Anderle: Boudníkova cena je jedna z nejvzácnějších

Jiří Anderle, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Ve středu byla po předána desátá Cena Vladimíra Boudníka. Po Marii Blabolilové, Michalu Cihlářovi či Květě Pacovské ji tentokrát získal Jiří Anderle. Předsedkyně poroty Boudníkovy ceny Eva Bužgová míní, že Anderleho projev "oscilující mezi expresivní abstrakcí, imaginativním realismem a groteskním naturalismem" zaujal výrazné místo v dějinách české i evropské grafiky minulého století. S oceněným výtvarníkem o Vladimíru Boudníkovi hovoří Vilém Faltýnek.

Jiří Anderle,  foto: ČTK
Co pro vás, pane Anderle, znamená ocenění spojené s odsobností Vladimíra Boudníka? Byl pro vás v některých obdobích - nebo zůstává pro vás - inspirací?

"Samozřejmě tohoto ocenění si mimořádně vážím, jako si vážím díla Vladimíra Boudníka. On byl nekonformní, byl osamělý běžec, který se vymyká všemu, co se u nás v 50. a 60. letech u nás vytvářelo. Prostě tato cena se vpisuje mezi ty nejvzácnější, a to v těch mezinárodních je i Grand Prix Ljubljana, která je takovým vělkým oskarem, kdybych to k něčemu měl přirovnat.

Já jsem Vladimíra Boudníka poznal až těsně před jeho smrtí. Můj života běh byl zvláštní, protože já po absolutoriu Akademie výtvarných umění v roce 1961 jsem odešel do Černého divadla, kde jsem byl osm let. To byl život plný mimořádně silné inspirace. Začínal jsem tam jako kulisák a končil jsem jako herec - mim. A jezdil jsem s tím divadlem po celém světě. Dlouhodobé pobyty v Paříži: Paříž roku 1962 a 1964 byla nezapomenutelná, protože vrcholila klasická moderna. Takže já jsem spíš znal to, co se vystavovalo v Paříži, a ne to, co se vystavovalo v Praze. My jsme se minuli. Ale kupodivu Vladimír Boudník, když jsem s ním mluvil, on moje práce viděl, protože tenkrát v roce 1966 povolila svěrací kazajka totalitního režimu a konaly se důležité výstavy. Jedna z nich - Aktuální tendence českého výtvarného umění, kde jsem měl obrovskou kolekci. To byla výstava koncipovaná od A do Z, od nejmladší generace po nejstarší, od Anderleho po Zrzavého, jak píše v katalogu Miroslav Míčko. A tam Boudník viděl moje grafiky. Takže já jsem vyznával jemu lásku a pro mě zase znamenalo moc, když on - byl velice milý - se vyjadřoval krásně o mých pracech, které znal. Ale poznal jsem Boudníkovo dílo až těsně před jeho smrtí."

A setkali jste se osobně?

"Potkali jsme se dvakrát, byl jsem překvapen jeho velikou vstřícností a takovou... niterností - což je ostatně vidět na jeho grafikách! Samozřejmě když jsem s ním tenkrát hovořil, tak ani já ani snad nikdo si neuvědomoval, že jeho díla nás všechny bude přesahovat a bude vyzařovat tak mohutně do budoucnosti."