Češi v Bulharsku zakládali vojenské kapely, přímořské parky i vědní obory
Hostem dnešní rubriky věnované zahraničním Čechům je doc. Konstantin Georgiev Trošev. I když tento pětašedesátiletý plastický chirurg z bulharské Varny ve svém rodokmenu české předky nemá, s Českou republikou ho přesto mnohé spojuje. Mimo jiné přes třicet let vede bulharsko - českou společnost. Konstantin Trošev v minulých dnech Česko navštívil a Milena Štráfeldová ho pozvala k mikrofonu:
Konstantin Trošev vystudoval medicínu na pražské Karlově univerzitě a ve své pozdější praxi v Bulharsku uplatňoval zkušenosti české školy plastické chirurgie. Zabýval se i historií česko - bulharských vztahů a kontaktům mezi českými a bulharskými lékaři v době balkánských válek na počátku 20. století věnoval i svou disertační práci. V roce 1973 založil Společnost bulharsko - českého a slovenského přátelství ve Varně, která českou kulturu propaguje po celém Bulharsku. Za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí získal v r. 2003 i prestižní Cenu Jana Masaryka Gratias agit.
Pane docente, vy jste přijel do Česka s laureáty letošního, už desátého, jubilejního ročníku interpretační soutěže, ve které mladí bulharští hudebníci uvádějí díla českých a slovenských skladatelů. Jak vlastně tato soutěž začala a jaký měla vývoj?
"Soutěž začala před dvaceti lety. Vždycky je rok příprav a druhý rok je teprve ta vlastní soutěž. Stálými partnery jsou tři české hudební nadace. Je to Nadace Českého hudebního fondu v Praze, Nadace Bohuslava Martinů v Praze a Nadace Leoše Janáčka v Brně. A ty udělují zvláštní ceny, které dostávají skutečně ti nejlepší účastníci."
Jak jste na tu myšlenku přišli a má vůbec česká a slovenská hudba v Bulharsku takové renomé, že to ty mladé hudebníky vede k tomu, aby studovali skladby právě českých skladatelů?
"Původní nápad byl velmi skromný. Nejdříve to byla školní soutěž konzervatoře ve Varně, protože tato konzervatoř se jmenuje podle známého bulharského skladatele Dobri Christova. Ten byl jediným /bulharským/ žákem Antonína Dvořáka. Potom se ale všechno rozšířilo až na současnou úroveň, a to je celostátní soutěž všech konzervatoří v Bulharsku. My jsme nedávno udělali malou statistiku a zjistili jsme, že se soutěže za těch deset ročníků zúčastnilo přes dvě stě dvacet mladých interpretů. A je tam ještě zvláštní skupina nevidomých. Takže z těch více než dvou set dvaceti účastníků je asi patnáct nevidomých. A dokonce letos, to se stalo poprvé, dostaly zvláštní cenu dvě slepé dívky, které hrály skladbu Leoše Janáčka. Česká hudba je v Bulharsku velmi známá, čeští hudebníci tam zakládali hudební výuku na školách. Například první kapelníci bulharských vojenských dechovek a orchestrů byli Češi."
Letošní laureáti desátého ročníku vystoupili před několika dny v Praze, v Českém muzeu hudby, a vy jste je sem doprovázel. Během své současné návštěvy Česka jste ale také zajel do Vysokého Mýta. Co vás tam zavedlo?
"Vysoké Mýto je v Bulharsku známé možná ještě trochu víc než v České republice. Je známo tím, že se tam narodili bratři Škorpilové, Karel Škorpil a Hermenegyl Škorpil. Ti dva jsou významní tím, že jako velmi mladí odjeli do Bulharska, moc se jim tam líbilo a zůstali tam. Žili tam až do své smrti a jsou tam pohřbeni. V době, kdy se Bulharsko osvobodilo od turecké nadvlády, tito dva Češi zakládali moderní archeologii a historii. Založili několik muzeí, která do dneška velmi dobře fungují. Studovali bulharské dějiny a jejich práce vedla k tomu, že bylo nalezeno a vykopáno strašně moc archeologických památek. Takže Bulharsko je jim velmi vděčné. Já jsem si vzal za úkol, abych pomohl ke spřátelení dvou měst, Vysokého Mýta a Varny, kde bratři Škorpilové žili. Nakonec jsem byl velmi šťasten, že se mi to povedlo. Jsme už domluveni na další kulturní spolupráci. V příštím roce bude ve Varně poprvé velká výstava z archivu vnučky Karla Škorpila. Pro tuto výstavu věnovala jednačtyřicet dokumentů, které budou uveřejněny vůbec poprvé. Výstavu připraví Muzeum ve Vysokém Mýtě, my se postaráme zase o vernisáž v Bulharsku a výstava bude putovní, takže pojede do různých měst, kde je nějaké muzeum a kde jsou k tomu možnosti. Je tu ještě jedna velmi zajímavá věc. Když byli ve Varně na poznávací návštěvě z Vysokého Mýta, členem delegace byl i ředitel Muzea ve Vysokém Mýtě dr. Junek. Navštívili jsme obec, která jako snad jediná na světě nese jméno bratří Škorpilových. Je to vesnička Škorpilovci přímo na břehu moře. A tam je i historický archeologický objekt, který objevil právě Karel Škorpil. Je to středověká basilika a potřebovala by trošku upravit. A také okolní park. Takže hned vznikl nápad, že by tam na čtrnáct dní přijela skupina českých studentů archeologie, ráno by pracovali, a za to jim uděláme exkurze po různých muzeích a dalších historických místech."
A co váš spolek, vaše Společnost přátelství?
"Společnost bulharsko - českého a slovenského přátelství existuje už třiatřicet roků. Snažíme se soustavně propagovat všechno české a slovenské, co se v Bulharsku propagovat dá. Vždycky si vybíráme zajímavé téma. V letošním roce chceme vzpomenout výročí úmrtí Čecha Antona Nováka, který je v České republice absolutně neznámý. Ale každý Čech, který přijede do Varny, nemůže neslyšet a nevidět, že celý Primorský park a vůbec všechny parky ve Varně založil právě tento pán. Takže my bychom chtěli připomenout toto výročí dokumentární výstavou, chtěli bychom k ní udělat i katalog v češtině i v bulharštině, aby se s ním lidé trošku seznámili. A myslím, že potom bychom mohli tuto výstavu dovézt i sem do Čech. V příštím roce je v plánu téma, které by se týkalo dalšího člena rodiny Škorpilových, a to je též v Česku zcela neznámý pán Konstantin Jireček. Proč vzpomínáme Konstantina Jirečka? To byl první ministr školství v Bulharsku po osvobození od Turků. Takže my o něm chystáme vědeckou konferenci a výstavu, všechno proběhne během dvou tří dnů. Chtěli bychom také odhalit pamětní desku, protože nikde v Bulharsku nezůstala po Jirečkovi materiální stopa. Je to v souvislosti s tím, že v příštím roce bude výročí publikace prvních bulharských dějin, které napsal právě Konstantin Jireček. To jsou všechno věci, které ukazují, jak je spjat kulturní vývoj Česka a Bulharska. Je tam hodně, hodně jmen, známých spíš v Bulharsku než v České republice, která by potřebovala připomenout."
