Antonín Dvořák, přátelé a blízcí
O velikosti Antonína Dvořáka jako světového skladatele vypovídají jeho hudební díla. O jeho velké osobnosti zase jeho přátelé a blízcí.
Mistr Dvořák mezi svými
Antonín Dvořák prorazil do světa v roce 1878, kdy berlínský hudební nakladatel Fritz Simrock vydal na doporučení Johannese Brahmse jeho Moravské dvojzpěvy. Po jejich úspěchu brzy následovaly první ze známých Slovanských tanců. Německý skladatel Brahms žijící ve Vídni se časem stal jeho blízkým přítelem. Dvořákovi pomohl nejen touto přímluvou u Simrocka. Opakovaně ve Vídni prosadil, aby skladatel dostával roční státní stipendium pro mladé, nadané umělce výši 400 a později 500 zlatých. Pro Dvořáka se stal Brahms vzorem, rádcem i mentorem, člověkem, se kterým ho po léta pojilo nejenom přátelství, ale i uznání a respekt. To, že tyto pocity byly vzájemné, uvedl i sám Brahms: „Byl bych rád, kdyby mě jako hlavní napadlo to, co Dvořáka napadne jen tak, mimochodem.“ Dvořák hudebními nápady doslova hýřil. „Já mám teď samé velké myšlenky v hlavě,“ psal v roce 1889 nakladateli Simrockovi. V té době měl v hlavě slavnou 8. Symfonii. Josef Suk, jeho zeť, to sledoval zblízka: „Ten stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě jakoby na pianě. Zdálo se, že myslí jen hudbou.“
Na to, jak slavný skladatel skládal operu Rusalka, vzpomínal jeho syn Otakar.
„O dokončení opery jsme se dověděli při obědě. Zasedli jsme ke stolu a dali se do jídla. Chvíli bylo ticho a najednou tatínek povídá: "Tak už umřel.“ Všichni jsme se lekli a jeden přes druhého i s maminkou jsme se ptali tatínka, kdože to umřel. „No přece princ,“ na to tatínek, „Ona mu dala hubičku a on, chudáček, za to musí umřít.“
Existuje celá řada vzpomínek současníků, které vykreslují Dvořákovu svéráznou povahu. Když Vrchlický psal o Dvořákovi, že je to velké dítě, měl na mysli, kromě neobyčejného tvůrčího zápalu i jeho bezprostřední, někdy až bezelstné chování. Ale byly i výjimky, kdy se Dvořák musel chovat striktně, podle protokolu. Když po Německu objevila jeho dílo také Anglie, Dvořák pro tamní publikum skládal hudební kusy a často je přijížděl sám uvádět.
V Londýně byli na jednom z koncertů přítomni i členové anglické královské rodiny. Dvořák byl v průběhu hlavní přestávky pozván i s chotí do královské lóže a po odbytí příslušných ceremonií si ji jeden z hodnostářů vzal stranou a vyptával se, co má Mistr nejraději, že by to ráda věděla sama královna Viktorie. Ve velkých rozpacích řekla, že jeho velikou láskou je chov holubů. A tak se stalo, že po návratu z Londýna došla královská zásilka dvou párů anglických voláčů a čtyř párů parukářů. Dvořák prý měl obrovskou radost a ženě pak řekl: „Ještě, že jsi neřekla, že mám rád lokomotivy.“
U Dvořáků doma
Hodně se psalo o tom, jak Dvořák odpočívá a komponuje ve své oblíbené usedlosti Rusalka ve Vysoké u Příbrami, v blízkém sousedství zámečku jeho švagra hraběte Václava Kounice. Ale Dvořák strávil nejpodstatnější část života na pražském Novém městě, poslední desetiletí v domě v Žitné ulici. A právě tady ho navštěvovala dlouhá řada osobností.
K nejvýznamnějším patřili jeho kolegové Johannes Brahms, Leoš Janáček a také slavný Petr Iljič Čajkovskij. Dokonce existuje i krátký záznam v jeho deníku, z návštěvy v únoru 1888: „Oběd u Dvořáka. Jeho žena je prostá, sympatická žena a výborná hospodyně.“ Leoš Janáček v bytě Dvořákových dokonce krátce bydlel, a to v létě 1883, když Dvořákovi trávili prázdniny na Vysoké a byt mu půjčili. Častým hostem v Žitné byl berlínský hudební vydavatel Fritz Simrock, který publikoval převážnou část skladatelova díla. Dvořáka pravidelně navštěvovala jedna z nejvzdělanějších žen tehdejší Prahy, libretistka Marie Červinková Riegrová, která pro skladatele vytvořila libreta k jeho operám Dimitrij a Jakobín. Co si o něm dcera významného českého politika Františka Riegra do deníku poznamenala? „Mně se Dvořák líbí. Je nesmírně dobromyslný a přirozený.
…Není namyšlený, sláva ve světě neměla naň vlivu; zůstal tak přirozeným, jakým byl dříve.“ Býval tu i další literát básník Julius Zeyer. A přímo v tomto domě bydlel akademický sochař Josef Mařatka, který později vytvořil Dvořákovu bustu pro foyer Národního divadla. A chodil sem i Josef Hlávka, úspěšný architekt, stavitel a mecenáš českého umění. O Dvořákovi měl jasno: „Pro mne to, co o hudbě řekne Dvořák, je svaté.“ A řada návštěvníků sem chodila právě kvůli tomu. Jeho žák, skladatel Vítězslav Novák to shrnul: „Klaněl se Beethovenovi, obdivoval Wagnera a Berlioze, velice si vážil Brahmse a miloval Schuberta. Mistr znal vše, co krásného a originálního bylo v hudbě vytvořeno.“ Určitě by k jeho častým hostům patřila i jedna osobnost z dneška, operní pěvkyně Eva Urbanová: „Dvořák je můj nejmilejší autor. Byl to skladatel, jehož hudba dokáže otevřít nebesa.“
Dílo Antonína Dvořáka ve filmu
Nejvíce uslyšíme Dvořáka v oscarovém filmu Zdeňka a Jana Svěráka Kolja: Smyčcový kvartet č. 12 (2. věta), Biblické písně (č. 4) Když mne stará matka… ze Slovanských tanců (č. 7 opus 72). V jejich filmu Obecná škola pro změnu zazní Symfonie č. 9„Novosvětská“.
Dvořákovy Humoresky se dostaly do filmu Peacemaker, kde hrají George Clooney a Nicole Kidmanová. Pro svůj oscarový snímek Fanny a Alexander si je vybral slavný švédský režisér Ingmar Bergman. A zaslechnete je i v životopisném snímku o americkém prezidentu Truman.
Ve filmu Královna Victoria s Emily Blunt můžeme slyšet Serenádu E-dur, ve výpravné fantasy pohádce Hvězdný prach s Michelle Pfeiffer a Robertem De Nirem znějí Slovanské tance.
Dvořákova Novosvětská se objevila také ve Skryté identitě s Leonardem di Capriem, Mattem Damonem a Jackem Nicholsonem, nebo ve Fantastické čtyřce s Jessicou Alba i v animovaném snímku Barbie Růženka.
Árie z Rusalky provázejí emotivní scény v příběhu robota, který se chce stát člověkem, ve filmu Andrew, člen naší rodiny se skvělým Robinem Williamsem.
Související
-
Hity klasické hudby
Česká klasická hudba je nejen součástí kultury, historie národa, ale doslova české duše. V letošním roce jsme pro vás připravili cyklus známých hitů české klasické hudby.
