Češi začali hromadně odcházet do Ameriky už před půl druhým stoletím

Čeští imigranti ve Wisconsinu v roce 1937, foto: www.czechsinamerica.wz.cz

Hájkovi, kteří dodnes žijí v texaské Praze, mohou být už šestou generací českých přistěhovalců. První Češi sem přišli už v roce 1854. A podobně se Češi v polovině 19. století usazovali i jinde v Americe. O imigrantech z českých zemí hovořil na nedávné brněnské konferenci o česko - amerických vztazích doktorand tamní Masarykovy univerzity Marek Vlha. Konference byla součástí festivalu Americké jaro, které pořádá Mezinárodní společnost Antonína Dvořáka. Milena Štráfeldová se Marka Vlhy zeptala, kde vlastně jsou počátky hromadného českého vystěhovalectví do Ameriky:

"Počátky je samozřejmě trošku obtížné vymezit. Společně s etnology a dalšími lidmi, kteří se tím zabývají, si ale myslím, že ty počátky se nejlépe dají vymezit přelomem 40. a 50. let 19. století, kdy do Ameriky začínají z českých zemí odcházet stovky lidí. A konec přichází asi v 70. letech, kdy jednak je značný kvantitativní růst a jednak se dá říct, že česká krajanská komunita už krystalizuje, vytváří pevné struktury, má svůj tisk, svoje spolky a podobně."

Jaká byla motivace prvních přistěhovalců? Ví se například o Vojtovi Náprstkovi, který uprchl z politických důvodů. Bylo to ale typické?

"Ty politické důvody byly poměrně časté, v celkovém množství ale tvořily pouhý zlomek. Sami krajané, když se například podíváte do soudobého krajanského tisku nebo kalendářů, kde vydávali svoje vzpomínky, se snažili velice často poukazovat na to, že utíkali před útlakem v habsburské monarchii. Ve skutečnosti důvody byly ale především hmotné. Třeba druhorození synové sedláků, kteří neměli dostatek půdy, hledali levnou půdu v Americe."

Ilustrace z roku 1800 znázorňující českou rodinu před a po příjezdu do Ameriky, foto: www.czechsinamerica.wz.cz
Jak velká tehdy byla ta česká vystěhovalecká komunita?

"V 50. letech /19. století/ se dá hovořit o tisících přistěhovalců, kolem roku 1870 už jich bylo přes 40 tisíc, což je poměrně značné množství. A ten počet neustále rostl. Přesto ve srovnání s jinými přistěhovaleckými komunitami z jiných států relativně klesal."

Kam odcházeli? Kde byla jejich první centra?

"To je zajímavá otázka. Na státech, kde se Češi usazovali, je vidět to, jak se hranice amerického osídlení neustále posunovala na západ. Takže z těch prvních států byl nejdůležitější Texas, úplně na začátku 50. let, potom Wisconsin a tak dále. Kolem roku 1870 se objevují další významné státy jako Nebraska."

Čeští imigranti ve Wisconsinu v roce 1937, foto: www.czechsinamerica.wz.cz
Co velká města?

"Primárním důvodem počáteční migrace z našich zemí bylo usazování na farmách, ale značná část krajanů již tehdy zůstávala ve městech. Objevují se některá významná centra. Už tehdy se usazují v Chicagu, někteří v New Yorku; to mohli být ti, kteří třeba už vůbec neměli prostředky, aby mohli cestovat dál. Z kulturního hlediska bylo velice významné St. Louis v Missouri."

Jaká byla sociální struktura lidí, kteří odcházeli do Ameriky? Zmiňoval jste se o tom, že to byli například zemědělci, kteří hledali novou půdu, na druhé straně to byli i účastníci revoluce z r. 1848. Kdy tam za nimi začali přicházet kněží a učitelé?

