České politické virtuálno

Velké horko si slibovali pozorovatelé od českého politického podzimu. Útok na Spojené státy ale odvedl pozornost jiným směrem. A tak, jak uvádí Zdeněk Vališ, se o určitý rozruch stará zatím spíše jakési virtuální partajničení.

V teroristickém stínu proběhlo v Česku zrození dlouho očekávané nové strany se slibně znějícím názvem Cesta změny. Politolog Bohumil Doležal ovšem místo slova zrod použil slova potrat, což je docela přiléhavé. Nová politická formace, která chtěla vnést do politiky nový způsob komunikace, se totiž rozpadla ještě dřív, než vznikla. A to v důsledku mizerné vnitrostranické komunikace. Strana chtěla obnovit důvěru v politiku jako službu občanům. Místo toho jen řadu občanů utvrdila v názoru, že do politiky se lidé ženou výhradně kvůli svým osobním mocenským ambicím. Cesta změny měla celému světu názorně předvést, jak vypadá krystalicky čistá slušnost, a napomoci prosazení Pravdy a Lásky v reálné politice. Místo toho předvedla při svém zrodu už důvěrně známé neslušnosti, jako jsou vzájemné podrazy, intriky a pomluvy.

Jisté zadostiučinění mohou dnes cítit Václav Klaus a Miloš Zeman. Nespokojeným kavárenským intelektuálům a revolucionářům z různých impotentních občanských sdružení a iniciativ léta trpělivě radili, ať si založí vlastní stranu a ať zkusí uchvátit moc ve svobodných volbách. Ukazuje se, že vyrobit něco nového a skvělého je neskonale těžší, než vykřikovat na Václavském náměstí Děkujeme, odejděte. Takže místo Cesty změny by asi bylo lepší promyslet si změnu cesty.

logo čtyřkoalice

Jedna část zrozené či potracené strany už také vyslala namlouvací signál směrem ke Čtyřkoalici, tedy ke sdružení, které vůdčí osobnost druhé části zrozené či potracené strany Jiří Lobkowicz nazval nedefinovatelným gulášem. Lobkowicz možná ví, o čem mluví. Ještě před půldruhým rokem byl přece místopředsedou Unie svobody, jednoho ze dvou z pilířů čtyřkoalice. Tím druhým, jak známo, jsou lidovci. Zbývající dvě ministraničky jsou ve čtyřkoalici od začátku především do počtu a jsou v podstatě podobným virtuálním jevem jako zrozená či potracená Cesta změny. Přesto alespoň jedna z nich se může přičinit o to, že virtuálním seskupením se stane celá čtyřkoalice.

logo Unie svobody

Mezi hlasovacími lístky, se kterými přijde za pár měsíců občan k volbám, bude zřejmě jeden logický rébus. Lístek bude sice označen názvem Čtyřkoalice, pod ním se ale bude skrývat svazek tří stran: lidovců, miniaturní ODA a strany vzniklé sloučením Unie svobody a Demokratické unie. Její název by měl být zřejmě složeninou US a DEU. Obráceně vzhledem k váze obou stran asi těžko, i když by název DEUS mohl vyvolávat líbeznou asociaci. Ačkoli se jakákoli integrace uvnitř čtyřkoalice zdála donedávna nepředstavitelná, najednou je spojení US s DEU na spadnutí.

Sloučení by sice zčásti řešilo problém nebezpečně vysoké 20procentní laťky pro vstup Čtyřkoalice do sněmovny, přináší ale nové dilema - pod jakým názvem jít do voleb? Buď trochu nelogicky setrvat u názvu Čtyřkoalice a riskovat posměch volebních soupeřů nebo odečítací metodou přejít na název Trojkoalice a doufat, že volič tuto změnu zaregistruje. Možná by ještě šlo přejít na úplně jiný název. Jenže tím už by sdružení riskovalo, že své voliče zmate úplně. Zatím to vypadá tak, že čtyřka či trojka bude asi riskovat posměch. Politické virtuálno ale zasáhlo i dva dosavadní hegemony české politické scény. Sociální demokratka Petra Buzková se nechala v deníku Právo slyšet, že v uplynulých letech prý v Parlamentu fungovala vedle oficiálních stran ještě jedna další. Tzv. Strana opoziční smlouvy, jejíž sympatizanty bylo možné najít jak mezi sociálními, tak občanskými demokraty. S tím je ale po dubnovém sjezdu sociální demokracie, jak tvrdí Buzková, definitivní konec. Inu, možná dnes. Po volbách bude zase všechno jinak.