Největší vědecké zařízení na světě, které kdy bylo na Zemi postaveno, urychlovač základních částic hmoty LHC, zahájilo ve středu v Evropské laboratoři fyziky částic CERN u Ženevy zkušební provoz. Na projektu se podílí na dva tisíce vědců z 34 zemí světa. Významnou roli mezi nimi hrají i čeští vědci. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
Foto: ČTK
Konec světa ve středu ještě nenastal. Léta zaznívají obavy, že okamžikem spuštění největšího urychlovače částic, jaký lidstvo dosud poznalo, vznikne černá díra, která pohltí Zemi i s Měsícem. Vědci tuto přestavu rezolutně odmítají. V prstencovém tunelu o délce 27 kilometrů a ukrytém 50 až 90 metrů na území Francie a Švýcarska a obklopeném několika mohutnými detektory budou proti sobě vypuštěny svazky protonů. Po urychlení až téměř na rychlost světla dochází ke srážce. Na okamžik pak v urychlovači zavládnou podmínky, které panovaly v kosmu krátce po tzv. velkém třesku. Vědci se tím mohou zase přiblížit k hledání odpovědi na základní otázky: co je to hmota, jaké jsou zákonitosti jejího vzniku a jak vlastně vznikl vesmír. Právě srážkové experimenty v urychlovačích jsou prakticky jedinou metodou, jak zkoumat složení hmoty a zákony, kterými se řídí. Česko se jako členská země CERNu podílelo nejen na budování urychlovače, ale především na výstavbě Atlasu, jednoho ze čtyř hlavních srážkových detektorů. Pro představu, Atlas je vysoký jako desetipatrový dům a váží asi 7000 tun. Českou účast Radiu Praha přiblížil profesor Michal Suk z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
Michal Suk, foto: autor
„V České republice na Atlasu spolupracují tři instituce. Je to Univerzita Karlova, ČVUT a Akademie věd České republiky. Každá instituce se zúčastňuje na výstavbě určité části detektoru. Například my a akademie věd děláme na hadronovém kalorimetru. ČVUT a akademie věd dělají na vnitřním detektoru. A potom je ještě řada věcí kolem. Třeba stínění proti nevhodnému záření, tak to dělali na ČVUT.“
Co to ale je ten hadronový kalorimetr?
„To je zařízení, které měří energii a směr pohybu hadronů, tj. část, které silně interagují. Mezi ně patří protony, mezony, pí-mezony a další částice. Ty v hadronovém kalorimetru interagují, předají tam svou energii, kterou ten kalorimetr změří a také změří směr pohybu těchto částic.“
Spolu s českými vědci se do výstavby urychlovače samozřejmě zapojili i tuzemští inženýři a technici.
Foto: ČTK
„České firmy se samozřejmě podílejí na projektu. Sám jsem se zúčastnil jednání a jakési koordinace práce na výrobě stínění pro projekt Atlas. To dělala škodovka v Plzni. Řada firem dělala různé elektronické přístroje a také různé montážní práce. Náš průmysl se tedy opravdu na výstavbě Atlasu zúčastnil. Škodovka, to byl opravdu velmi veliký projekt.“
Česká účast v CERNu přijde ročně asi na 150 milionů korun. Něco se Česku vrátí právě na průmyslových zakázkách. Přesto se leckterý daňový poplatník může zeptat, zda se Česku účast na takovém gigantickém projektu vyplatí. Profesor Michal Suk k tomu mimo jiné říká.
„V současné době se nedá říci, jestli z toho LHC budou nějaké bezprostřední praktické aplikace. Ale výstavba LHC, výstavba Atlasu a ostatních detektorů velmi výrazné podpořila rozvoj technologií. Třeba v LHC je ohromné množství kryogenní techniky nebo výpočetní technika a zpracování ohromného objemu dat přináší velký pokrok.“
