Soudcovská unie nesouhlasí s úplným zákazem tělesných trestů dětí
Soudcovská unie nesouhlasí s úplným zákazem tělesných trestů dětí. Podle jejího prezidenta Jaromíra Jirsy se uzákoněním pohlavku jako trestného činu nesníží fyzické napadání dětí a stát by neměl zasahovat v takové míře do rodinného života. S návrhem zakázat fyzické trestání dětí přišla ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.
Podle ní je česká společnost k tělesným trestům příliš tolerantní. Daleko efektivnější jsou podle Stehlíkové jiné tresty, například odepření oblíbené činnosti, jakou jsou počítačové hry, nebo pochvala. Ze vše stran padají argumenty pro a proti. Se soudci souhlasí například rodinný poradce Petr Šmolka. Ten tvrdí, že rodič, který bije své dítě, nepřestane ve chvíli, kdy bude tělesný trest nezákonný. Naopak slušný rodič by mohl být společensky devalvován kvůli tomu, že jednou za dlouhou dobu dítě plácne. Reakce soudců i kolegů naopak překvapila psychologa Karla Humhala.
"Jsem z ní trochu rozčarovaný. Ať už je realita jakákoliv, tak trend ve světě směřuje k zákazu fyzických trestů dětí. Já mohu říci z osobní zkušenosti, že již v roce 1986 v Kodani se nesmělo dítě udeřit na ulici. A vím ze sdělovacích prostředků, že fyzické tresty jsou zakázány třeba v Německu a v Anglii. Já se domnívám, že je to návrh, který je opodstatněný. Bohužel mě překvapilo procento našich občanů, kteří s tímto návrhem nesouhlasí a ještě více mě překvapily názory mých kolegů a třeba soudců, kteří se setkávají s následky trestání dětí. Například v minulosti jsem vypracovával posudek, kdy matka zabila svoji dceru, protože ji udeřila do hlavy nějakou vařečkou. Dcera měla krvácení do mozku a zemřela."
Rodinný poradce Petr Šmolka například říká, že zákon by mohl být zneužitelný například dětmi v pubertě, které by mohly obvinit své rodiče, že je trestali a nebyla by to třeba pravda.
Soudcovská unie kritizovala i situaci, kdy ani po roce není vyřešeno, kam umisťovat děti odebrané rodičům při komplikovaných rozvodech. Podle předsedy Jaromíra Jirsy zvládla ministerstva jedinou věc, vypracovat seznam 51 zařízení, ze kterých by měl soudce vybírat.
"Jsou mezi nimi rodinné poradny, které nejsou vybaveny na to, aby vykonávaly řízený styk a navykací režim mezi otcem, který neviděl pět let své dítě. Jsou mezi nimi například zařízení Fondu ohrožených dětí, o kterém je známo, že jeho představitelé se poměrně aktivně účastní soudních procesů na straně matek a nedovedu si představit, jak by se na takové zařízení tvářili na druhé straně otcovští aktivisté."
Zařízení, která poskytují komplexní péči o rodinu, kterou soudci požadují, je však v Česku málo. Podle Soudcovské unie by bylo nejlepším řešením vybudovat nové vhodné zařízení, ve kterém by působili odborníci na problematiku dětí.
