Československý rozhlas - den před okupací
Posledním dnem Pražského jara byl bezpochyby 20. srpen 1968, i když to samozřejmě kalendářně nesedí a myšleno je Pražské jaro jako politický proces, který den poté zastavily tanky okupačních armád Varšavské smlouvy. Jak se 20. srpen jevil ve vysílání Československého rozhlasu? Byla to ještě doba nadějí, nebo už ve vzduchu viselo napětí?
Ústav pro studium totalitních režimů před několika dny na svých stránkách zpřístupnil různé druhy dokumentů, které se vážou k srpnu 1968. Mezi nimi také zvukové záznamy vysílání tehdejšího Československého rozhlasu, které byly po invazi zabaveny a na desítky let skončily v rukou Státní bezpečnosti. Dnes si je tedy můžeme opět poslechnout. Například jeden z posledních předokupačních zpravodajských pořadů. Jmenoval se Svět dnes večer a vysílal se 20. srpna 1968 od 22. hodiny. Marie Fleissigová možná ani netušila, jak zlověstnou se už za pár hodin ukáže zpráva, kterou uzavřela úvodní přehled domácích událostí.
"Nakonec strohé oznámení z Cestovní kanceláře mládeže. Její partner, sovětská organizace Sputnik zrušila bez udání důvodu příjezd dalších skupin sovětské mládeže. V srpnu k nám mělo těchto skupin přijet 66, pouze 5 z nich u nás skutečně je. Jak už jsem řekla, důvody oficiálně oznámeny nebyly. Možná že si je můžeme domyslet. A zda si to myslíme správně, to nám možná naznačí Karel Jezdinský, který teď bude hovořit o mezinárodních událostech."
Karel Jezdinský ale samozřejmě nepředpověděl invazi. Jen v přehledu zahraničního tisku zaznamenal, že z Moskvy vane chlad.
"Americké listy dnes znovu poukazují na to, že československé noviny zastavily polemiku s Moskvou a že nadále otiskují bez komentáře dlouhé výňatky ze sovětského tisku, které útočí na náš demokratizační proces."
"Pritom sa vyskytujú i také názory, ako by demokratizačný proces u nás privilegoval iba jednu vrstvu. Neviem. Daktorí činitelia majú na mysli hádam novinárov alebo spisovateľov, že sloboda tlače prospieva iba im, a naznačuje sa, že hádam pre ostatné vrstvy nášho obyvateľstva tento demokratizačný proces veľa toho nepriniesol. Nebudem nateraz hovoriť o ekonomických problémoch. Ale v politickej oblasti keby politická sloboda, nový výklad a nová náplň socialistickej demokracie nemali priniesť osoh predovšetkým širokým vrstvám nášho obyvateľstva, robotníkom, roľníkom, inteligencii a ostatným sociálnym skupinám, tak by celý náš pokus nestál za nič a celá naša nová sloboda by za nič nestála.
Považujem za nesprávne a nebezpečné pokúšať sa vrážať klin medzi inteligenciu a medzi ostatné pracujúce vrstvy nášho národa. Je to umelá hra s takýmito tendenciami. Naša inteligencia, ktorá vyrástla z dedín, vyrástla z robotníckych, roľníckych rodičov alebo z intelektuálskych kruhov, je zrastená s týmto ľudovým, socialistickým pohybom u nás. U nás dneska prakticky nemožno hovoriť o nejakej buržoáznej alebo o nejakej panskej inteligencii a teda umele robiť tuná rozdiel by bolo ku škode tak nášho demokratizačného rozvoja ako aj celého vývoja našej spoločnosti."
Kontext projevu Gustáva Husáka dokreslují jeho další slova, zaměřená proti konzervativním silám.
"Sú ľudia, ktorí sa trochu poľakali toho nového demokratického vetra, ktorý od januára u nás v Československu zavial. Každú chvíľu poukazujú na také a onaké nebezpečia, ktoré tu sú. A pokúšajú sa, povedal by som, privrieť tie dvere pre zdravý prúd, pre zdravý vzduch do nášho politického a verejného života. Niežeby sem tam neboli aj nebezpečia, že by neboli prehmaty, i v tlači alebo aj niekde inde. Sú, stávajú sa, ale nie sú podľa môjho názoru ony rozhodujúce pre dnešnú našu situáciu. Tieto obavy týchto 'záchrancov' situácie vyplývajú skôr zo strachu zo slobody, zo strachu z demokracie. Zo strachu, či vedeného osobnými pozíciami, zo strachu o vlastné miesto, o vlastné kreslo, alebo proste zo strachu pred ľuďmi. Ja chápem, že ľudia, ktorí v minulých 15-20 rokoch si zvykli na iné metódy, na iné spôsoby, že sa nie vždy alebo nie všetci cítia dobre v takejto demokratickej atmosfére. Ale na to si už bude treba zvyknúť."
A aby nebylo pochyb, jaké postoje zastávala ústřední postava pozdější normalizace 20. srpna 1968, připomeňme ještě, jak Gustáv Husák hájil Alexandra Dubčeka.
"Sú tu také tendencie pribrzdiť tento demokratizačný proces, trošku pozatvárať tie dvere. I pred zjazdom Komunistickej strany Slovenska pozorovať také veľmi čulé úsilie rôznych ľudí na vysedených miestach ako udržať si pozície, ako udržať si miesta, ako udržať si moc v tej alebo onej miere. Ja som pevne presvedčený, že tento prúd, nový prúd, predstavovaný u nás súdruhom Dubčekom, že je tak silný v českom i slovenskom národe, že niet už tej sily, aby mu voľakto dvere pozatváral, aby dneska niekto nás dostal späť alebo teda uzavrel nám ďalšie perspektívy."
Kdo a jak už doslova pár hodin po tomto projevu uzavřel další vývoj a další perspektivy, dnes už víme. Stejně jako víme, jak neblahou roli přitom sehrál právě Gustáv Husák.
