Česká společnost 15 let po zrušení STB

Minulý týden uplynulo právě 15 let od zrušení komunistické Státní bezpečnosti. Vyrovnala se česká veřejnost s jejím dědictvím?

1.února 1990 vydal tehdejší federální ministr vnitra Richard Sacher rozkaz zrušil všechny složky komunistické tajné policie STB. Skončila éra špehovaní, která trvala dvaačtyřicet let. V říjnu roku 1991 vstoupil v platnost tzv. lustrační zákon, tedy zákon kterým se stanoví předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích. Měl být zákonnou pojistkou, která znemožňuje bývalým důstojníkům a spolupracovníkům Státní bezpečnosti podílet se na funkcích ve státní správě, ale např. i ve veřejnoprávních médiích. Podle některých je zákon příliš měkký, jiní jej považují za zásah do lidských práv. Krátce po listopadu 89 začal vydávat seznamy spolupracovníků bývalý disident Petr Cibulka. Proč?

"Motiv byl zpočátku trochu naivní. Domníval jsem se, že když lidé dostanou informace o tom, kdo jim v této zemi nadále vládne, že se zvednou a zjednají pořádek. Dnes vidím, že to byla iluze. Lidé nechtějí být znepokojováni a doplatíme na to všichni."

Faktem je, že i váš seznam se týká především spolupracovníků STB....kde jsou ale agenti?

"My jsme zveřejnili vše, co šlo. Po roce 1992 jsme postupně zveřejnili i 20 000 důstojníků komunistického gestapa STB. Ministerstvo vnitra přitom zveřejnilo jen 106 důstojníků STB, což je zločin. U nás ale tyto informace nikoho neznepokojují."

Kam se poděli lidé, kteří pracovali pro komunistickou bezpečnost? Vždyť těsně před pádem komunismu pracovalo u STB asi 12 000 lidí. Na oficiálním seznamu spolupracovníků StB se objevilo 75 000 jmen. Mezi registrovanými jsou umělci i známí politici, na druhé straně většina bývalých pracovníků, tedy těch, kteří agenty řídili a ke spolupráci je někdy nutili i vydíráním, zůstává veřejnosti utajena. Faktem je, že například v resortu ministerstva vnitra jich pracuje stále asi 1100. Pokračuje mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová.

"To číslo je reálné. V řadách policie pracuje 870 bývalých příslušníků STB. Chci zdůraznit, že jsou to lidé, kteří na začátku 90. let prošli tzv. prověrkovými komisemi, které posoudily, zda mohou nadále pracovat v řadách policie. Ve valné většině pracují v řadových funkcích, u nich lustrační osvědčení nepožadujeme, pokud jsou ale výše postaveni, musejí mít lustrační osvědčení. Je pravda, že lustrační zákon pro civilní zaměstnance je přísnější než pro policisty, ale takové jsou zákony z počátku 90 let."

Jak se česká společnost vypořádala za 15 let s dědictvím STB?

"To vyrovnání bylo jednoduché: veřejnost zavřela oči a nechce nic vidět a slyšet. Díky tomu se ale staneme obětmi těchto kádrů."

To myslíte skutečně vážně, že taková hrozba existuje?

"Jsem přesvědčen, že 17.listopad nebyl protikomunistickou revolucí, ale privatizačním pučem KGB a jejich domácích odnoží. To se obtížně dokazuje, ale když se zamyslíme, jakým způsobem je tento stát veden, myslím, že kdyby skutečně KGB a jejich lidé stáli v čele země, nemohli by ji ve vlastní prospěch lépe vést."

Říká v rozhovoru pro RP Petr Cibulka.

Za dobu své více než čtyřicetileté existence STB měnila své vnitřní uspořádání, oficiální název i podřízenost v rámci několika ministerstev. Nejtemnější období činnosti StB spadá do počátku padesátých let minulého století, kdy se podílela na přípravě zinscenovaných politických procesů.

O vyrovnání s minulostí svědčí i to, jak složitými cestami se ubírala spravedlnost např. v případě takzvané akce Asanace, plánu STB, kterým chtěla v 80. letech, mnohdy nevybíravým způsobem, vyhnat nepohodlné osoby z tehdejšího Československa. Proces se šéfy bývalé tajné policie, kdy se před soudem zodpovídalo jedenáct bývalých náčelníků krajských poboček StB, začal až v září 2003, 14 let po pádu komunismu. Výsledek? Většina z obviněných odešla od soudu s podmíněným trestem nebo zcela bez viny. Od spáchání trestných činů prý, podle soudců, uběhlo už příliš mnoho času. Jen dva Zdeněk Dudek a Jiří Šimák byli potrestáni 3 lety vězení za to, že brutálním způsobem přinutili opustit zemi bývalou mluvčí Charty 77 Zinu Freundovou. Soud s nimi se konal už počtvrté. Poprvé dostali tři roky, podruhé pět, poté verdikty nadřízený soud zrušil a nyní dostali zase tři roky ve věznici s dozorem. Rozsudek ale dosud není pravomocný.