Běžkování po Česku

Běh na lyžích prožívá v Česku skutečnou renesanci. V posledních desetiletích rostl hlavně počet Čechů a Moravanů, kteří se vydávají sjezdovat především do alpských zemí. Teď se ale počty rekreačních sjezdařů a běžkařů vyrovnávají.

Světový pohár v lyžování v Novém Městě na Moravě, foto: Oskar Karlin, Flickr, CC BY-SA 2.0

Pavel Benc, foto: Veronika Exnerová, archiv ČRo

Pavel Benc je bývalý český reprezentant, závodil na několika olympijských hrách a mistrovstvích světa a Evropy. Dnes má ve Svazu lyžařů České republiky na starosti právě běžecké disciplíny:

„Sjezdařů bývalo dlouhodobě víc, ale v poslední době začíná být běžecké lyžování docela podstatným fenoménem. Když to vezmu podle počtu registrovaných sportovců ve Svazu lyžování, kde nás sjezdaři vždycky válcovali, tak dneska už jsme v podstatě na stejné úrovni. I v tom obecném měřítku rekreačního lyžování jsme sjezdaře v masovosti dohnali.“

Lyžařské počátky

Lyže měly v českých zemí první zaznamenanou a hodně veřejnou premiéru v roce 1887. Objednal si je v katalogu z Norska jistý mladík z lepší pražské rodiny jménem Josef Rössler-Ořovský:

Lyžaři v Čechách v roce 1902, foto: Public Domain

„Je docela pikantní, že první lyže zkoušel v Praze na Václavském náměstí. Později lyžoval v Královské oboře, dnešním parku Stromovka. Ale nejvíc se zasadil o běžecké lyžování hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Ten přivezl o 5 let později dva páry lyží. Jedny byly z Norska, druhé z Vídně. Chtěl usnadnit práci svým lesníkům a proto nechal dovezené lyže okopírovat a vyrobit v Horní Branné nebo okolních vesničkách. Tak vznikly první dřevěné lyže u nás.“

Brzy se začaly šířit po celé zemi. Hlavně v regionech, kde panovaly tuhé a dlouhé zimy, jako je Vysočina na pomezí Čech a Moravy. Ladislav Slonek mnoho let vedl lyžařský klub v Novém Městě na Moravě a organizoval závod Zlatá lyže zařazovaný často do programu závodů Světového poháru. Hlavně je pro něj ale klasické lyžování a jeho historie bez nadsázky životní láskou. A protože Ladislav Slonek učil a po roce 1989 působil jako děkan na Lesnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, je hrdý, že u počátků tohoto sportu na Vysočině stáli lesníci a také jeho dědeček, mistr tesař Adolf Slonek:

Lyžaři využívali zasněžené novoměstské pláně, foto: archiv Horáckého muzea

„V roce 1892 se poprvé objevil fryšavský lesník Rudolf Gabessam na lyžích tažený koňmi na lyžích. Předvedl je tak celé lesnické společnosti. Když ho viděl jistý hostinský Kosek, rozhodl se, že si také lyže vyrobí. Tak podle toho, co stačil okoukat, začal vyrábět lyže, ale ono mu to nešlo. Hlavně s ohýbáním špicí měl problém, dělal to v kuchyni v hrnci s horkou vodou, ale manželce došla trpělivost a vykázala ho i s jeho lyžemi. Zašel tedy za tesařským, stolařským a sekernickým mistrem Adolfem Slonkem do Rokytna. Pro něj nebylo problém něco takového okopírovat a vyrobit. Hostinský Kosek tak získal svůj první pár lyží.“

Větší část 20. století byl lyžařský sport hlavně záležitostí nadšenců, kteří se mu věnovali ve volném čase po práci. Navíc bylo za dlouhého období komunismu obvykle hodně těžké sehnat kvalitní vybavení. Pozdější reprezentant a olympionik Pavel Benc vyrůstal v 70. letech minulého století. Vzpomíná na ty doby s určitou nostalgií:

Ilustrační foto: Bbb-Commons, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

„Já když jsem jako kluk dostal lyže, tak jsem s nimi týden prakticky spal, než jsem na nich vyjel. Míval jsem je u postele a do dneška si dokážu vybavit jejich vůni. Ten pocit radosti z nich je asi nesdělitelný. Ty lyže pro mne byly prostě velká vzácnost. Dnes je to pro děti spíš už jen předmět, který přijmou, hodí do stopy, zalyžují si a zase je odloží. Takže takové to „srdcařství“ se už z lyžování asi vytratilo. Tím nechci dnešní dobu odsuzovat, je prostě už úplně jiná. Ten vztah k lyžím je jiný, protože jsou to spotřební předměty. V naší době nebylo snadné dobré lyže pořídit. Že by si dneska někdo vážil toho, jak snadno jsou dostupné třeba kvalitní boty a dobré vybavení, už dneska moc nevidíte.“

