Češi jižního Banátu
Dnešní krajanskou rubriku bych ráda, vážení posluchači, věnovala našim krajanům ze srbské části Jugoslávie. V městečku Bela Crkva v jižním Banátu a v jeho okolí žijí po několik generací stovky českých rodin. Dodnes se tu mluví česky, tradiční svátky se tu slaví podobně jako v bývalé vlasti a v současně době tu děti učí dokonce i český učitel. A právě s těmi většími dětmi přijela na nedávné krajanské folklorní slavnosti v Rožnově pod Radhoštěm paní Vlastenka Krišan. Jejich soubor se jmenuje Češi jižního Banátu, uvádí české, srbské, banátské i makedonské lidové tance a v Rožnově měl velký úspěch:
Tento týden soubor vystupoval i v Poděbradech a podařilo se mu roztleskat publikum. A to nejen tancem, ale i písničkami, které už docela zlidověly. Třeba při populární Kristýnce, kterou zazpívala budoucí studentka češtiny, devatenáctiletá Ivana Kuželková. Před koncertem jsem s ní stačila zaznamenat alespoň krátký rozhovor:
Celá Vaše rodina je česká?
"Ne, můj tatínek je Čech a máma je Srbka."
Vy se chystáte tady studovat. Jaký obor a kde?
"Já budu studovat v Brně na univerzitě. Budu studovat český jazyk. Je to na tři měsíce a potom si to prodloužím."
Jak chcete potom češtinu využít?
"Překládat."
V souboru Češi jižního Banátu je i řada chlapců. Vystupují především jako tanečníci. Třeba jako Darko:
"Jmenuji se Darko Zucha, mám osmnáct let a jsem z Jugoslávie, Bela Crkva, jižní Banát."
Jak dlouho tam Vaše rodina žije?
"Už dvě stě let."
A stále se tam mluví česky?
"Ano, ale není to tak správně. Ale teď máme učitele z České republiky, pana Romana Grossmanna, který nám vyučuje český jazyk. Takže to možná bude trošku lepší."
Během koncertu v Poděbradech vystoupila i patnáctiletá zpěvačka Karolina Bodner:
"Skončila jsem základní školu a teď jdu na gamnázium."
Mluvíte hezky česky. U Vás doma se mluví česky?
"Mluví se česky, to je tradice."
A víte, kdy tam Vaši předkové přišli?
"To už nevím."
A kolik je tam takových rodin, kde se ještě mluví česky?
"V Bílé Crkvi jsou dva tisíce lidí, kteří mluví česky, jsou Češi. A máme jednu českou vesnici, jmenuje se Ablian, a i tam jsou všichni Češi."
Vlastenky Krišan, která je duší souboru Češi jižního Banátu, jsem se zeptala, jak vlastně vznikl:
"My jsme mladý soubor, založený letos v únoru. Takže měli málo času cvičit. S vystoupením jsme byli i v Rožnově na folklorním festivalu a měli jsme tam dobré ocenění. Tak myslím, že budou mít i dále úspěchy."
Kolik dětí je ve Vašem souboru a jak jsou staré?
"V našem souboru jsou děti od patnácti do dvaceti let. Je jich přes třicet, takže jsme vybrali jenom ty, které nejvíc cvičily, aby sem přijely."
Jak často trénujete?
"Třikrát týdně."
A jak často vystupujete?
"Prozatím jsme vystupovali v okolních místech v Beli Crkvi, odkud pocházíme, na různých slavnostech. A teď jsme přijeli do České republiky vystupovat v Rožnově a v Poděbradech."
Máte nádherné kroje? Kdo Vám je připravil?
"Banátské kroje jsme si objednali v Jugoslávii. Na to jsme sháněli sponzory, byli to podnikatelé a obchodníci hlavně z Beli Crkvi. A ty druhé kroje pro makedonskou choreografii jsme si museli pronajmout, protože peníze bohužel zatím ještě nemáme. I do České republiky jsme přijeli díky sponzorům z České republiky, kteří nám zaplatili ubytování a stravování."
Poděbradského koncertu našich krajanů z jižního Banátu se zúčastnil i jugoslávský velvyslanec v České republice Aleksandar Ilič:
"Češi z jižního Banátu vždycky byli tím prvkem, který spojoval českou a jugoslávskou, srbskou tradici. Já sám jsem se jako Jugoslávec, jako Srb narodil v Československu, tak vím, co to znamená mít dvě vlasti. Dvě vlasti je někdy dobré mít, protože se člověk cítí v obou zemích dobře. A zvláště v situaci, v které vždycky historicky Srbové a Češi byli. Měli vždycky přátelství, které trvalo, i když ho politika chtěla pokazit."
