípravy celé akce výběru zajímavých pracovišť dávali najevo, že i kdyby náhodou z nějakého důvodu nedošlo k podpisu smlouvy o radaru v Česku nebo se vše protahovalo, tak zájem o spolupráci ve vědě s Českou republikou zůstane, protože Česko považují za potenciální zemi pro dlouhodobé vědeckovýzkumné partnerství. Obdobně, jako si před několika lety vybrali Finsko.