Biatlon- novodobý fenomén

Vysočina Arena, foto: Pernak1, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Nové časy po pádu komunismu přinesly také nové pořádky v organizaci sportovního lyžování. Na Vysočině u Nového Města vyrostl moderní areál Vysočina Arena. V zimě se v něm konají závody Světového poháru v biatlonu, v létě na horských kolech. A teď se po nějaké době zřejmě vrátí také Světový pohár v běhu na lyžích. Ladislav Slonek se těší:

„Pro mne je to obrovská satisfakce. Závody Světového poháru se udílejí jenom takovým střediskům, kde jsou nejlepší tratě, upravené v souladu s pravidly Mezinárodní lyžařské federace FIS. Kromě toho musí mít samozřejmě také odpovídající zázemí. Jednak pro závodníky, ale také pro televizní štáby a přenosové vozy, pro které tady máme celý speciálně vyhrazený prostor. Pak jsou tady také píšící novináři a hlavně diváci. A protože v tomhle areálu pořádáme soutěže pro tři sporty: běh na lyžích, biatlon a horská kola, bývá zájem enormní. Nedávno v prosinci sem na závod Světového poháru v biatlonu přišlo 33 000 diváků. To už vyžaduje velkou organizaci a spoustu práce kolem. To už není, jako kdysi, kdy stačila jedna trať, jeden hostinec pro všechny a jedna místnost pro rozhodčí.“

Vysočina - běžkařský ráj

Světový pohár v lyžování v Novém Městě na Moravě, foto: Oskar Karlin, Flickr, CC BY-SA 2.0

Region Vysočiny – hlavně jeho nejvyšší část mezi městy Žďár nad Sázavou, Nové Město, Svratka a Ždírec nad Doubravou nabízí běžkařům opravdu ideální terény:

„My tady máme ne osmitisícovky, ale osmistovky. Máme tady takzvané 5. chladové pásmo, jsme tedy ve velmi zajímavé oblasti pro lyžaře. Když se v zimě podíváte na snímky z družice, často vidíte, že tady okolo Nového Města na Moravě je takový zasněžený ostrůvek. A co je podstatné: je tady vhodný reliéf krajiny, který se podobá třeba oblasti Dalarna ve středním Švédsku. Tam se běhá slavný Vasův běh a podobně jako tady tam nenajdete alpské terény s prudkými sjezdy. U nás je to ta krajina taková romantičtější a vhodná pro běh. Ne, že bychom na našich tratích také neměli nějaký ten prudší sjezd, ale to je spíš výjimka. Tady je to místo pro vychutnání poezie běhu.“

Harusův kopec u Nového Města na Moravě nabízí terény pro sjezdaře i běžkaře, foto: Hana Mikulincová, archiv ČRo

Vypočítává Ladislav Slonek důvody, proč pořád víc Čechů, Moravanů a Slezanů dává přednost jednodennímu výletu na Vysočinu, než cestě někam na alpské sjezdovky. Pavel Benc ze Svazu lyžařů souhlasí, že běžkařský výlet na Vysočinu stojí za to:

„Je to takový táhlý, příjemný lyžařský terén. Třeba v Krkonoších jsou také krásné terény pro běh na lyžích, ale jsou už spíš vhodné pro náročnější lyžaře, kteří jsou trénovaní. Kdežto když vezmu to okolí Žďáru a Nového Města, tam jsou ty tratě takové přirozenější a vhodné pro normálního smrtelníka. Ale to je podobné třeba Jizerským horám. Tam také nejsou nějaké náhlé a prudké kopce a turista si tam snadno najde krásnou příjemnou trať odpovídající jeho kondici.“

Jedním si můžete být jistí: podmínky pro běh na lyžích se v Česku za posledních dvacet let změnily výrazně k lepšímu. Platí to o všech lyžařských oblastech, ale o Vysočině možná víc než o jiných místech.

Vysočina Aréna v číslech

■ Nadmořská výška: 620 m. n. m. (v dojezdové části)

■ Značené a upravované okruhy přímo v aréně a nejbližším okolí:

2 km, celkové stoupání 55 m

3 km, celkové stoupání 92 m

5 km, celkové stoupání 154 m

13 km, celkové stoupání 330 m

■ Vzdálenost po silnici z Prahy: 166 km

■ Vzdálenost po silnici z Brna: 80 km