Brtnice má slavného rodáka - architekta Josefa Hoffmanna
Dnes se vydáme do Brtnice, městečka, na Vysočině, která své jméno dostala podle míst, kde stávaly brtně, tedy předchůdci dnešních včelínů. Mezi slavné brtnické rodáky patří architekt Josef Hoffmann, v jehož rodném domě je muzeum.
Brtnice byla na město povýšena teprve nedávno - v roce 2000. Leží v údolí stejnojmenné říčky a až do třicetileté války byla jedním z nejbohatších městeček na Jihlavsku. Byla to křižovatka obchodních cest z Vídně do Prahy a střežil ji od 13. století hrad. Sídlili tu brtničtí Valdštejnové. Dochoval se dokonce deník Zdeňka z Valdštejna, který si vedl hlavně zápisy o svých cestách po Francii, Belgii a Anglii. Tady si svým vystupováním získal přízeň královny. Do vlasti se vrátil v roce 1602. Jeho život však skončil neslavně. Po bělohorské bitvě byl v Jihlavě zatčen a uvězněn na Špilberku, kde krátce nato zemřel.
Brtnici pak od císaře dostal italský generál Rombaldo Collalto. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí italské Mantovy. Z ukořistěných děl dal zhotovit svícny do brtnického kostela a klíče od bran Mantovy byly dlouho na brtnickém zámku. Ten dnes přístupný není, ale turisté mohou navštívit rodný dům světově proslulého architekta Josefa Hoffmanna. Narodil se roku 1879 a tvořil hlavně v Itálii a ve Vídni, uvedla Martina Straková, historička umění a kurátorka expozice.
"Hoffmannové byli původně sládci, ale poté, co přišli do Brtnice, se začali zabývat veřejným životem a celá řada Hoffmannů stála v čele Brtnice. Starostou byl i otec architekta Josefa Hoffmanna."
A to celých 36 let. Svůj rodný dům Josef Hoffmann, tehdy už slavný vídeňský architekt, upravil po smrti rodičů pro letní pobyt. Do rodné Brtnice se až do roku 1945 stále vracel.
"Jezdil jsem on i jeho sestry. Hoffmann přistupoval k rekonstrukci domu velice pietně. V archivních dokumentech máme dochováno, že rekonstrukci pořídil velmi nákladně. Neprobíhaly tu však žádné zásadní stavební úpravy. Josef Hoffmann vlastně jenom vymaloval interiéry soudobými vzory tak, jak je sám uplatňoval v interiérech, které zařizoval ve Vídni. Řadu z těchto vzorů známe i z výstavních pokojů z showroomu ve Wiener Werktstätte."
Josef Hoffmann byl architekt a designér, jehož význam přesáhl hradnice střední Evropy. Své zkušenosti předával od roku 1898 i studentům na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Během čtyř desítek let, kdy na škole působil, vychoval celou řadu významných designérů.
"Byl také spoluzakladatelem dílny, která se jmenovala Wiener Werktstätte. Založil ji spolu se svým kamarádem a kolegou Kolomanem Moserem, který byl malíř a designér a dílnu finančně podporoval Fritz Wärndorfer, což byl textilní průmyslník. Svou produkcí způsobila obrovitánskou změnu uměleckého řemesla ve střední Evropě."
Ve Wiener Werktstätte vznikl postupně ateliér pro zpracování kovů, knihvazačská dílna, dílna na zpracování kůže a výrobu nábytku. Pak přibyl textil a keramický ateliér. Pro dílny pracovalo velké množství soudobých designérů a architektů. Josefu Hoffmannovi se podařilo najít nové cesty jak v architektuře, tak v užitém umění.
Josef Hoffmann navrhoval sklo, porcelán, kovové předměty, šperky, nábytek, vzoroval textilie. Lidi překvapí nebo nadchne pokojík plný černých puntíků a nebo černých a bílých obdélníků. Mezi jeho nejznámější stavby patří sanatorium v Purkersdorfu u Vídně, dům pro hosty hutí v Poldi Kladně nebo pohádkové venkovské sídlo rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou, které později bohužel lehlo popelem. Vrcholnou realizací se stal palác Stoclet v Bruselu. Nicméně inspiraci čerpal ve svém domě v Brtnici.
"Hoffmann byl i velký sběratel. V té době architekti i umělci hodně sbírali lidový textil, lidové umění nebo beedermayerovské předměty, které jim sloužily pro inspiraci pro jejich vlastní dílo. Josef Hoffmann postupně, tak jak ve Vídni se stěhoval z jednoho bytu do druhého, některé věci odkládal a dával je právě sem do Brtnice."
"Jedním z takových pro českou veřejnost zajímavým příkladem je třeba kresba dózy z roku 1914, která velmi připomíná Kaplického knihovnu na Letné."
Blízko Brtnice stojí zřícenina hradu Rokštejn. Původně měl zmizet pod hladinou přehrady a proto zde archeologové dělali záchranný průzkum. Mimořádně zajímavým objevem byla kostra novorozence uložená do základu věže. Jde o tzv. stavební oběť, zajišťující bezpečnost a šťastné osudy stavby. Dokládá tak doznívání pohanských zvyků ještě na konci 13. století. V jedné z věží byla nalezena i největší kolekce kostěných hracích kostek ve střední Evropě. K hradu patří i údolí říčky Brtnice, osídlené jen samotami bývalých mlýnů. Touhle tichou oázou přírody vede oblíbená turistická trasa.
