Studie: Počet levicových voličů v Sudetech souvisí s počtem nevysídlených německých antifašistů
Jak ovlivnil poválečný odsun německého obyvatelstva z území Sudet dlouhodobý společenský vývoj v Česku? Zajímavý výzkum na toto téma provedli vědci z think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd. Vyplynulo z něj mimo jiné, že v oblastech Sudet, kde zůstalo více nevysídlených německých antifašistů, je dodnes výraznější podpora komunistů.
Před druhou světovou válkou žily v Československu přibližně 3 miliony sudetských Němců. S koncem 2. světové války, v letech 1945–1946, došlo k jejich masové deportaci. Sudetská území byla po válce obsazena částečně americkou a částečně Rudou armádou. Po odsunu v poválečném Československu zůstalo pouze přibližně 200 tisíc Němců.
Vědci z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) zkoumali, jaké jsou názorové rozdíly obyvatel na územích osvobozených americkou a Rudou armádou. Při výzkumu vycházeli z výsledků voleb a z archivních materiálů o počtu obyvatel. Došli k názoru, že se důsledky osvobození rozdílnými armádami projevují i 75 let od konce války.
Jako základ své analýzy vědci vzali demarkační linii. Způsob odsunu se na obou stranách linie totiž lišil. Američané v prvních měsících po osvobození zabránili živelnému odsunu, zatímco Rudá armáda násilný odsun podporovala a mnohdy se do něj i zapojovala.
Rudá armáda, na rozdíl od spojenecké armády, nerozlišovala mezi sympatizanty německého fašismu a antifašisty. To mělo za důsledek, že v americké zóně zůstalo víc německých antifašistů, což má podle studie za následek, že je tam větší podíl krajně levicových a komunistických voličů.
„Nás to také překvapilo, a právě proto jsme se snažili najít ten kanál, proč to tak je. Dívali jsme se, jestli ty hrůzy války mají nějaký vliv, dívali jsme se na mnoho dalších věcí, které nás napadly, ale vždycky nás to navedlo k těm antifašistům,“ vysvětlil Českému rozhlasu spoluautor studie Jakub Grossmann.
Asimilace německých antifašistů
Studie upozorňuje, že další fáze odsunu již probíhala pod taktovkou lokálních samospráv. Existovali i Němci, kteří odsunu nepodléhali. Byli to uznaní antifašisté, a také profesní specialisté, kteří byli potřební pro budování zejména poválečného průmyslu.
Rozdíl počtu neodsunutých Němců na obou stranách demarkační linie podle vědců umožňuje prozkoumat dvě důležité otázky – ovlivnili neodsunutí Němci v Československu dlouhodobý společenský vývoj a uchovali si svoji etnickou identitu?
Podle vědců neměli nevysídlení Němci ale možnost praktikovat rodný jazyk a měli řadu omezení. Restrikce pak vedly k tomu, že němečtí antifašisté, kteří zůstali v Československu, se výrazně asimilovali. O tom svědčí skutečnost, že v roce 1950 se k německé národnosti přihlásilo 160 tisíc občanů Československa, v roce 2021 necelých 40 tisíc.
„Vlastně náš článek ukazuje, že pokud má minorita nějakou silnou politickou identitu, tak ji předává napříč generacemi. Zatímco tu svoji národní identitu ztrácí,“ dodal Grossmann.
Německá příjmení
Vědci ve studii přinášejí i konkrétní čísla. Upozorňují, že výsledky svobodných parlamentních voleb po roce 1993 shodně ukazují na vyšší voličskou podporu KSČM v částech Sudet osvobozených americkou armádou. Na každých deset nevysídlených antifašistů dnes připadají navíc 3-4 hlasy pro KSČM.
„Z dat obecních voleb mezi lety 1994-2018 bylo zjištěno, že v části Sudet s větším podílem antifašistů je pravděpodobnost existence aktivní buňky KSČM v obci o 12 % větší,“ uvádí studie.
Spojitost mezi voličskou podporu KSČM a vyšším počtem nevysídlených antifašistů podle vědců dále dokazuje analýza příjmení kandidátů za KSČM v obecních volbách.
„Německá příjmení, která indikují potomky nevysídlených Němců, se na kandidátkách KSČM vyskytují asi o 15 % častěji v sudetských oblastech osvobozených americkou armádou,“ uvádí studie.
