Američané v Mníšku pod Brdy
V rámci vyprávění o svém nejmilejším kraji - Mníšku pod Brdy - zmínil herec František Kovářík i pěknou historiku svého kolegy Emanuela Fialy.
Cestu na Skalku jim blíže popsal a s pozdravem ´na brzkou shledanou´ se s Američany rozloučil. Na Skalce u Kulhánků, kde byla celá naše rodina, se konaly přípravy k uvítání Američanů. A aby uvítání nabylo větší důstojnosti a lesku, požádal otec máti, aby ušila velkou americkou vlajku a vše připravila tak, aby si zaoceánští hosté odnesli ze Skalky tu nejlepší vzpomínku. Nastal den příjezdu Američanů, kteří přijeli v několika autech. V čele vítacího shromáždění stál otec a já statečně třímal rozvinutou americkou vlajku. Pak následovali letní hosté s mnohými občany z Mníšku. Účinkoval zde též orchestr, řízený mým dědečkem Františkem Fialou, učitelem hudby v Mníšku. Po oficiálním uvítání se hosté posadili na zahradu fořtovny k připraveným stolům. Tu pojednou hosté z dalekého západu při spatření vlajky spustili tak hurónský smích, že jsme byli překvapeni a nevěděli, co se přihodilo. Zvlášť, když účastníci výpravy si vyžádali od otce vlajku pro vzpomínku ze Skalky. No, věc se brzy vysvětlila. Matka z neznalosti americké vlajky, na které 48 bílých hvězd v modrém poli představovalo 48 amerických států, našila na vlajku nejméně dvakrát tolik hvězd. A tak moje zlatá máti přiřkla Americe o několik desítek států víc - a bez boje.´
Tak končí vzpomínka Emanuela Fialy."
