Češi se neumí obléknout moderně, bojí se ...
Češi se oblékají nevýrazně. Nemají odvahu na to, aby svým zevnějškem prozradili i své názory a postoje, tvrdí Jakub Polanka, módní návrhář, kterého vám představíme v následující kulturní rubrice. Mikuláš Kroupa si k mikrofonu pozval čtyřiadvacetiletého módního designéra, který získal jedno z nejprestižnějších ocenění svého druhu na světě.
Čtyřiadvacetiletý Jakub Polanka získal ve Florencii prestižní ocenění Fasion and Technology za své módní návrhy. Díky tomu dostal nabídku přihlásit se ke studiu na jedné z nejprestižnějších škol designu na světě, na pařížské Institut France de La Mode. Přijatých na tuto školu je ročně kolem deseti studentů z celého světa. Mezi nimi je tento rok i jediný Čech v historii - právě Jakub Polanka, kterému se otevřela obrovská šance.
"Dostal jsem se tam po půlročních zkouškách, které byly velmi zajímavé. Jenom přihláška byl tlustý sešit literárních životopisů, grafických listů a podobně. Druhá část byla o realizaci návrhu, na což bylo asi měsíc času, natočení videa, portfolia a ještě k tomu se pak natáčela vaše odpověď na zapečetěnou otázku, kterou jste se dozvěděl až před kamerou, aby si zjistili, jak reagujete na otázky přímo. Všechno probíhalo v angličtině. Vzali mě a dostal jsem stipendium, skončil jsem jako první z těch přijatých deseti."
Kdybyste srovnal talenty z Čech se studenty nebo vaše přátele ze zahraničí, byl by mezi nimi velký profesní rozdíl?
"Rozhodně, protože u nás neexistuje specializace, což je problém. Na druhou stranu, jako designér nebo výtvarník musím znát všechny postupy při šití, dělám si to všechno sám na koleni a přitom se obrovsky učím. Tady v Čechách mám problém zapojit se do byznysu, prezentovat se. Nemohu své návrhy někomu dát udělat, musím si je sám realizovat, takže mám k těm návrhů jiný vztah než designéři v zahraničí. Je vidět rozdíl mezi studenty v zahraničí a v Čechách. Na to jak jsme malí, tak je tu obrovská hustota designérů, kteří mají světovou úroveň. Myslím si, že Češi mají silnou stránku, dokáží z ničeho udělat úžasnou, velmi silnou věc. Už tím, že tady byl vždy velký nedostatek. Z hlouposti udělají světovou událost. Jenom mají problém, že to světu nedokáží ukázat. Překvapilo mě, jak se mnou komunikovali v zahraničí z lidé z velkých firem, kteří zasedli ve výběrové komisi, ptali se, to jste dělal opravdu sám, to musel dělat velký tým lidí. Musel jsem je přesvědčovat, že jsem to opravdu dělal sám. Pak se zeptali, jak to dělám? Od rána do večera, odpověděl jsem. Tam je přístup jiný. U nás se neustále na něco stěžuje, ale aby lidé udělali něco pro to, aby to změnili, tak o tom stále mluví. V zahraničí dokáží cenit. Řeknou tohle je dobré, to bereme, to nás zajímá, nezkoumají to ostatní a neříkají, co je špatně. To je úplně jiný přístup."
Za první republiky měli čeští módní návrháři ve světě velmi dobrou pověst. Dnes se v České republice oboru nedaří, tvrdí Jakub Polanka.
"Pak ta tradice umřela díky komunismu. Dodnes se s tím bojuje, není tu byznys kolem módy. Tím trpí designéři, výtvarníci, ale i ostatní umělci. Pro mě je oděv, jeho design umění spojené s člověkem. Mám rád člověka, osobnost. Oblek je forma vyjádření. Trochu egoisticky řečeno, realizuji se v tom."
Jak jste se k módnímu návrhářství dostal?
"Tendence se u mě objevili, už když jsem byl malý. Prostě jsem chtěl být módním návrhářem. Ve čtrnácti, kdy se rozhodujete, čím vlastně budete jsem neváhal a odešel na Střední školu textilní v Brně. po roce jsem zjistil o čem to je a pochopil, že je to přesně to, co mě baví. Že mi to vlastně zapadá do mojí životní cesty."
Oblékají se Češi podle vás módně, na úrovni?
"Myslím si, že Češi se bojí a je to zase tím komunismem, který tady byl. Bojí se ohrnout rukáv jinak než soused, vzít si něco nového, co ještě nikde neviděli, bojí se být první. A to i přesto, že na to mají náladu a chuť. Chtěli by se třeba oblékat barevně, ale i na to nemají dost sil a odvahy. Zase naopak, když pozoruji trend v Miláně, tak vidíte armádu žen oblečených skutečně podle nejnovějšího trendu, nebojí se, ale jsou oblečeny všechny stejně. Všude je armáda lidí, kteří slepě následují nějakou vizi."
Co je podle vás typického pro Čecha?
"To se nedá modifikovat, každá jsme trochu jiná osobnost. Češi jsou silné osobnosti, jenom by si toho měli víc všímat a vážit. Mladí lidé se umí oblékat divoce, jsou odvázanější podle své osobnosti, názoru. Asi je to zas tím, že nezažili komunismus. Samozřejmě všichni se chceme oblékat pohodlně. Ti starší se však oblékají tmavě, nevýrazně, aby si náhodou někdo nevšiml, jací jsou podle oblečení. Jakoby se chtěli schovat."
Děláte si oblečení sám na sebe?
"Ne, ale není problém, že bych nedělal na muže, ale spíš jsem náročný. Radši realizuji své vize než sám sebe. Většinou nakupuji ve výprodejích jako vlastně všichni."
