Češi v Kalifornii v době pandemie

Život v Beverly Hills se prakticky zastavil. Na snímku je slavná nákupní ulička Rodeo Drive v pozadí s hotelem Beverly Wilshere proslaveným z filmu Pretty Women, foto: Ája Bufka

“Nobody Walks in LA” je filmový příběh z roku 2016. Letos došlo k naplnění podobných fantazií scénáristů. Od San Diega přes Los Angeles až po San Francisko se opravdu nikdo neprochází. Ulice, parky, pláže i restaurace jsou prázdné. Téměř jako v hororovém filmu venku potkáte maximálně pár lidí v rouškách. Skoro jako zombie. Návod k stoprocentnímu přežití prozatím neexistuje, přesto jsme se krajanů zeptali, jak složitou situaci zvládají.

Život v Beverly Hills se prakticky zastavil. Na snímku je slavná nákupní ulička Rodeo Drive v pozadí s hotelem Beverly Wilshere proslaveným z filmu Pretty Women, foto: Ája Bufka

Manželé Ayalovi, Madla Hruza a Elija Cmiral, foto: Ája Bufka
Dr. Hana Ayala vystudovala ekologii se zaměřením na ochranu krajiny. Je zakladatelkou mezinárodně uznávané organizace Pangea World, oceněné i od UNESCO:

„Co se týče vlivu nemoci COVID-19, nemohu oddělit osobní a pracovní dimenze. Poprvé po 35 letech, kdy žiji v USA, jsme spolu s manželem Franciskem museli zrušit každoroční cestu do mé rodné země a do jeho Španělska. Pro mne osobně bylo bolestivé ztratit tolik očekávanou možnost opětného shledání s 89-letou maminkou, bratrem a jeho rodinou. COVID-19 též narušil stále těsnější vazby, kterou buduji v rámci mé odborné mise Pangea World s Českou republikou. Především s mým rodištěm Brnem. Velice mě mrzí nutnost odložit řadu setkání a akce, které jsem plánovala spolu se členy báječné “brněnské buňky” týmu Pangea World. Hlavním cílem těchto setkání a akcí bylo a i nadále je prohloubeni interakce s Magistrátem města Brna a mou Alma Mater, Masarykovou univerzitou. Záměrem je dlouhodobý a mezinárodně významný inspirující přínos pro všechny zúčastněné.“

Režisérka Jaroslava Vošmiková s producentem Myronem Meiselem, foto: Ája Bufka
V čem vás nedokázala pandemie zastavit?

„Nedovolili jsme, aby přerušila náš pracovní elán. Manžel dokončil další odbornou knihu a já dále rozvíjím a publikuji nové strategie pro globální znalostní ekonomii a vědeckou diplomacii 21. století. Práce na obnovené, ambiciózní iniciativě zakotvené v Panamě, mne naplňuje velkým uspokojením.“

Režisérka Vošmiková popisuje vynucenou karanténu v Hollywoodu jako příležitost k řešení vlastních nedokončených projektů. Současně vyučuje také češtinu v České škole v Los Angeles, ale filmařinu nevzdává.

Co je teď pro Vás nejtěžší?

„Chybí mi setkávání s lidmi a spolupráce s nimi. V domácnosti mám největší problém s kocourem, kterého zachránila moje dcera. A asi je to dobře, protože on je teď jediný, který mé scénáře “žere”, bez připomínek. Večer skáče na kliku a dělá hrozný rámus u dveří. Marně mu vysvětluji, že venku jsou kojoti a že nemám tak malou roušku. S těmi kojoty mi asi nevěří. A já doufám, že jsem se snad taky ještě z karantény nezbláznila, protože na něj mluvím. Naštěstí jsem se dočetla, že nejsem úplně sama, kdo hovoří s domácími zvířaty. Se mnou je to myslím ještě dobré, protože někteří lidé prý teď hovoří i se skříněmi! Musím končit. Kocour mi říká: Nech toho žvanění a mazej mi koupit jídlo! A nezapomeň roušku!!!“

Česká škola v Los Angeles
A jak to vypadá v české škole?

