Bozkovské dolomitové jeskyně jsou jediné přístupné jeskyně na severu Čech. Pro svou jedinečnou výzdobu byly vyhlášeny Národní přírodní památkou a najdete tu i největší podzemní jezero v Čechách. Jeho objevování bylo opravdu dobrodružné.
Dušan Milka, foto: autorka
O Bozkovské dolomitové jeskyně je mezi návštěvníky obrovský zájem. Lístky tu jsou časové a v létě bývá už v jednu hodinu odpoledne na celý den vyprodáno. Do jeskyní určitě není dobré vstupovat jen nalehko - teplota tu je celý rok 7,8 stupňů Celsia. Zdejší hornina vznikala už v době prvohor, to je zhruba před 400 miliony let. Jak vyprávěl u vstupu do jeskyní Dušan Milka, k jejich objevení došlo zřejmě v roce 1947, při těžbě dolomitu.
Foto: Huhulenik, CC BY 3.0 Unported
"Objevili puklinu, která vedla do podzemí. Majitel měl strach, a tak zakázal všem o objevu mluvit, ale pochopitelně nic se neutají. Krátce na to dorazila zpráva na okresní národní výbor v Semilech a ten majiteli zakázal těžbu do doby, než se zjistí, co a jak. Až v roce 1954 se skupina lidí z Bozkova vedená panem Kurfiřtem, Tichánkem a Dolenským rozhodla, že se podívají jeskyním na zoubek. Vnikli dovnitř, ale zjistili, že jsou mezi obrovskými skalními bloky. Tam je naplavený sediment z povrchu a musí se to čistit. Není se co divit, že jim trvalo tři roky, než prošli do jeskyně, která měla krápníkovou výzdobu. To byla bomba, nikdo nevěřil, že tu krápníky budou."
Foto: autorka
Většinou jsou totiž dolomitové jeskyně bez výzdoby. I proto tuhle jeskyni pojmenovali jeskyně Překvapení. Zpráva se rychle roznesla po celé republice. Přijeli sem pražští jeskyňáři a společně objevili systém jeskyní. Dnes tu najdete Listopadovou jeskyni nebo dokonce jeskyni Loupežnickou.
"Jeskyňáři do ní lezli seshora. Byla tu úplná tma. A když slezli dolů, tak si posedali, vedle sebe položili lampy - karbitky a když lezl poslední a uviděl je svrchu jak sedí vedle sebe, tak říkal: vy jste tady jako loupežníci. A protože už měli něco prolezeného a nevěděli, jak by tu jeskyni nazvali, tak řekli: dobře, to bude Loupežnická."
Foto: Prasopestilence, CC BY 3.0 Unported
Začaly se tu provádět geofyzikální průzkumy. Jedna ze sond se dostala i do největšího podzemního jezera v Čechách a zároveň jeskyňáři postupně objevili celý podzemní systém. To bylo začátkem šedesátých let. Odborníci se tehdy vyjádřili, že jeskyně stojí za to zpřístupnit. Toho se chopily Kamenouhelné doly Kladno a 2. května 1969 byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. Dodnes není známé přirozené propojení mezi novými a starými jeskyněmi a tak se musel můstek prostřelit. Jeskyně tak dnes spojuje 50 metrů dlouhý tunel. Vydejme se tedy dolů.
"Jsme v největší prostoře Bozkovských dolomitových jeskyní, která se jmenuje Jezerní dóm. Průvodci říkají: takováhle byla tma, když jeskyňáři tuhle jeskyni objevili. Dneska je hladina jezera snížena o sedm metrů, ale pořád je to údajně největší podzemní jezero v Čechách - délka 24 metrů, šířka 14 metrů a barva vody je údajně přirozená barva krasové vody, taková pěkně namodralá."
Voda je tu mimořádně čistá. I když měřák ukazoval hloubku 1,8, oko by vás zmátlo. Měli jste pocit, že je tu tak půl metru vody. Část prostor se jmenuje podle pražského potápěče Jiřího Kukly. Ten se do jezera potopil při snížení hladiny.
"Kukla ve svetru natřen husím sádlem s dovezenými ploutvemi a šnorchlem se tady potopil na šňůře, kterou měli kluci přivázanou u člunu, aby ho mohli vytáhnout. Měl baterku zabalenou v igelitovém sáčku a za chvíli světýlko zmizelo na druhé straně. Protože to trvalo hrozně dlouho, tak začali tahat za provaz, aby ho vytáhli, protože si říkali, to nemůže vydržet na nádech. Provázek se zasekl za nějakou římsu, tak už se chystali, že skočí do vody. Po chvíli se ale světýlko objevilo a milý Kukla vyplaval nahoru, řekl jim, že tady objevil další prostoru, která se dnes jmenuje Kuklova a že se mohl nadýchnout, znovu ponořit a doplavat sem."
Útvar zvaný prušácká přilba, foto: Huhulenik, CC BY 3.0 Unported
Jiří Kukla odešel z Československa v roce 1968, působil v USA jako univerzitní profesor a zabýval se výzkumem mořského dna. Do Bozkova přijel při 40. výročí objevení jeskyní.
"Když jsme s ním mluvili o jeho ponoru, on si to samozřejmě pamatoval a říkal: to byla taková klukovina, taková blbost, už bych to v životě neudělal."
Právě takové činy však vedou k řadě zajímavých objevů. Ale pojďme dál do jeskyní. Jedna z cest nás zavede do Pekla. A jak říká Dušan Milka, brzy pochopíte proč.
Bozkovské jeskyně - Peklo, foto: autorka
"Jsme nejhlouběji pod povrchem země, nad sebou máme asi 22 metrů. Nad námi se prudce zvedá kopec. Tato prostora připadala objevitelům jako peklo, proto je tady takové filtrované červené osvětlení."
V jeskyních najdete řadu podivných útvarů - jako třeba chlebová pec, Jeníčka s Mařenkou nebo Prušáckou přilbici. Ven se pak dostanete Blátivou jeskyní. Stejnou trasu ročně projde asi 70 tisíc lidí. Zpřístupněno je 350 metrů chodeb. Do dnešní doby jich však bylo objeveno už přes 1100 metrů - tím se Bozkovské dolomitové jeskyně řadí k největším známým jeskynním systémům v severních Čechách.
