Češka v zemi polárních nocí. Barbora Kachlíková maluje svůj finský domov
Ve Finsku probíhá výstava českých umělců, kteří v této severské krajině žijí. Jedna z vystavujících autorek je Barbora Kachlíková. Její díla vznikají v prostředí, které by mnozí považovali za drsné a nehostinné. Pro ni je však domovem. Jak se jí žije ve finské vesnici? Co odráží její obrazy? Jak se jí pracovalo na kozí farmě? Proč jí lov, který provozují celé rodiny, připadal jako v pravěku? Jak zvládá finskou zimu? Které zimní kratochvíle si oblíbila?
Některé její abstraktní obrazy jsou trošku ponuré.
"Maluji vždy podle toho, na jakém místě se nacházím. Obrazy, které jsou na výstavě Ozvěny dvou domovů, jsou z mého domova, kterým se stala malá vesnice Ratula. Je v jihovýchodním Finsku. Reflektují moje prožívání nového domova a nové identity, kterou jsem si musela ve Finsku najít. Zdejší krajina se může občas jevit jako nehostinná a tmavá, protože půl roku je téměř tma a půl roku zase máme bílé polární noci a tak i barevnost obrazů tomu odpovídá. Také jsou inspirované prací v lesnictví, která mě tam všude obklopuje, protože lidé, kteří žijí na vesnici ve Finsku, tak je živí jejich vlastní lesy a také farmářská práce. A moje obrazy jsou tímto ovlivněny."
Z Brna do Ratuly: cesta za láskou i novou identitou
Jak dlouho už žijete ve Finsku?
"Žiji tam přes deset let. Dostala jsem se tam kvůli lásce, kvůli partnerovi, který je Fin. Po absolvování Fakulty výtvarných umění v Brně jsem se rozhodla, že se za ním do Finska přestěhuji, protože mě tam pozval. Nebylo to vůbec složité, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Já jsem člověk, který když se zamiluje, tak nepřemýšlí nad ničím a prostě jde."
Jak pro vás bylo složité žít v menší vesnici než třeba ve městě?
"To pro mě byl dost velký rozdíl, protože když jsem bydlela v ČR, tak jsem žila v Brně a byla studentka. Celý den jsem trávila v ateliéru a na přednáškách. Večer jsme chodili po vernisážích a po hospodách, takže život byl hodně aktivní. A z tohoto prostředí jsem se objevila prakticky v lese, na samotě. To byl pro mě obrovský otřes a šok. To jsem reflektovala v malířské sérii abstraktních obrazů. Pojednávají o pocitu, který ve mně vyvolávalo to prostředí. Najednou se ocitnete sám se sebou. A právě tato samota, která byla nejdřív nezvyklá, se stala zásadním pilířem v mé tvorbě."
Barevný finský domeček nemáme
Lidé mají představu barevných finských domků. Jak vypadají tam, kde žijete?
"Ty domy jsou velice roztomilé. Jsou dělané tradiční technikou, jsou dřevěné a vypadají mumínkovsky. Jsou v pastelových barvách v kombinaci s bílou, většinou je tam třeba růžová, žlutá, modrá, zelená. Ale my bydlíme zrovna v domě, který se stavěl v 70. letech. U těch tradičních domků je ten interiér malý a trošku tmavý, protože okna jsou malá. Ale náš dům je stavěný v jiném stylu. Je velice prostorný a vleze se do něj, když pořádáme party, 60 lidí. Jsou tam obrovská okna, která vás přímo spojí s tou krajinou. Zjistila jsem, že to je pro mě v tom domě velice důležité. Když sedím v kanceláři, tak se přímo dívám do lesa, a velice mi to vyhovuje. Když doma ve Vyškově píšu, tak se dívám do zdi, a zjistila jsem, že je to úplně jiný pocit, než se dívat do té krajiny. Nesčetněkrát se mi stalo, že tam přijdou koroptvičky, malí zajíčci nebo třeba srnka, takže to tam u nás žije."
Jaká je zima ve Finsku? Kam padá teplota?
"Téměř celé dva měsíce teď bylo v průměru minus 20 stupňů, takže minus 20, minus 25, ale nebývá to v jižním Finsku zas tak běžné. V Laponsku může být klidně minus 40 stupňů, ale tam jsou lidé připraveni takto žít, takže je to nezaskočí. V našich podmínkách to chce teplé oblečení, vzít si s sebou čaj. Vždycky si uděláme oheň, děláme ho i na zamrzlých jezerech, takže chce to teplé oblečení a vrstvit."
Loví celá rodina
Zmínila jste se, že i grilujete. Jaké jsou největší zimní radovánky ve Finsku?
"Určitě mezi ně patří běžkování, a samozřejmě lov v lese, protože v místě, odkud já pocházím, tak je stále velice aktivní myslivecký klub, do kterého chodí celá vesnice, ženy, muži, děti. Mně to připadá jako pravěku, ta skupinka se rozdělí na ty, kteří jsou nejsilnější, ti běží lesem. To není žádná procházka, to je opravdu běh a tu zvěř vyplaší. Potom jsou lidi, kteří stojí se zbraní. A ti, kteří už se tak rychle pohybovat nemohou, zůstanou s těmi nejmenšími v takových maličkých domečcích, které se nazývají koty. Tam je ohniště a čekají vždycky na to, až se vrátí z lesa ti naši nejsilnější, kteří přinesou často nějakou kořist."
