Apríl! Apríl!

Apríl prý mezi mladými už tolik neletí. Přesto se pořád najde dost takových, kdo se 1. dubna rozhodne pobavit se na úkor svých bližních a napálit je, zesměšnit je, zkrátka vyvést je aprílem. Jak nám potvrdila etnografka Jiřina Langhamerová, tento zvyk má pradávný původ, ale protože pochází z jižních a západních částí Evropy, u nás nikdy příliš nezdomácněl.

"Myslím, že to jsou zvyky velice pradávné, svázané ne snad ani s křesťanstvím, ale s dobou starší, rozhodně se starověkem, antikou a romanizací Evropy přišly i k nám a dostaly jakousi novou tvář. Ono to má svůj význam v tom, že v minulosti, dávno před juliánským kalendářem a před jeho kodifikací byly v římské společnosti jinak řešeny dny kalendáře. Duben byl rozhodně měsícem, který uvozoval tu šťastnou epochu jara a tepla, a v těch přelomových momentech je v běžné lidové magii a v tradici všechno jakoby dovoleno, začíná se jakoby znovu. Tenhle moment můžeme sledovat i v našich masopustech, v římských bakchanáliích, všechno to převlékání, hraní si na něco jiného. Prostě je to konec a začátek. Z toho asi zvyk dělání si legrace vznikl a dostal civilní tvář."

Takže je to podle vás svátek nějka příbuzný s masopustem?

"Myslím, že ano, ale ne k tomu dnešnímu českému, ale k těm pradávným zvykům přelomu období. Musíme si taky uvědomit, že na jihu Evropy je trochu jiná situace než v chladné severní Evropě, a ty zvyky se někdy tak formálně přenesly, ale protože tady už neměly svou váhu, tak se ponechala jenom ta formální podoba."

A proč právě tropení si žertů z lidí, které máme rádi?

"Ono to není nic zlého, to není lhaní, je to prostě skrývání se do obecného trendu, společných aktivit a to se prostě stává. V těch zvycích, které se vážou na pradávné tradice, často zůstala legrace dominantní. To je případ i těch masopustních zvyků, když už jsme o nich mluvili. Dneska lidi chápou masopust, to převlékání, za humor. Ale v minulosti to bylo něco úplně jiného. Dneska jsem si všimla v novinách, že se ptali mladých lidí, jak se na apríl chystají, jak ho vnímají, ale většina mladých lidí se na žádné šprýmování nechystá. Pomalu myslím ten zvyk odchází."

A čím myslíte, že to je způsobeno?

"No je to způsobeno tím, že ta vzdálenost už je opravdu tak hluboká, že už to dneska nikdo nebere vážně. Možná v jiných částech Evropy je tradice apríla silnější, a možná se zase obnoví, kdo ví."

A není to třeba také tím, že ve společnosti, která se honí neustále za rostoucím HDP, ztrácíme obecně cit pro svátky a schopnost slavit?

"Já myslím, že trochu ano. Ono se to netýká jen tohoto bezvýznamného svátku, ale i významnější svátky - prožili jsme Velikonoce, a možná trošičku i Vánoce, i když ty jsou stále silné, tak ano, odcházíme od toho. Možná víc u nás než jinde. Ono také v určitém období s minulosti se tu tyhle věci nepreferovaly, tak se pak těžko navazuje."