Češi jsou experti

r_2100x1400_radio_praha.png

Jedu sklízet plody vaší práce, řekl prezident Havel před odletem na Arabský poloostrov českým veteránům války v Perském zálivu. Ta skončila právě před deseti lety a čeští vojáci, jak uvádí Zdeněk Vališ, v ní na sebe dosti významně upozornili.

Před dvěma roky se objevila v prodeji kniha Pouštní horečka, pojednávající o osudech československé protichemické jednotky nasazené ve válce v Perském zálivu. Jeden z jejích autorů, bývalý velitel československé jednotky plukovník Jan Valo, o ní řekl, že má udělat tečku za některými nejasnostmi války v Zálivu. Československý protichemický prapor operující v sestavě spojeneckých vojsk totiž prokázal přítomnost chemických bojových látek na bojišti. Americký generál Schwarzkopf, vrchní velitel spojeneckých vojsk, prý ale tehdy zakázal československé armádě tyto údaje zveřejňovat. Oficiální verze pouze připouštěla, že vlivem větru možná došlo k druhotného spadu z vybombardovaných chemických továren a skladů v iráckém vnitrozemí.

Čechoslováci ale trvali na tom, že zjištěné otravné látky pocházejí z munice, která se musela nacházet na hranicích Iráku a Saúdské Arábie. Ještě delikátnější situace nastala, když Čechoslováci zjistili v saúdskoarabské poušti koncentraci jiných bojových látek, které zřejmě unikly v důsledku havárie chemické munice. O tom, komu mohla patřit, lze prý jen spekulovat, ale v místech československých měření se pohybovaly pouze spojenecké jednotky. Plukovník Ján Valo se již v době, kdy se začalo o vydání knihy hovořit, bránil podezření, že tyto údaje úmyslně léta tajil. Koncem roku 1998 řekl deníku Mladá fronta Dnes, že opakovaně upozorňoval velení armády v Praze na to, co se v Zálivu stalo. Jeho zprávy se ale třikrát ztratily a na čas zmizel i deník praporu. Zajímavá je v tomto ohledu sama anabáze knihy Pouštní horečka. Nakladatelství Naše vojsko ji totiž právě na konci roku 1998 náhle odmítlo vydat, i když o ní napřed velmi usilovalo. Svůj nový postoj nechtělo nakladatelství zdůvodnit. Předseda dozorčí rady firmy, která vlastní nakladatelství Naše vojsko, pouze přiznal, že má strach. Nejmenovaný důstojník tajné služby podle deníku Mladá fronta

Dnes připustil, že se tak stalo vlivem americké strany. Zároveň ale dodal, že Američané asi vyslovili jisté obavy a servilní úředníčci v Praze ihned začali jančit. Když přece Američané říkají, že se nic nestalo, proč bychom my měli tvrdit něco jiného. Není ovšem žádným tajemstvím, že detekční přístroje použité v Zálivu československou armádou byly dokonalejší než americké a Američané také hned po válce neváhali poslat si pro ně do Prahy zvláštní letadlo. A určitě ne náhodou první čeští vojáci, kteří byli po vstupu Česka do NATO začleněni okamžitě pod přímé velení aliance, patřili právě k protichemické jednotce. Ať tak či onak, v Perském zálivu se čeští vojáci poprvé od druhé světové války zapojili do válečného konfliktu. A v boji obstáli se ctí. Dva z nich byli minulý týden v delegaci, která doprovázela prezidenta Havla při cestě do Saudské Arábie a Kuvajtu. Po deseti letech měli možnost prohlédnout si znovu místa, kudy projížděli v linii druhého tankového sledu spojenců a pomáhali vyhánět iráckého agresora z Kuvajtu.

Po návratu řekl mluvčí válečných veteránů František Janda deníku České slovo, že byl v šoku, když viděl, jak si v obou zemích Čechů váží. Kuvajt využil návštěvy Václava Havla k tomu, aby požádal Českou republiku o pomoc při objasňování škodlivosti uranové munice, kterou ve válce používala spojenecká vojska. Podle Jandy bylo vidět, že Čechy považují v Kuvajtu za experty, na které je spolehnutí, protože už jednou se o tom přesvědčili ve válce v Zálivu.