Červenec patřil našim cyklistům - Kreuzigerovi i Zimovčákovi
Tento měsíc bude jednoznačně patřit olympiádě v Pekingu. Ovšem právě skončený červenec se ze sportovního hlediska nesl ve znamení cyklistiky. Dva naši reprezentanti - Roman Kreuziger a Josef Zimovčák v něm sehráli významnou roli.
"Tím, že byl projekt otevřený, tak se k nám připojovali lidé a jeli jednu etapu nebo třeba jen 10 km. Měli tak možnost si vyzkoušet, jak se to kolo chová. elikož jsem věděl, co nás čeká, tak jsem měl elké obavy, abychom to celé úspěšně zvládli. Musím říct, že jsem si velice oddechl, když jsme dojeli do cíle."
Itinerář 21 etap čítal 2800 km. Na jedné straně se Zimovčákovi podařilo zdolat nejvyšší horu Čech i Moravy, ale na druhé straně na některá místa zkrátka nezbyl čas.
Start i cíl byl v bezprostředním okolí Veselí nad Moravou. Poslední metry ujel Josef Zimovčák při 17 km stoupání na kopec Svatý Antonínek, což mělo svůj symbolický podtext.
"Startoval jsem ve Veselí nad Moravou, protože tam bydlím. No a cíl na hoře Svatého Antonínka byl proto, jelikož je to poutní místo s kostelíčkem.Když jsem na kole začínal, tak jsem tam jezdil a i dnes zde trénuju. Ten kopec má stopadesátiletou historii, chodil na něj můj děda i maminka. Je to jedna z dominant prostoru, kde žiji. Když jsme jeli závěrečnou etapu, tak mě na něj doprovodilo asi 150 lidí, což bylo nádherné."
Cyklistická karavana využila otevřeného Schengenského prostoru a navštívila i sousední Polsko, Německo, Rakousko a Slovensko. Během tohoto putování si Zimovčák prošel dvěma krizovými okamžiky.
"Krize přišla hned v páté etapě, ky jsme něco špatného snědli a celou noc jsme strávili v místnosti všem dobře známé. K ránu byly organismy tak vyčerpány, že to vypadalo na uzavření projektu a návrat domů. Naštěstí jsme měli den volna, takže jsme se dali dohromady a další etapa do Krkonoš už byla v pořádku. V18 etapě došlo na pád v kopci z Piešťan do Nitry. Pršelo, já dostal ve sjezdu smyk, spadl s kolem na zem. V té chvíli jsem si řekl - hotovo, končíme. Naštěstí jsem ulomil pouze kliku, což byla technická závada. Já se trochu probral, sedl na kolo a jel dál."
Poté, co Josef Zimovčák dokončil cestu kolem ČR, usedl k televizi a sledoval proslulou Tour de France. Při tom si nejen vychutnával krásu míst, kterými před několika lety sám na svém historickém kole projížděl, ale zároveň i držel palce rodáku z Moravské Třebové Romanu Kreuzigerovi, se kterým ho pojí vřelý osobní vztah.
"S Romanem jsme se setkali loni na Vueltě. On mně vyká, protože je mezi námi věkový rozdíl 30 let. Je to velmi příjemný mladý člověk, který to má v hlavě neskutečně srovnáno. I když by měl možnost se nafukovat, jak je slavný, tak je velice skromný. Letos vyhrál závod ve Švýcarsku a své umění dokázal i na Tour de France. Přál bych si, aby takových typů lidí bylo daleko více mezi našimi sportovci. Taková pokora, skromnost a jeho velikost ukazují výsledky, ne to, jak se choá nebo co říká. To je prostě ten správný chlap."
