Jak jsme na tom s česko-německým usmířením?
Česko-německé usmíření - to je téma pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, politologa Bohumila Doležala. K mikrofonu Radia Praha ho pozval Josef Kubeczka.
"Já si především myslím, že tady je z toho zbytečně hrozně velký strach. V zásadě nemůže jít, a každý to ví, o nějakou restituci poměrů, které tady byly předtím. Jde spíše o to, aby se otevřeně vyslovilo politování nad tím, co se tady v roce 1945 a 1946 stalo, a to nad vyhnáním jako takovým. Ne jen nad těmi ukrutnostmi, které ho provázely. To je první věc. A druhá věc, která by se podle mého úsudku dala udělat, to je jakési symbolické gesto, například odškodnění těch, kteří byli přímo zdravotně postižení tím, že utrpěli těžkou újmu na zdraví, nebo pozůstalým po zavražděných."
Během nedávné krátké návštěvy v Praze zopakoval německý kancléř Gerhard Schröder odmítavé stanovisko berlínské vlády k majetkovým požadavkům sudetských Němců vůči České republice. Měla by podle Vás německá strana učinit ještě nějaký krok směrem k narovnání naši vzájemných vztahů z období války a bezprostředně po ní?
"Já si myslím, že hlavně česká strana by měla učinit spoustu vstřícných kroků. Německá strana v tuto chvíli, a tato německá vláda, je vůbec nejvstřícnější, jak německá vláda může být. Podle mého názoru požadavky na majetkové restituce jsou nerealistické, to prostě nejde. To nejde i z technických důvodů. Spolková vláda ovšem nemůže zakázat svým občanům podávat takové nároky nebo je dokonce za to zavřít. Ty nároky ale samozřejmě nemají absolutně žádnou šanci na uplatnění, to je třeba vidět. I pokud by to nějaký zešílevší soudce někdy odsouhlasil, tak nebudou prostě k dispozici instrumenty, aby se to prosadilo."
"Já si myslím, že lidé se bojí, že se rozjede jakási lavina, která zasáhne i do jejich soukromého života, ohrozí jejich majetek, což je naprosto nesmyslný strach. Na druhé straně je třeba rozlišovat. Symbolické gesto vůči těm, kteří byli odtud vyhnáni, je jedna věc, a otázka Němců, kteří tady zůstali, je druhá věc. Ta první věc, tedy ti vyhnaní, to se dá řešit jenom formou nějaké politické dohody, to se nedá řešit právní cestou, protože to technicky nepůjde. Představa, že někdo na České republice vymůže právní cestou nějaký majetek, je nesmyslná. Pokud jde o ty Němce, kteří tady zůstali, to je naše vnitřní, česká záležitost. A je to otázka toho, že naši spoluobčané německé národnosti, kteří jsou úplně stejně občany České republiky jako my, jsou a byli proti nám znevýhodněni například při restitucích. Já si myslím, že k těm je třeba přistupovat, k jejich zrovnoprávnění, s maximální otevřeností, protože jinak to ohrožuje ústavní pořádek České republiky."
Vaše snahy o jakousi formu česko-německého usmíření byly nedávno oceněny v Berlíně. Myslíte si, že se do podobné pozice můžete někdy v budoucnu dostat i u nás?
"Ne, to si nemyslím. Soudím, že to je běh na dlouhou trať a jsem přesvědčen, že se u nás spravedlivější pohled na tyto věci minulé posléze prosadí, ale to já už tu určitě nebudu."
Může podle Vašeho názoru přispět k definitivnímu urovnání česko-německých vztahů naše členství v Evropské unii?
"To je otázka. Zdá se mi, že Evropská unie může snad nějakým způsobem zasáhnout do záležitostí rovnoprávnosti českých občanů před zákonem, to znamená do toho našeho vyrovnání s Němci, kteří tu zůstali. Myslím, že ale nemůže řešit za nás otázky minulosti. To budeme muset dělat sami. Je ovšem možné, že v Evropské unii vládnou samozřejmě civilizovanější poměry než v postkomunistickém světě, že budeme pod určitým tlakem, abychom se také trochu civilizovali. Toho se právě bojí pan prezident Klaus. Myslím, že právem."
Nicméně Evropská unie usnadní osobní kontakty, osobní návštěvy, Němcům poznávání života u nás, našim občanům poznávání života například v Německu. Může to mít vliv na tuto problematiku?
"Ty kontakty se snad trochu rozšíří, ale v posledních patnácti letech už ty kontakty existují a jsou stále rozsáhlejší a pevnější. Ono to česko-sudetoněmecké soužití vlastně vypadá daleko lépe než by se to na první pohled mohlo zdát. Lidé u nás v pohraničí s těmi vysídlenými nebo vyhnanými Němci spolupracují, ti vyhnaní Němci tam financují spoustu věcí a ta spolupráce se koná. Pouze ji otravují populističtí politici tady v Praze, kteří o tom nechutným způsobem žvaní,"
soudí politolog Bohumil Doležal.
