Bedřich Smetana: Vyšehrad

Vyšehrad je první symfonickou básní z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany. Na partituru skladatel připsal bolestnou poznámku: „V stavu ušní choroby.“

Houslový part symfonické básně Vyšehrad|Foto: Ivan Malý, Pražské jaro

Symfonická báseň Vyšehrad začíná zvuky harf středověkého barda Lumíra a přechází v hudební popis mohutného hradu na skále nad řekou. Hudební kadence navozuje charakter starobylosti a dávnověku. Dílo oslavuje symbol vzniku českého státu. Jeho dávnou mystickou minulost. Vyšehrad, dnes pietní místo v Praze, bylo podle pověsti prvním českým panovnickým sídlem, korunovaný pseudogotickým kostelem na svém vrchu, který zcela zrušil monumentálnost skály, která se vypíná nad Vlavou. Smetana užil ono téma v Mé vlasti hned třikrát. Poprvé ve Vyšehradu, podruhé v závěru Vltavy a potřetí v Blaníku v závěru ve spojení s husitským chorálem.

Bedřich Smetana, foto: Jan Mulač, CC0

Sám skladatel o kompozici prohlásil: „Harfy věštců začnou; zpěv věštců o dějích na Vyšehradě o slávě, lesku, turnajích, bojích až o konečném úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu…“

Podle Smetanova sdělení se mu úvodní motiv, přednášený harfami, vynořil právě v osudné noci 20. října 1874, kdy u něj propukla hluchota. Kvůli ní musel opustit kapelnické místo v Prozatímním divadle. Přesto v polovině listopadu 1874 dopsal Vyšehrad a za tři týdny nato Vltavu, Šárku pak v únoru 1875. První dvě skladby se brzy dočkaly živého provedení. Vyšehrad měl premiéru 14. března 1875, ale Smetana už své dílo neslyšel: „Vyšehrad, moje symfonická báseň, se dnes ve filharmonickém koncertě ponejprv hrála; musela se opakovat. Ačkoli jsem z galerie poslouchal, neslyšel jsem přece nic,“ zapsal si toho dne.

Rozhlasová znělka

Ilustrační foto: annca, Pixabay / CC0

Málo kdo už asi ví, jak dlouho se toto téma v Československém rozhlase v harfovém originále objevuje jako znělka. Poprvé zazněla na státní svátek 28. října roku 1933. Pro zajímavost teprve o několik dní později tedy 10. prosince téhož roku tedy roku 33 byla slavnostně otevřena dnešní budova na Vinohradské třídě. Jedná se tedy určitě o nejstarší českou rozhlasovou znělku a jistě i o jednu z nejstarších rozhlasových znělek vůbec. Provázela, jak víme rozhlasová vysílání i v pohnutých dobách. Připomeňme osmatřicátý rok, rok čtyřicátý pátý, čtyřicátý osmý a taky šedesátý osmý. Svým monotónním opakováním přivolávala celý národ k rozhlasovým přijímačům k poslechu nejzávažnějších historických sdělení. Sloužila jako znělka stanice Praha, to byl tehdy Československý rozhlas 1.

Má Vlast – ikonická skladba dějinných změn českého státu

Václav Talich, foto: ČT

Česká filharmonie, která vznikla až 14 let po prvním souborném provedení Mé vlasti, ji poprvé celou zahrála na koncertě konaném ve smíchovském pivovaru v roce 1901. Šéfdirigent Václav Talich ji zvolil pro první živé rozhlasové vysílání České filharmonie v roce 1925, během nacistické okupace Talich Mou vlast uváděl pro posílení národního sebevědomí a kuriózní je, že její zařazování do programů koncertů měl povoleno od špiček okupační moci – poté, co si ji dovolil zahrát při Goebbelsově pozvání do Berlína a Drážďan.

Rafael Kubelík, foto: YouTube

O pět let později se pro Mou vlast rozhodl Rafael Kubelík na koncertě k oslavě prvních svobodných poválečných voleb. Tuto výjimečnou situaci si legendární dirigent zopakoval o několik let později. Mou Vlast uvedl po pádu železné opony na úvod Pražského jara 1990. Šlo o první Kubelíkův koncert po jeho triumfálním návratu z jednačtyřicet let trvající emigrace.

Cyklus Hity klasické hudby vznikl na základě projektu Lukáše Hurníka a Bohuslava Vítka Hit tisíciletí vysílaného v minulosti na stanici Českého rozhlasu Vltava. Audioverzi načetli Lubica Bergmanová a Jan Bumba.