Bronzový medailista Libor Capalini: "Moderní pětiboj je test všestrannosti"
Čeští moderní pětibojaři patří ke světové elitě. Na olympiádě v Aténách to potvrdil bronzovou medailí hlavně Libor Capalini. Před odjezdem na olympiádu v rozhovoru pro Radio Praha uvedl, že by pro něj byla olympijská medaile hlavně satisfakcí za léta tvrdé práce. Po návratu z Atén jsme si teď už bronzového medailistu pozvali k mikrofonu znovu:
"Jistý jsem si byl až ve chvíli, kdy jsem překročil cílovou pásku, protože dokud nejsem v cíli, nikdy nemůžu vědět, že se ještě něco nestane... Ale věřit v bronz jsem začal zhruba v polovině běžecké disciplíny. Prožíval jsem samozřejmě velkou satisfakci, že se to povedlo, získal jsem medaili pro všechny, kteří mi drželi dlouhé roky palce, nejenom pro sebe, ale pro celé okolí, které mě podporovalo."
Říká se o Vás, že jste chtěl několikrát s moderním pětibojem přestat...
"Je to tak, potřebuji vidět výsledky po odvedené práci a v moderním pětiboji je to tak, že se výsledky nedostaví hned, ale je to dlouhodobá práce několika let. Vždycky jsem si říkal na začátku kariéry Tak ještě rok, a jestli to nevyjde, tak končím. Vyšlo to až po hodně dlouhé době, ale vyšlo to."
Čím je pro Vás olympijský úspěch ve srovnání s Vašimi ostatními úspěchy výjimečný?
"Tím, že v jedenatřiceti letech jsem byl poprvé na olympijských hrách. Zatím nepočítám, že bych se zúčastnil další olympiády. Výjimečnost je také v tom, že všichni počítají medaile celého olympijského týmu dohromady, nebyli jsme tam jenom za moderní pětiboj, ale za celý tým."
"Náhoda by měla být co nejvíce eliminována tím, že všechny koně jsou předem přezkoušení. Pořadatel vybírá z většího množství koní, než potom pustí do závodu, měl by pustit do soutěže koně s přibližně stejnou výkonností, pouze s určitým maximálním počtem chyb. Neměli by tam být vyloženě špatní koně, ani takoví, kteří by toho závodníka mohli něčím výrazně překvapit. Nejde o náhodu také proto, že kdo se té disciplíně intenzivně věnuje, tak si dokáže poradit s naprostou většinou koní, co pořadatel připraví. Dá se trénovat tím, že na tréninku střídáme určité množství koní, takže si zvykáme na jejich různé charakterové vlastnosti, připravujeme se na to, co nás může potkat. Na seznámení s koněm máme před závodem dvacet minut a máme pět zkušebních skoků. Ne vždycky to stačí, ale všichni mají stejné podmínky."
Chtěl byste raději závodit pořád s jedním koněm, na kterého byste si mohl zvyknout?
"Asi ne, protože už by se vytratila podstata pětiboje srovnat se s co nejtěžšími, přidělenými podmínkami."
Souhlasíte s tím, že moderní pětiboj je test všestrannosti olympionika?
"Určitě, žádný jiný sport na olympijských hrách neprověřuje sportovce tak komplexně jako moderní pětiboj. Sdružuje disciplíny, které jsou naprosto nesourodé, a tím je náročný. Ve střelbě je nutná maximální koncentrovanost, jemná motorika, střelba je náročná na psychiku. V šermu je třeba výbušnost a schopnost okamžité reakce, oproti klidné střelbě je to úplně 'opačná' disciplína. Plavání, 200 metrů volný způsob, je disciplína na rozhraní rychlosti a rychlostní vytrvalosti. Jízda na koni, to je zase úplně jiná kategorie, dokázat se shodnout s živým tvorem, sžít se s jeho pohybem a dokázat ho ovládat. Závěrečný běh na 3 km je vytrvalostní disciplína... Naprosto nezbytná je pro moderního pětibojaře velká psychická odolnost: máme pět takhle odlišných disciplín a na každou jenom pětinu času, co běžní specialisté, takže naše výkonnost je méně stabilní, často se nám výkonnost v jednotlivých disciplínách propadá a my musíme neustále každou disciplínu hlídat, aby ty propady byly co nejmenší."
V průběhu závodu jste byl až osmnáctý. Když se Vám něco nepovede, musíte se z toho rychle oklepat...
"Umění vyrovnat se s tímhle, to je zkušenost. Také proto jsem chtěl v začátcích kariéry s moderním pětibojem skončit. Moderní pětiboj mě ale naučil, že momentální prohra a momentální neúspěch v průběhu závodního dne nesmí narušit další soutěžení. Závod nekončí jedním dílčím neúspěchem."