„Máme úžasné dětičky od 3 do 12 let, které si roztomile pletou češtinu s angličtinou. Je rozhodně potěšení je učit, což děláme metodou Komenského, tedy učení hrou. Všichni, i s jejich rodiči, jsme se těšili, jak společně tradičně oslavíme Velikonoce, ale letos nám to virus zadrhl. Radovat se mohl snad jen jeden tatínek, který se musí každoročně navléct do kostýmu bílého zajíce. Byl konečně jednou na Velikonoce doma sám za sebe. Přišli jsme také o pochoutky, které na Velikonoce maminky dětí napečou. Děti pravděpodobně přijdou i o slavnostní předávání vysvědčení a dárečků, a my učitelky přijdeme o množství květin, kterými nás milí rodiče každoročně zahrnují. Teď při karanténě, sleduji na Facebooku, jak jsou rodiče kreativní, co se týká zabavování dětí, tak všechno má tedy své plus, ale už aby to skončilo!!!“

Film Vražda Ing. Čerta, foto: ČT
Lida Sandera žije na Manhattan Beach. „Nejlepší místo na světě!“ tvrdí. V Los Angeles pracuje jako makléřka a předsedkyně zdejšího zastoupení SVU.

Zatímco její vnučka v Michiganu pomáhá šít roušky, sama zklamaně hovoří o tom, jak virus ovlivnil letošní kulturní program krajanů v městě andělů:

„Koncem února jsme ještě stihli promítnout ve Wende muzeu film Ester Krumbachové, Vražda Ing. Čerta, ve spolupráci s Generálním konzulátem České republiky. Povedl se i koncert Miroslava Ambrose. Jenomže ihned potom přišla pohroma. Museli jsme zrušit filmový festival Czech That Film i nový projekt Pavlíny Moskalykové Prague Fest, který měl v polovině května nabídnout v Hollywoodu ukázky nových projektů, včetně hereckého představení Lábuse a Dejdara. Součástí měla být i charita, jejíž výtěžek měl podporovat SVU-LA a českou kulturu.“

Pavel Šporcl, foto: Kristýna Maková, archiv ČRo - Radio Prague International
Předpokládám, že se to dotklo i dalších představení?

"Ano, pozvali jsme Pavla Šporcla, houslového virtuóze, laureáta mnoha předních houslových soutěží, dnes patrně nejpopulárnějšího českého umělce působícího v oblasti vážné hudby. Všechny jeho koncerty jsme museli zrušit."

Jak to vše řešíte?

„Vracíme sponzorské dary i vstupné, ale pořád věříme, že se brzo vše urovná a náš program přesuneme na podzim letošního roku. Plánů máme mnoho…“

Nedobrovolným vězněm COVID-19 je v Kalifornii akademický architekt Miloslav Čejka. Přiletěl na pozvání přítelkyně do Silicon Valley v poslední den, než se zavřely hranice. Vlastní anabázi komentuje s humorem:

Prázdné ulice v Beverly Hills, foto: Ája Bufka
„Začátek byl úžasný, navštívil jsem Los Angeles, bydlel v Beverly Hiltonu a potkával přátele. Moje ambice byla navštívit co nejvíce muzeí. Jako první a poslední bylo pouze Getty museum, pak spadla klec, vše se zavřelo, město se vylidnilo. Jeden velmi dobrý přítel s námi alespoň projel Hollywood, Long Beach, Malibu a Downtown Los Angeles. V podstatě se nedalo nikde zastavit, fotky jsem dělal převážně jen z auta. Díky tomu na mě Kalifornie zanechá dojem, že se jedná ve městech, jen o jedno velké a plné parkoviště. Cestou zpět do San Franciska jsme dělali jen malé výlety do okolí. Nádherná panoramata pohledu z okolních kopců kazila skutečnost, že všechny bary a hospody byly zavřené. Vyvážila to ale návštěva liduprázdného města. Sice jsem nemohl vyjet nahoru na žádný mrakodrap udělat pohled z ptačí perspektivy, ale prošel jsem s foťákem centrem a potkal jen dva policajty a jednoho bezdomovce. Parkovali jsme samozřejmě na zákazu, ale žádnou pokutu to nepřineslo. Mezitím mi zrušili již tři lety domu, takže sedím u přítelkyně, hrajeme karty, vaříme, pijeme a jen tloustneme. Nic takového jsem doposud nezažil.“

Autor: Ája Bufka
klíčové slovo:
spustit audio