Byli obětováni dvakrát, říká česká spisovatelka žijící v Německu Alena Wagnerová o německých antifašistech
Němečtí antifašisté z bývalého Československa prošli hned dvojí perzekucí. Nejprve je za jejich postoje pronásledoval nacistický režim během 2. světové války. A krátce po ní doplatili zase na svůj německý původ, když byli odsunuti z Československa. Jejich osudy už řadu let sleduje česká spisovatelka žijící v Německu Alena Wagnerová. Zapojila se i do projektu Zapomenutí hrdinové, který dokumentuje osobní vzpomínky opomíjených bojovníků proti nacismu. Alenu Wagnerovou o rozhovor požádala Milena Štráfeldová:
"Já myslím, že má veliký historický význam právě proto, abychom uchovali paměť antifašistů. Že tu byli i jiní Němci, kteří stáli proti národnímu socialismu a u nás proti Henleinovi. /Jde o to,/ abychom je dostali do našeho kolektivního českého vědomí. A taky do kolektivního vědomí Německa a Rakouska, kde pořád chybí, protože se nehodili do žádného z výkladových schémat, která se uplatňovala během čtyřiceti let rozdělení Evropy. Je to vlastně takový historický a evropský úkol, a kromě toho jde o evropskou tradici odporu, civilní odvahy, schopnosti riskovat pro poznanou pravdu. To je vlastně taková červená nit, která se táhne našimi evropskými dějinami. Kromě toho je velice důležité, že tito němečtí antifašisté měli k Československu pozitivní vztah, jiný, než třeba představitelé krajanského sdružení."
Vy jste se hodně zabývala a zabýváte odsunutými Němci. Setkávala jste se mezi nimi i s antifašisty? A jak vlastně prožívali fakt, že je československý stát obětoval?
"To, že jako antifašisté dvakrát doplatili na to, že se chovali statečně, bylo jistě v té první generaci, která to zažila jako dospělí lidé, přijímáno se značnou trpkostí. Němečtí antifašisté se třeba v anglickém exilu připravovali na návrat do Československa. Měli plány, jak obnoví svou práci, co budou dělat, jak budou přispívat k novému vybudování republiky. A z toho vlastně nebylo nic. Myslím, že toho si musíme být jako Češi velmi vědomi. Já se za to vždycky trochu stydím. U mladší generace, která to období prožila jako děti a dorostenci, ta hořkost tak silná není. Tam převládají vzpomínky na Československo, řada z nich má velmi dobré kontakty do míst, ze kterých pocházejí. Takže převažuje spíš to pozitivní. A někteří z nich mi řekli: my jako Němci jsme museli zaplatit svou část německé viny."
Měli pak po odsunu nějaké problémy s dalšími odsunutými Němci, kteří stáli řekněme na té druhé straně?
"Trošku tam problémy byly. Jak v sovětské okupační zóně, kam přišla celá řada lidí, kteří si zadali s fašismem a kteří se potom honem překvasili třeba na komunisty. A tam byli předváleční komunisté, kteří celou řadu věcí viděli jinak. Ať už si o tom kriticky myslíme, co chceme, tak tam byl značný rozdíl. Různým způsobem to probíhalo v Západním Německu a v NDR. V Západním Německu se demokratičtí Němci fakticky dostali do menšiny. Souviselo to s celým vývojem, se studenou válkou atd., kdy bylo prostě populárnější dávat víc hlasů těm, kteří byli kritičtí vůči Československu, nežli demokratům. Takže měli velmi těžkou pozici. A je třeba říct, že do NDR šli hlavně komunisté. Dosáhli poměrně vysokých funkcí ve stranickém aparátu, jenomže se nikdy nedefinovali jako Němci z Československa, protože to odporovalo jejich internacionalismu. A taky to nebylo žádoucí pro politiku NDR. Třeba velvyslanec v Sovětském svazu byl Němec z Československa."
"To je otázka, jakým způsobem se to bude propagovat a jakým způsobem se tento materiál využije. A tady jsme fakticky na začátku. Myslím, že v zásadě se dá říct, že u mladé generace, která dnes žije v pohraničí, zájem vzrůstá. Je velmi zajímavé, že třeba moji pamětníci z bývalé NDR jsou neobyčejně ostražití, pokud jde o neonacismus. Ti z toho mají skutečně strach a říkají, že to zase přichází. Nyní vzniká velmi zajímavý projekt Stezky paměti. To má být připomínka všeho toho, co národní socialismus v Evropě natropil. Od deportace Židů přes miliony totálně nasazených až po válečné zajatce, kteří umírali a hynuli. To je plán Stezek paměti, které už existují v Alsasku, v Bádensku, které se už začínají vytvářet na belgicko německé hranici. A já myslím, že by bylo výborné, kdybychom se k tomu my připojili jako s dalším výstupem našeho projektu. A zmapovali i cesty, kde se pašovaly materiály, kde se převáděli lidé přes hranice, kde byly tábory s ruskými a polskými otrockými pracovníky nebo Židy. Kde byly pochody smrti nebo naše SS cvičiště na Benešovsku. To všechno jsou věci, které jsou u nás ještě nezpracované nebo nedostatečně zpracované a které by se mohly zapojit do takové Stezky paměti. Velká vize je udělat takové Stezky paměti po celé Evropě."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 15. července 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
