seriál

5) Klapzubova jedenáctka: odlehčená lekce zdravé ctižádosti a vlastenectví

Ilustrace od Josefa Čapka z knihy Klapzubova jedenáctka, nakl. SNDK, CC0

“Člověk musí pořád chtít něco víc a někam výš. Po celý život." To bylo prosté životní krédo chalupníka Klapzuby z dolních Bukviček. Hmotným bohatstvím neoplýval, ale osud obdařil jeho a manželku Marii jedenácti zdatnými a zdravými syny. A protože slovy autora příběhu Eduarda Basse ve své chudobě nevěděl co s nimi, udělal z nich fotbalové družstvo. Z rovné loučky udělal hřiště “…prodal kozu, koupil za to dva míče a kluci začali trénovat.” Věhlas rodinného týmu rostl s úspěchy nejdřív na regionální, později celonárodní a nakonec světové úrovni.

Ilustrace od Josefa Čapka z knihy Klapzubova jedenáctka,  nakl. SNDK,  CC0
Eduard Bass,  foto: CC0

Klapzubova jedenáctka patří k dílům, která osloví nejenom českou společnost i po století od první publikace. Eduard Bass vydal tuto knihu jako redaktor Lidových novin v roce 1922. Příběh se stal takřka okamžitým hitem. Byl zfilmovaný už za první Československé republiky a zdramatizoval ho opakovaně také Československý rozhlas.

Příběh sourozenců Klapzubových, jejich táty a maminky Klapzubky láká přirozeně také divadelníky. Před časem ho zdramatizoval tým tří autorů Městského divadla v Brně. Jedním z nich je dramaturg Jan Šotkovský. Bassova kniha podle něj osloví i dnešní publikum z prostých důvodů:

„Vypráví příběh, který je něžný, poetický a humorný. Navíc má takový roztomile vlastenecký aspekt a současně rozměr pohádkové nadsázky. To k představení příběhu na jevišti přímo vybízí.“

Další ze spoluautorů brněnské divadelní adaptace je herec Petr Štěpán. Zmiňuje líbeznost a poetiku příběhu i jazyka inspirativní knihy, kterému i dnes rozumí všechny věkové skupiny:

"Vypráví příběh, který je něžný, poetický a humorný. Navíc má takový roztomile vlastenecký aspekt."

„Myslím si, že to baví malé děti stejně jako seniory. Bass ten příběh podává laskavě a jemně. Není to žádná třeskutá komedie, má to prostě takovou ‚bassovskou‘ poetiku.“

Třetí ze spoluautorů autorů divadelní adaptace Stanislav Slovák vyrůstal za hranicí v Nitře. A podle jeho slov neztrácí Bassův příběh přítažlivost ani za východní hranicí Česka:

„My jsme se to učili jako děti ve škole. Je pravda, že já jsem sice ještě ‚federální‘ dítě. Můžu ale říct, že když to viděli mí synovci, kteří dnes žijí v Bratislavě, mělo jim to co říct. Není to určitě cizí téma ani pro slovenské děti.“

Klapzubova jedenáctka vyšla poprvé v roce 1922.

Ilustroval ji Josef Čapek (bratr Karla).

Filmová verze: 1938

Televizní seriál: 1967, slavný britský herec Peter Ustinov si v něm zahrál televizního komentátora

Foto: nakl. Albatros

Klapzubova jedenáctka je určitě považovaná za knihu, o které by měli přinejmenším průměrně literárně vzdělaní Češi aspoň vědět, pokud ji tedy přímo nečetli. Podobně jako o jiných dílech Bassových meziválečných vrstevníků jako třeba Bylo nás pět Karla Poláčka. Jak je to ale s pojetím tvorby téhle literární generace v dnešní školní výuce? Dá se s ní pracovat i v době internetu a sociálních sítí? Chtěl jsem znát názor člověka z praxe a Andrea Popelová je profesorkou českého jazyka na Gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou:

„Samozřejmě o Bassovi nebo Poláčkovi mluvím a Klapzubovu jedenáctku zmíním. Chci, aby si děti aspoň přečetly ukázky nebo viděly filmové zpracování a udělaly si vlastní názor. Je to koneckonců knížka o sportu a fotbalu. Studenti ji mohou srovnávat s nějakým současným dílem. Dá se srovnávat také novinářký jazyk v Klapzubově jedenáctce s tím současným. Navíc je právě z téhle knížky několik pěkných diktátů. Asi se ji nějaký tvůrce diktátů miloval.“

Směje se středoškolská profesorka češtiny Andrea Popelová, ona sama právě tohle Bassovo dílo na seznam povinné četby nedává. Dramaturg Městského divadla v Brně Jan Šotkovský potvrzuje, že i on se s knížkou setkal už v dětství a nejspíš v rodinném prostředí. Jako divadelního profesionála ho přitahovala i po víc než čtvrt století:

Klapzubova jedenáctka v brněnském Městském divadle,  foto: archiv Městského divadla Brno

„Nejradši na tom mám ten originální nápad: nadsazený idealistický příběh o tom, že i z malé české chaloupky se dá poctivou prací dobýt celý svět. Na první pohled se to může zdát takové výchovné až didaktické. Jenže ten Bass to napsal zjevně s gustem a přiznanou hravostí. A to čtenáře i diváky okouzluje i po sto letech.“

A co chtěl podle brněnských divadelníků autor příběhem Klapzubovy jedenáctky sdělit?

„On postavil svému národu v hravé formě cosi jako příklad. Je to svým způsobem hold nějaké neokázalosti, pracovistosti, pokoře solidaritě a soudržnosti. Dneska to samozřejmě může znít jako nějaký slogan ze špatných volebních hesel. Ale jsou vlastnosti, které by národ měl mít a držet se jich v ponděkud větší míře. Tohle chtěl podle nás Bass čtenářům sdělit a myjsme se to jen hrvou formou snažili přenést na jeviště.“

Eduard Bass kromě Klapzubovy jedenáctky napsal samozřejmě mnoho jiných děl, televizního zpracování se dočkal například Cirkus Humberto. Ale právě ti bratři Klapzubovi s moudrým tátou a laskavou maminkou, se českému národu dostali pod kůži zřejmě nejvíc.

Autor Eduard Bass byl novinář, spisovatel, zpěvák a herec. Mimo jiné také vedl pražské kabarety Červená sedma a Rokoko. Kromě Klapzubovy jedenáctky se proslavil románem Cirkus Humberto.

Autor: Vít Pohanka
klíčové slovo: