Anatomie jedné kariéry: G. Husák z rozhlasového archivu
A po anekdotách trochu vážněji. Z archivu Českého rozhlasu jsme pro Vás vybrali dvě ukázky z projevů muže, který se během Pražského jara výrazně angažoval ve prospěch reformního hnutí, posléze prodělal názorový veletoč a stal se symbolem normalizace.
Kariéra Gustáva Husáka je plná zvratů. Za 2. světové války byl členem hnutí odporu, které vyústilo ve Slovenské národní povstání. Po válce se stal kromě jiného předsedou Sboru pověřenců a hlavním režisérem slovenské politické krize na podzim 1947, která byla prologem k únorovému puči. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954, ve vykonstruovaném soudním procesu s tzv. buržoazními nacionalisty, odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl z vězení propuštěn a o tři roky později rehabilitován. V 60. letech byl Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu. Za Pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec A. Dubčeka. Z této pozice se Husák v březnu 1968 zamýšlel nad socialismem:
Během srpna 1968 však Gustáv Husák obrací a stává se jedním z hlavních sovětských exponentů v Československu. V dubnu 1969 se Husák dostal do čela KSČ a v červenci téhož roku byl již názorový veletoč dokonán:
Dodejme, že v květnu 1975 se tento někdejší bojovník za rozdělení nejvyšší stranické a státní funkce stal prezidentem republiky.