V zimě lovíte ryby tím, že si vyvrtáte otvor. Zkoušela jste to?
"Ano, je to naše oblíbená kratochvíle a chodíme takto o víkendech rybařit. Máte takový železný vrták, kterým navrtáte díru. Často se ty díry mění, takže se u toho docela pohybujete. Máte sebou sáňky, do kterých dáváte ulovené ryby. Často se jedná o štiky, candáty a okouny. A když jsme vymrzli při těch minus 25 stupních, kdy si na ledě děláme oheň a opékáme, potom už si rozdělíme ryby a jdeme domů."
Kdy nastává ve Finsku jaro ve vaší oblasti?
"Jaro nastává většinou až třeba ke konci dubna. Probíhá to tak, že je pořád je bílo, pořád je zima a najednou během dvou týdnů se všechno zazelená, a všude vyraší listy, keře zezelenají, a to už je jaro. Není to ale podmínkou, někdy se nám stane, že třeba i v červnu začne sněžit."
Jak je to ve Finsku se školami, s výukou češtiny? Já vím, že tam zanikla nějaká škola, která tam byla asi 15 let.
"Náš krajanský spolek, který se jmenuje Bohemia ry, a který organizuje i naši společnou výstavu, tak se zabývá udržování kultury a českých a slovenských zvyků ve Finsku.
Samozřejmě hlavní agendou spolku je udržování českého a slovenského jazyka u dětí našich krajanů. Já ještě rodinu nemám, tak nedokážu říct, do jaké míry a jak jsou aktivní, ale vím, že se to každý rok řeší, protože naši krajané o to mají zájem. Organizují se tradiční akce, jako je Mikuláš, tancovačka a například minulý rok proběhla zabijačka. Jsou tam různé kulturní akce, čtení literární, kdy k nám přijedou čeští spisovatelé, byla u nás například Kateřina Tučková."
Moje finština? Žádná
Jaká byla vaše znalost finštiny, když jste odjížděla do Finska?
"Žádná. Všechno jsem se naučila od začátku. První tři roky jsem vůbec finsky nerozuměla a nemluvila, protože na té vesnici, kde žiji, nebyl přístup k jazykovým kurzům finštiny. V té době jsem pracovala na kozí farmě. Hned po škole jsem se nestala umělkyní, nevěděla jsem, jak to udělat, abych se mohla živit jako umělec. Po prvním půlroce, co jsem byla ve Finsku, tak se mi plnil depozit obrazy, ale nevěděla jsem, jakým způsobem se mám prezentovat, jak například vystavovat v galeriích, a tak jsem šla pracovat na místní farmu. Odtud jsem se dostala na rezidenční stáž do uměleckého centra v Helsinkách, kde jsem pracovala jako asistentka projektové manažerky. A přes seznámení s ostatními kolegy umělci jsem se dozvěděla o kurzech finštiny, které nabízí úřad práce. O kurzy jsem zažádala, a začala jsem ji potom studovat."
Jak se člověk seznamuje s Finy, protože se říká, že severské národy jsou rezervované, ale to zase říkají ty jižní národy o Češích taky.
"Musím říct, že jsem velice vděčná, že Fini a ta komunita, kde jsem, mě přijali velice hezky. Přišla jsem do finské rodiny a tak mi to zajistilo i okruh přátel mého partnera. Než jsem se do Finska přestěhovala, tak jsem strávila téměř rok na Fakultě výtvarných umění, která bývala v Lahti. Tam jsem vycestovala přes program Erasmus, takže nějaké společenství umělců jsem už měla i tady, a dále jsem se seznamovala. Není to jednoduché se s Finy poznat. Pokud máte zájem o milostné seznámení, tak vám doporučuji Tinder, protože to tam všichni používají. Ale pokud o přátelské, tak bych vám doporučila jet do Finska v červnu, protože to je jejich největší svátek, který se jmenuje Juhannus. Probíhá to v bujarém stylu, jako je u nás Silvestr. Všichni jsou venku, všichni se radují, je to letní slunovrat. Pletou se věnečky, dávají se pod polštář, mělo by se vám noci zdát o vašem manželovi, kterého budete mít. A přeskakují se ohně. Je to taková událost, kdy jsou všichni Fini venku, jsou na chatách. Mimochodem, chataření, to je jejich nejoblíbenější činnost. Všichni tam mají chatu. A všichni mají chatu u jezera se saunou."
Co se vám ve Finsku nejvíc líbí?
"Velice obdivuji finskou povahu. Velice si jí vážím právě za to, jak dokážou druhé lidi podpořit. Líbí se mi, že nikoho nesoudí a vždycky každému dají šanci. Fini se nikdy v ničem nevzdají. Je to vlastně ten, ten jejich pojem tzv. sisu, to je hodnota životní, která je mi blízká a pro kterou je moc obdivuji."
Co třeba oni říkali na české tradice?
"Česko se jim líbí, protože spoustu finských přátel jsem pozvala do Česka. Chutná jim naše jídlo, samozřejmě pivo, líbí se jim naše památky. Můj partner říká, že to v Česku vypadá jako v nějaké pohádce, protože všude je nějaký hrad, je to takové malebné. To oni třeba nemají a moc se jim tady líbí."
