Čekají nás devítková výročí, z velké části nepovedené osmičky

Foto: Ondřej Tomšů

Česko má za sebou tzv. "osmičkový" rok. Osmičková výročí jsou v naší historii pověstná. Byla výročí připomenuta tak, jak si zasloužila? Zapomnělo se na některá? A co nás čeká v příštím roce? To jsou otázky pro historika Jaroslava Šebka.

Jaroslav Šebek | Foto: Jakub Wojtovič,  Český rozhlas
"Myslím si, že se osmičková výročí připomněla velkolepě pojatým způsobem. Hlavní důraz byl samozřejmě kladen na to největší, a to byl rok 1918, vznik Československa. Aktuální rozměr získávala i další výročí, rok 1938, 1948, 1968. Upřímně řečeno, to jsou spíše než výročí, památníky našeho národního traumatu. Je pochopitelné, že se nejvíc investic soustředilo na tu největší akci, na vznik Československa, hezky se opravilo Národní muzeum. Jako odborník musím vyzdvihnout, že se do propagace osmičkových roků velice pěkně zapojila veřejnoprávní média, a sehrávala v tom nesmírně pozitivní roli."

Bylo podle vás nějaké výročí v letošním roce, které se dostatečně nepřipomnělo?

"Byla tu výročí, která by si to zasloužila, a o kterých se skoro nemluvilo, ačkoliv to jsou i výročí mezinárodního charakteru. Je to například rok 1618. To je pražská defenestrace, začátek Třicetileté války, 400 let. A tohle výročí zůstalo skoro nepovšimnuto. Další výročí, zase spíše z těch starších, je rok 1848, což je důležité výročí, protože je to začátek změn v Evropě v důsledku liberální revoluce. To jsou přesahující výročí, které mohou inspirovat i dnešní debaty. Ale osmičkovými roky to nekončí, protože příští rok budeme zase připomínat devítkové roky, které jsou z mého pohledu z velké části nepovedené osmičky. Tam začíná změna k horšímu v české společnosti, ať je to rok 1939, nebo rok 1949 z hlediska prosazení komunistických pravidel moci. V roce 1949 se začaly rozjíždět velké politické procesy, začalo zatýkání. Tehdy byla zatčena Milada Horáková, začaly se rozjíždět proticírkevní procesy, spadá sem i čihošťský zázrak. A rok 1969 je rok nastupující normalizace. Lámání charakterů a znovu nastolování striktního komunistického systému."

Rok 1989 tak vybočuje.

"Ano, to je jako v roce 1918, pozitivní osmička, tak rok 1989 je pozitivní devítka, a doufám, že si ji připomeneme dostatečně, protože mám někdy z těch současných debat pocit, jakoby se znovu vracela ta atmosféra před rokem 1989."

Foto: Pixabay / U. Leone
Které z těch osmičkových či devítkových výročí je nejkontroverznější, na které se názory liší?

"Asi největší debata se vede stoprocentně o roku 1938 a 1968. K roku 1938 se samozřejmě objeví otázka - měli jsme se bránit v období Mnichova, neměli jsme se bránit. Rok 1968 - jak se postavit k tomu reformnímu pokusu komunistů? Měl šanci na úspěch, neměl šanci na úspěch? To jsou pořád nejživější debaty, které zasahují i do současnosti."

Máte v souvislosti s výročími vzpomínku, o které si říkáte, to do smrti nezapomenu?

"Rok 1988. To je začátek konce komunismu. Pro mě je tato osmička velice silně spojená s atmosférou podzimu 1988, kdy se mohl zase po dlouhé době slavit oficiálně státní svátek - 28. říjen, a kdy se začaly na tu dobu poměrně objektivně zmiňovat události 28. října."