Je KDU-ČSL přijatelnou stranou politického středu?

Současná vládní krize v Česku opět zvýraznila důležitost stran politického středu. Hrají naši lidovci svou úlohu čitelným a pro voliče přijatelným způsobem? To je základní téma pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, politologa Jiřího Pehe. Hovořil s ním Josef Kubeczka.

Logo KDU-ČSL

V parlamentní demokracii bývají často příslovečným jazýčkem na váhách strany politického středu. Myslíte si, že u nás je tomu také tak?

"U nás strana politického středu de facto jazýčkem na váhách už nějakou dobu je. Mám na mysli křesťanskou a demokratickou unii, v našem českém slovníku lidovce. Právě ta hraje roli středové strany, která rozhoduje velmi často o tom, kdo bude v zemi skutečně vládnout. Vidíme to i v současnosti, kdy na přítomnosti nebo nepřítomnosti lidovců ve vládě závisí vlastně osud celé vládní koalice."

Křesťanská a demokratické unie-Československá strana lidová se sama umísťuje na pravém okraji politického středu. Nyní je ale už tři roky součástí vládní koalice se sociálními demokraty. Je to typický projev politické středovosti, nebo zrada svého programu?

"Já si myslím, že především nálepky 'pravice' a levice' dávají poměrně malý smysl v moderních společnostech a v té české společnosti o to více, že vlastně celé veřejné mínění je posunuto směrem doleva. Když se podíváme na průzkumy veřejného mínění, tak vidíme, že jsou zhruba tři stejně velké skupiny lidí, kteří se popisují jako levicově smýšlející, středoví, anebo pravicově smýšlející voliči. Když se ale zeptáme těch lidí, kteří o sobě smýšlí pravicově, zda-li by chtěli odstranit dotace státu nebo zavést skutečně liberální principy například na trhu s byty, ve školství, ve zdravotnictví, tak zjistíme, že ty názory jsou v České republice posunuty poměrně značně doleva. Mnoho lidí si dále přeje takovou tu paternalistickou roli státu. To je první poznámka. Druhá spočívá v tom, že pokud jde o stranu lidovou, nerozhoduje to, zda-li ona sebe sama popisuje jako stranu pravicovou, středovou či levicovou, ale to, že to je strana konzervativně křesťanskodemokratická s určitým sociálním rozměrem. To je přece běžné pro všechny křesťanskodemokratické strany v Evropě. Jsou to strany na jedné straně svými hodnotami konzervativní, pokud jde například o rodinu, potraty a podobné věci, na druhé straně mají výrazný sociální rozměr, který je může sbližovat se sociálními demokraciemi, protože v křesťanském učení je solidarita velmi silnou komponentou."

Ne zřídka se lze setkat s názorem, že se lidovci na našem politickém kolbišti chovají jak korouhvička, jejich čelní představitelé jsou mnohdy přirovnávání ke slizkým představitelům fauny. Vzpomeňme například křížovkářskou nálepku "had na tři" pro bývalého šéfa lidovců Josefa Luxe. Je to jen projev laické krátkozrakosti, anebo tomu jinak ani být nemůže?

"Já myslím, že tady jsou dvě úrovně. Na jedné straně tu nálepku přebíhavých, nespolehlivých spojenců si lidovci samozřejmě vysloužili proto, že skutečně ta strana má větší flexibilitu už z podstaty svého programu spojovat se buď s levicí nebo s pravicí. Lze ji tedy velmi těžko zařadit jenom na pravici nebo na levici a říci, že taková strana přece nikdy nemůže být v koalici třeba se sociální demokracií nebo naopak se stranou výrazně pravicovou. Na druhou stranu si myslím, že se v případě českých lidovců skutečně projevuje celá série taktických pochybení, protože čeští lidovci mají takovou schopnost, která zdá se v té straně být téměř, řekl bych, geneticky zakódována - něco jiného říkat a něco jiného dělat. Stačí si povšimnou nejnovější politické krize, kdy lidovci se snaží vystupovat morálně, vyvíjejí tlak na premiéra s tím, že takto z jejich pohledu zkorumpovaný premiér nemůže být předsedou vlády. Na druhé straně nejsou ochotni učinit kroky, kterými by tento nátlak nějakým způsobem podpořili, to znamená nejsou schopni říci: na jedné straně nechceme takového premiéra, a na druhé straně pokud tento premiér neodstoupí, tak odcházíme z vlády. To samozřejmě vytváří dojem, že lidovci se za každou cenu drží vládnutí a že jim nakonec především jde o to, aby si udrželi určité posty. To té straně škodí a vytváří to onu zmíněnou pověst jakéhosi politického hada,"

soudí politolog Jiří Pehe.