Atleti byli skromní
Jedna stříbrná medaile, dvě čtvrtá místa a několik umístění v první desítce - taková je konečná bilance českých atletů na letošním světovém šampionátu v jihokorejské Tegu. Je to hodně, nebo málo? Ve sportu těžko zhodnotitelné. Podívejme se na některé výsledky a dejme slovo přímým účastníkům atletického klání na celosvětové úrovni.
Při hodnocení cílů české jedenadvacetičlenné výpravy sportovců byl šéftrenér atletů Tomáš Dvořák před odletem do jihokorejského Tegu poměrně opatrný. Jako by tušil, že po letech tlustých přicházejí časy hubenější:
"Jsem zvědavý, co z té nastartované sezóny, kdy se spousta členů týmu ukázala ve velmi dobré formě, vznikne. Já jsem si za svou aktivní kariéru užil radost i zklamání.Když bude někdo lepší a náš závodník podá skvělý výkon, tak zklamaný být samozřejmě nemohu. Takže teď nemohu říct, že budu zklamaný, když se nepřiveze medaile."
Jako první se z českých reprezentantů do bojů zapojil desetibojař Roman Šebrle. Na šampionát se kvalifikoval jen tak tak, příliš skvělou formu si do Tegu nepřivezl. Nakonec skončil až třináctý. Na vítězného Američana Treye Hardeeho ztratil Roman Šebrle přes 500 bodů. To ho nemrzelo až tolik jako fakt, že se mu nepodařilo překonat 8 200 bodů, které by mu téměř zaručovaly účast na olympiádě 2012 v Londýně:
Pochopitelně škoda to je, ale nikoliv neštěstí. Stávají se mnohem horší věci, což by zřejmě mohl potvrdit jamajský sprinter a fenomén nejkratších tratí v posledních letech Usain Bolt. S napětím očekávaná lahůdka šampionátu - stovka mužů - totiž skončila absolutním šokem. Světový rekordman a obhájce titulu Usain Bolt byl totiž kvůli předčasnému startu ve finále diskvalifikován.
Pojďme ale zpět k českým reprezentantům. Atletka Jiřina Ptáčníková skončila sedmá ve skoku o tyči. Výkonem 465 centimetrů překonala své letošní maximum, a i proto byla po závodě šťastná:
Byli však i tací, kterým ke stejné radosti nechybělo moc. Například skokan do výšky Jaroslav Bába. Skočil 232 centimetry stejně jako bronzový Bahaman Trevor Barry, ale předchozí výšku 229 centimetrů zdolal na rozdíl od něj až napotřetí, a tak celkově obsadil čtvrté místo. Z "bramborové" medaile byl Jaroslav Bába hodně zklamaný:
"To čtvrté mě strašně mrzí, no. Je to strašně blízko medaile a zároveň je to strašně daleko od té medaile. Mě mrzí prostě to, že jsem si to prohrál sám na 229 centimetrech, že jsem tam udělal dvě chyb. Kdybych to skočil na první pokus, tak bych se alespoň dělil o to třetí místo. Moje chyba, no."
"Já už jsem neběžela tak od sto padesátky, kroky jsem tam motala tak, že to byla úplná ostuda, ale naštěstí to nebylo potřeba, takže jsem si to pohlídala. Doufám, že zítra to bude o něčem jiném. Přece jen takto běžet, to není ideální."
Svůj rozběh vyhrála Zuzana Hejnová v klidu, ale podle pomalého času 55 sekund a 12 setin nedokázala tipnout, jaký by mohl být ten semifinálový:
"To vůbec si teď nejsem schopná představit, kolik mohu běžet, ale budu dělat, co budu moct. Uvidíme. Kdybych běžela kolem osobáku, tak by to bylo super."
Do finále postoupila česká překážkářka se čtvrtým časem, ale ten finálový - 54 sekundy a 23 setin - ji stačil jen na sedmé místo. Ze svého výsledku byla Zuzana Hejnová zklamaná:
"Bohužel mi na konci nezbylo moc sil, a když jsem chtěla zabrat po zatáčce, tak už nebylo z čeho. Hrozně mě ovlivnilo jednak počasí, jednak jsem nebyla fyzicky, zdravotně dobře a došly mi síly. Těžko říct, proč, protože připravena jsem byla dobře. Zklamání je opravdu velké, ale na druhou stranu kdyby mi někdo minulý rok řekl, že budu ve finále na svěťáku a budu sedmá, tak mu neuvěřím. Takže myslím, že to je stejně dobrý výsledek na českou holku, no."
Poslední zbytky sil sebraly české běžkyně Denisa Rosolová, Zuzana Bergrová, Jitka Bartoničková a Zuzana Hejnová a vybojovaly na mistrovství světa v korejském Tegu sedmé místo ve štafetě na 4x400 metrů. Ba co víc, ve finále dokázaly takřka zopakovat čas z rozběhu, byť obzvlášť Rosolová s Hejnovou už doslova mlely z posledního. Česká štafeta byla na mistrovství světa ve finále poprvé po dvanácti letech a odměnou jí je takřka jistá účast na olympijských hrách v Londýně. Tam budou štafety pozvány podle letošního světového žebříčku. "Jsme unavené, ale spokojené," komentovala Zuzana Bergrová časy z rozběhu i finále:
Z trojice českých oštěpařů se do finále probojoval pouze Vítězslav Veselý. Před finále si trochu stěžoval na drobné zvrtnutí nohy z kvalifikace:
"Při druhém pokusu jsem si ji tam trošičku vymkl, ale podle ranního probuzení, kdy se vždycky ukáže, jak na tom tělo je, by to nemuselo být tak strašné. Já myslím, že formu mám, takže mohu hodit daleko. Je to jeden závod v roce a člověk tam musí nechat všechno."
A také nechal, byť spokojený není. Skončil totiž čtvrtý, když od bronzového Kubánce Guillerma Martíneze ho dělilo 19 centimetrů. Zvítězil Němec Matthias De Zordo, druhý byl dvojnásobný olympijský vítěz a obhájce titulu Andreas Thorkildsen z Norska.
A na závěr to nejlepší - svěřenkyně trenéra Jana Železného, oštěpařka Barbora Špotáková nezklamala. Po velkém boji s vítěznou Ruskou Marií Abakumovovou, s níž prohrála pouze o 41 centimetrů, získala stříbrnou medaili:
"Tohle byl opravdu šílený večer. Kdo by si představoval takový závod? Pochybuji, že si někdo pomyslel, že to takto dopadne. Se 71,58 jsem strašně spokojená. A pak, že se oplátky nepečou! Ten hod byl krásný, ale já vím, že Honza Železný si myslí, že tam ještě je navíc. Já si to myslím také, ale dneska to prostě bylo úžasné. Já jsem chtěla, aby to začínalo sedmičkou, a začíná to dokonce 71. Tak jsme druzí, no a co?! - jak zpívají Bára ultras vždycky, no."
