Bude zákon o rodině trestat rodiče za tresty?

Vládní výbor pro práva dítěte dospěl k závěru, že česká společnost je příliš tolerantní k tělesnému trestání dětí. Výbor proto Radě vlády pro lidská práva předá dodnět na zákaz tělesných trestů. Ten prosazuje také Rada Evropy a podle ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové už fyzické tresty zrušila třetina států Evropské unie. Jak se k tomuto názoru staví česká odborná veřejnost?

Tělesný trest představuje riziko pro bezpečný vývoj osobnosti dítěte, tvrdí ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková: "Zhruba třetina trestů, které se v České republice používají, odpovídá podle průzkumu definici tělesného násilí, týrání. Jedná se o tresty za použití předmětu, v našich končinách je to vařečka nebo vodítko na psa, jedná se o tresty, které zanechávají stopy, a tresty, kde úder dopadá na citlivou část těla, což je hlava nebo bříško. Zde je zapotřebí zabudovat definici tělesných trestů, které můžou vývoj dítěte opravdu poškodit."

Psychologové a pedagogové se ale shodují, že trest jako výchovný prostředek je možný pouze mezi osobami, které mají pozitivní vztah. Kde tento vztah chybí, můžou se objevit nepřiměřené způsoby trestání. Ty pak nemají výchovný vliv a jsou pouze násilím. Podle dětské psycholožky a tearapeutky Ludmily Doskočilové nelze tělesné týrání a fyzický trest zaměňovat. V české společnosti je podle ní tento typ trestu běžný a bývá uplatňován individuálně podle situace.

"Jsou rodiče, kteří jsou temperamentnější, děti, které jsou temperamentnější, například u hyperaktivních poruch, kdy se to dítě ocitně v nějakém začarovaném kruhu, začarované akci, a leckdy ta jedna rána na zadek udělá daleko víc, než když maminka tomu dítěti něco sáhodlouze vysvětluje a dlouho se s ním přetahuje. Tyhle dvě veci lze samozřejmě odlišit: domácí násilí, soustavné bití, a příležitostný pohlavek, příležitostná rána na zadek, kterou opravdu používá velká část rodin."

Zakáz bití by navíc inteligentní dítě podle psycholožky snadno dokázalo využít k manipulaci rodičů.

Kromě pochybností psychologů o dopadu opatření se ozývají také výhrady právníků. Znalec ústavního práva Václav Pavlíček pochybuje o nutnosti zákazu.

"Jde o to, jestli je to potřebná právní úprava, protože týrání svěřené osoby je přirozeně chráněno a každý jednotlivec, každé dítě je jistě individuální a myslím, že rodičům by mělo být především umožněno, aby dítě především vychovávali způsobem, který bude účinný."

Ministryně Džamila Stehlíková vysvětluje, že zákaz by měl být do zákona o rodině - na konci legislativního procesu, který ale zatím nelze předjímat - včleněn pouze jako zákaz deklaratorní neměl by za jeho překročení hrozit trest.

"To je deklaratorní ustanovení, to je stejné jako zákon antidiskriminační. Jeho hlavním úkolem bude nikoli trest, to bychom postupovali stejně, jako ten rodič postupuje vůči svému dítěti, ale bude upozorněn, že má od toho chování upustit."

Podle Stehlíkové je hlavním cílem rozpoutat na toto téma celospolečenskou diskusi a přispět tak k postupné změně hodnot ve výchově.