"To byl problém, který si sami krajané velice dobře uvědomovali. Známá charakteristická vlastnost českých krajanů z 19. století je volnomyšlenkářství. To znamená v podstatě odpadání od víry, případně až přechod k ateismu. Jedním z důvodů bylo zřejmě i to, že neměli vlastní české kněze, přestože některé ojediněle známe. Totéž platí i o učitelích. Snaha vybudovat české školy se v prvních desetiletích objevuje nepravidelně a setkává se s neúspěchem. V této souvislosti je třeba zajímavé zmínit Boženu Němcovou, která, jak víme z jednoho dopisu, uvažovala v 50. letech, že odejde do Wisconsinu jako učitelka."

A co vás při práci na vaší disertaci o prvních českých krajanech v Americe nejvíc zaujalo?

"Co je myslím nejzajímavější, je takový trojúhelník vzájemných vztahů jednak mezi českými krajany, jednak soudobou českou společností v našich zemích a pak tím americkým prostředím, do kterého přicházeli. Zajímavým problémem je to, jak se na Spojené státy dívali Češi u nás, v českých zemích. Objevuje se stále víc literatury, Amerika proniká do uměleckých děl. V povědomí z té doby zůstává stále ještě známá Tylova Lesní panna anebo Cesta do Ameriky. A pak se také Češi dívali na české krajany, kteří tam odcházeli, takovým specifickým úhlem pohledu. Na tom se významně podepsal růst českého nacionalismu od 50. až 70. let. Ty pohledy byly velice černé a dá se říct až odsudivé. Česká národní společnost sledovala krajany jako jakési zrádce vlasti, kteří odcházejí do ciziny, kde v tom americkém tavicím kotlíku podlehnou asimilaci a budou pro svou vlast ztraceni."

Z čeho usuzujete, že se Češi takhle už tehdy dívali na emigranty?

"Dá se to najít v článcích v novinách, v různých povídkách, které v té době vycházely. Bylo to opravdu bohužel tak. Na druhou stranu sami krajané měli úhel pohledu úplně opačný. Oni se opravdu pořád cítili jako Češi a česká problematika byla v jejich očích velice silná. Takže například v krajanských novinách je zastoupení článků s českou a americkou tematikou rovnocenné. A od samých počátků, i když měli dost vlastních existenčních problémů, se snažili přispívat na rozvoj české společnosti. Víme například, že se pokoušeli udělat sbírku pro revolucionáře Josefa Friče a podobně."

To je zajímavé. Já jsem pořád nevěděla, kde jsou vlastně zdroje toho nedůvěřivého a paranoidního vztahu Čechů vůči emigraci. Nemyslela jsem si, že to tu dokázali způsobit jen komunisté po r. 1948. To znamená, že ten vztah se formoval už někdy v polovině 19. století...

"Důležitým předělem je tu určitě 1. světová válka, kdy se ukáže, že česká společnost v Americe je velice rozvinutá, vlivná a schopná pomoci odboji. Řekl bych, že to v pohledu na české krajany znamenalo velký předěl."

Teď přeskočme několik desetiletí. Dokdy vlastně české komunity žily společně? Dokdy se v jednotlivých městečkách nebo městských čtvrtích mluvilo česky, kdy měli své české lékaře, právníky a školy?

"To je myslím trošku těžká otázka. Situace se asi v různých státech vyvíjela rozdílně. Já jsem se například setkal s významným politologem Mojmírem Povolným, který uprchl do Spojených států po r. 1948, a on mi sám říkal, že v té době už bylo vidět, že se ta velká jednotná česká komunita rozpadá. Souviselo to s tím, že se rozpadaly jednotné české čtvrti, lidé se začali stěhovat na předměstí, jak je to i současným trendem. Dá se říct, že ještě mezi válkami česká soudržnost ještě fungovala velice silně."

Odkud jste čerpal pro svou přednášku?

"Množství pramenů je opravdu značné. Jsou to například krajanské tiskoviny, archiválie, samozřejmě bohatá literatura. Možná bude ale zajímavé, že překvapivě největším zdrojem našich informací na jednom místě není žádné muzeum v Americe nebo místní archiv, ale Náprstkovo muzeum v Praze. Vojta Náprstek už hned po svém příchodu z Ameriky v r. 1858 začal shromažďovat různé tiskoviny, psal si s krajany a tak dále."