Ani tentokrát nemohou krajané v zahraničí volit korespondenčně, voleb se jich proto zúčastní jen pár tisíc
V sobotu 29. května ve 14.00 hodin se uzavřely volební místnosti v České republice. Volili v nich nejen lidé žijící trvale v České republice, ale i mnoho zahraničních Čechů, kteří se sem na parlamentní volby pravidelně vracejí. Čeští občané ale mohli stejně jako v minulých letech volit i v zahraničí, na českých zastupitelských úřadech. Jak tuto možnost využívají? Co jim naopak účast ve volbách komplikuje? A jak se krajané dívají na politickou situaci v Česku? Tomu se věnuje dnešní rubrika Češi v zahraničí, kterou připravila Milena Štráfeldová:
Podle spisovatele a bývalého českého diplomata Jana Drábka, který z Československa emigroval hned po únoru 1948 a nyní žije v kanadském Vancouveru, jsou letošní volby v Česku opravdu důležité:
"Protože jak tu sleduji situaci, tak to jde politicky od deseti k pěti. Zvláště pro člověka, který žil většinu svého života na Západě. V Kanadě máme menšinovou vládu myslím už snad sedm nebo osm let, a protože si politici jeden druhému věří, tak to celkem funguje. A je to daleko komplikovanější země než Česká republika."
"Já se na ně nechystám nijak, protože nejsem zaregistrován jako volič. To nám zařídilo ministerstvo zahraničí tak, že z Vancouveru si není možné sehnat třeba pas a podobné věci. Musí se letět do Montrealu, tam o to zažádat, pak se vrátit do Vancouveru a pak znovu letět do Montrealu nebo do Ottawy. To se mi zdá trošku náročná záležitost."
Situaci pro zahraniční Čechy, zvláště ty, kteří bydlí daleko od zastupitelských úřadů, by vyřešily korespondenční volby. Jak ale připomíná další posrpnový uprchlík Miloš Ondrášek z australského Melbourne, hodně krajanů je v tomto ohledu zklamáno:
"To zklamání vyplývá z toho, že vlastně nám nebyla umožněna korespondenční volba. Dnes už by to měla být volba elektronickým způsobem, korespondenční volba je zastaralá. A z toho vyplývá, že snad ani není zájem, abychom volili. Já bydlím v Melbourne a do Sydney je devět set kilometrů. A to je jediná možnost, kde bych se mohl voleb zúčastnit."
"Kolem Sydney žije kolem šesti tisíc Čechů, kteří jsou oprávněni volit, a k volbám se jich nedostalo snad víc než dvacet. A co teprve mají říct ti, kteří bydlí tři tisíce kilometrů od Sydney. A lidé z Nového Zélandu se mají dostavit do Sydney a z tichomořských ostrovů se mají dostavit osobně do Sydney. To jednoduše nehraje! - Od změny režimu v České republice jsem se domníval, že je to naše povinnost, povinnost lidí, kteří žijí mimo republiku, podílet se na volbách v republice, abychom zabránili návratu vlády, která by se mohla hlásit ke Gottwaldovu odkazu."
Nyní ale Miloš Ondrášek přiznává, že se voleb už nezúčastní. Zcela jiný postoj má bývalá politická vězeňkyně Dana Seidlová, která emigrovala do Švýcarska:
"Já jsem samozřejmě přijela volit, přitom ovšem si neustále připomínám, že ve Švýcarsku je jako úplná samozřejmost korespondenční volba. Švýcarský občan může volit korespondenční cestou, i když v tom Švýcarsku je! Myslím, že tohle by se mělo řešit v první řadě. Skončí volby a řekne se: čtyři roky, to je času dost. Ale to je pozdě, to by se mělo řešit. hned."
"Jednak je to určitá štrapáce sem dojet, a spíš jde o takový psychologický pocit, že o ten hlas Čechů nikdo nestojí. Já ale přitom musím myslet i na celou řadu lidí, kteří tam jsou třeba na stipendiích, studiu nebo na dovolené. Takové, kteří by rádi volili, ne ty, kteří tam jsou čtyřicet let usazení. To samozřejmě taky padá v úvahu, ale myslím si, že obecně by se stát měl starat o své občany všude ve světě. V tomhle jsme zaostalí."
O korespondenčních volbách se v České republice jedná už několik volebních období. Podle senátora Tomáše Grulicha, který se o jejich zavedení zasazuje i prostřednictvím Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, se ale ani tentokrát nepodařilo je prosadit.
"Bohužel se stalo to, co i v minulých letech. Senát schválil tento zákon, navrhl ho a odeslal do Poslanecké sněmovny, a ve sněmovně je již déle než rok. Já můžu říct, ze Poslanecká sněmovna skutečně měla čas, aby tento zákon projednala. Sněmovna ho několikrát uvedla ve svém programu, ale na jednání se bohužel nikdy nedostal. Takže tam už leží rok a půl a mne to velice mrzí."
"Pokud jsem s některými poslanci mluvil, tak tam námitky nebyly. Zákon dokonce prošel i nějakým výborem, tam se to ale zadrhlo a na program se nikdy nedostal."
V jedné fázi složitého jednání o zákonu o korespondenčních volbách se také mluvilo o tom, že podobný zákon, resp. možnost korespondenčně volit, připravuje i ministerstvo vnitra v rámci volebního zákona. Jak se tam vyvinula situace?
"My jsme si právě vzali za základ tuto část návrhu ministerstva vnitra a upravili jsme ji pro možnost projednání v Senátu a potom v Poslanecké sněmovně. Jak jsem ale mluvil s některými pracovníky ministerstva vnitra, tak to tam také leží. Já bych řekl, že je to také věc úřednické vlády. Nikdo neměl snahu v tom pokračovat. Já se domnívám, že lepší než korespondenční hlasování by bylo elektronické hlasování. To je ale v takové fázi, kdy je vláda přijala do svého programu a začala o tom jednat, ale pak byla odvolána. Nikdo už v tom nepokračoval."
To znamená, že teď se vlastně celý proces ve sněmovně bude vracet na sám začátek, protože poslanci budou muset o všem jednat znovu. Vidíte jako reálné, že by se řekněme do dvou let mohl tento zákon přijmout?
"Já bych si to přál, ale já můžu mít jenom přání. Já proto zase udělám všechno, co budu moci. Jednak si myslím, že by korespondenční hlasování mělo pokračovat alespoň v této podobě, jak jsme ji navrhli. Zároveň bych skutečně tlačil na to, aby v rámci elektronizace úřadování a administrativy byla prosazena i volba pomocí mailu a elektronicky."
