17. listopadu proběhla v České republice celá řada akcí, které připomínala výročí sametové revoluce. Mezi nimi bylo i předání Cen Paměti národa, které už popáté udělovala nezisková organizace Post Bellum. Paměť národa je rozsáhlá sbírka vzpomínek lidí, kteří prožili a často se i aktivně účastnili významných okamžiků a milníků dějin 20. století. Nejen o ní bude hovořit Filip Hrubý ze společnosti Post Bellum, host Historických obzorů.
Filip Hrubý, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha
Máte ještě koho nahrávat? Je ještě pořád dostatek pamětníků?
Samozřejmě, že je, a v zásadě se dá říct, že ta naše práce je souboj s časem. Těch pamětníků je stále více, než jsou naše schopnosti je nahrát. V jistém smyslu se dá hovořit o ´frontě´ nebo pořadníku pamětníků, které musíme nahrát."
Máte třeba nějaký speciální zájem o nějaký, nevím jak to přesně vyjádřit, "druh" pamětníků nebo pamětníky jistých událostí?
"To souvisí i s těmi cenami Paměti národa, které my nepojímáme jako olympiádu v odvaze. Cenu paměti národa nebo nahrání příběhu by si zasloužila celá řada pamětníků, většina z těch takřka 3000, které ve sbírce máme, by si bezpochyby tu cenu zasloužila. Nás ale zajímají především ti pamětníci, jejichž příběh může inspirovat dnešní společnost, který může inspirovat každého z nás, zejména mladou generaci. To je tím kritériem, podle kterého udělujeme Ceny Paměti národa a to je v jistém smyslu i kritériem, podle kterého si ty pamětníky vybíráme."
Vy jste letos udělovali popáté Ceny Paměti národa, ale poprvé jste ocenili nejen české pamětníky, ale i ty zahraniční. Proč?
Večerem předávání Cen paměti národa provázel Marek Eben, foto: Česká televize
"Důvodem je 25. výročí od pádu komunismu ve střední Evropě, kdy jsme chtěli ukázat a připomenout příběhy těch lidí, kteří našli v sobě odvahu postavit se totalitě také ve zbytku toho středoevropského regionu - v Německu, Polsku, Maďarsku a na Slovensku a ukázat příběhy pamětníků nejen z Česka, ale i dalších zemí a zasadit ty příběhy do středoevropského kontextu. Zároveň je pravdou, že Paměť národa už dlouho není jen český nebo dokonce česko-slovenský projekt. V té sbírce, která k dnešnímu dni čítá už takřka 3000 nahraných pamětníků těch zlomových momentů minulého století, máme pamětníky ze 13 zemí a účastníme se celé řady mezinárodních projektů. Mnohé z nich jsme iniciovali. Namátkou můžu uvést projekt Paměť železné opony, což je mezinárodní projekt, kdy Paměť národa a spolupracující instituce ze zemí, jimiž probíhala ta tzv. železná opona, nahrávají pamětníky, kteří jsou nějak ve vztahu k té železné oponě. Paměť národa je už několik let mezinárodní projektem, letos poprvé jsme se rozhodli ocenit pamětníky z dalších středoevropských zemí, kde se ten komunismus před čtvrt stoletím zhroutil stejně, jako u nás."
Je to asi složité, ale mohl byste si někoho z těch oceněných vybrat a krátce představit jeho příběh?
Manfredem Matthiesem, foto: archiv Post Bellum
"Možná začnu Manfredem Matthiesem, to je německý laureát. Ten jeho příběh je zajímavý proto, že on jako osmnáctiletý student s rodinou utekl na začátku 60. let do Západního Berlína. Zanedlouho poté si uvědomil, jak dodnes říká, že to, že se narodil a vyrůstal v té východní části Německa, je jisté stigma a nikdy se toho nezbaví. A zároveň to viděl jako příležitost, když to řeknu hodně nadsazeně a ne jeho slovy, dát svému životu smysl. Manfred Matthies se jako student univerzity v půlce šedesátých let rozhodl pomáhat převádět východní Němce do západní části. Tehdy to dělalo hodně lidí a pro mnohé z nich to byl v jistém smyslu byznys, kdy lidé za to převedení platili. Manfred Matthies a jeho přátelé si za to platit nenechali a během několika let se stali skutečnými mistry v tom převádění. Převáděli lidi nejen těmi známými tajnými tunely, ale i pomocí falešných pasů, pomocí speciálně upravených aut, a dokonce i převáželi lidi přes mořskou hranici na plachetnici. Klec spadla v roce 1972, kdy při jednom z převozů byl Manfred Matthies v NDR zatčen a odsouzen k 13 letům vězení, což pro mladého, ani ne třicetiletého člověka, byla ohromná rána a hraniční zkušenost. Nakonec po intervencích západoněmecké vlády se podařilo, že byl po třech letech popuštěn. V převádění samozřejmě pokračoval i nadále, dožil se pádu berlínské zdi a dnes vede památník obětem komunismu ve kdysi východoněmeckém, dnes saském Budyšíně."
Dalšími oceněnými byla česká učitelka Dana Vargová, která se starala o ochrnutého syna, jehož tajná policie označila za „nejnebezpečnější antikomunistický živel" v kraji, jak se uvádí na stránkách Post Bellum. Anton Strholec byl uvězněn kvůli pokusu o ilegální přechod hranic, později jako kněz v období totality pomáhal na Slovensku věřícím. Polák Kornel Morawiecki založil Bojující solidaritu a Maďar János Kenedi byl klíčovou postavou tzv. demokratického odporu maďarského undergroundu.
