České stopy na univerzitě v Chicagu od dob TGM
Na pozvání obchodníka a znalce východní Evropy přednesl TGM počátkem století na univerzitě v Chicagu sérii přednášek. Od té doby se datují těsné vazby mezi touto slovutnou institucí a Českem. University of Chicago dnes vlastní unikátní archiv mapující českou migraci i bohatou sbírku českých knih.
William Nickell: Vzájemné vazby sahají hluboko do historie. Tomáš Gariggue Masaryk sem přišel na pozvání Charlese Crana, chicagského obchodníka, který se velmi zajímal o Rusko a obecně o východní Evropu, počátkem dvacátého století a přednesl tu na univerzitě sérii přednášek. V roce 1918 se do Chicaga vrátil.
Esther Peters: Pokud vím, tak tehdejší prezident univerzity pomohl seznámit Masaryka a Beneše s tehdejším americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem a dalšími politickými vůdci. Pomáhal jim při získávání podpory pro jejich věc. Univerzita byla místem, které poskytovalo takovou podporu jak velkým politickým vůdcům jako je Masaryk, tak nakonec také studentům, kteří přišli studovat do USA.
Jak dlouhá je tradice slovanských studií na University of Chicago?
William Nickell: Tu tradici vlastně zahájil první prezident univerzity, William Rainey Harper, který pověřil svého syna, aby se učil rusky. Jmenoval se Samuel Harper. Ten ještě pokračoval ve studiu v Paříži a Moskvě a poté se stal jedním z prvních vysokoškolských učitelů ruštiny zde ve Spojených státech. Nebyl pouze odborníkem na ruský jazyk, ale také v tom, co bychom nyní nazvali ruskými studiemi a co se tehdy stalo známým jako sovětská studia. Napsal také několik knih o Sovětském svazu. V té době existovalo jen několik lidí, kteří učili ruštinu a měli o region zájem.Samotné oddělení slovanských jazyků a literatur vzniklo až v 60. letech. Vzniklo relativně rychle kvůli nově objevenému zájmu o to, co se dělo v sovětském bloku. Na počátku tu přednášeli nejen ruští odborníci, ale také expert z Čech, Polska a Balkánu. Tato relativně dlouhá tradice zaměřování se na česká studia na našem pracovišti tak pokračuje dodnes.
Máme tu také archiv zahraničních Čechů a Slováků, který je umístěný ve zvláštních sbírkách Univerzitní knihovny. Pokud víme, jedná se o nejbohatší sbírku materiálů o české a slovenské diaspoře a je zde k dispozici pro učence, kteří sem přicházejí pracovat. A opravdu se snažíme pokračovat ve vývoji našich českých studií. Máme nějaké nové vazby na českou komunitu a snažíme se s ní spolupracovat, abychom udrželi česká studia na univerzitě na vysoké úrovni.Jak velký je zájem o studium bohemistiky mezi studenty?
William Nickell: No, nikdy nešlo o extrémně velkou skupinu studentů, ale studenti, kteří se objevují, mají o češtinu hluboký zájem. Letos jsme prostřednictvím univerzitního Chicagského studijního centra vyhlásili seminář, který se nazývá Chicago Quarter. V něm studenti studují město Chicago a naším tématem letos na jaře bylo východoevropské přistěhovalectví do Chicaga. Zvláště zajímavý je příchod českých imigrantů do města. První přistěhovalci, kteří přišli ve velkých skupinách, byli Irové a Němci v polovině 19. století. Na konci 19. století díky zlepšené železniční dopravě a levnějším námořním tarifům začali přijíždět lidé z jižní a východní Evropy.
Češi byli velmi úspěšnou skupinou, protože se velmi dobře integrovali do komunity, otevřeli podniky, usadili se tu a měli vlastní sousedství. Většina vašich posluchačů si tento příběh pravděpodobně alespoň trochu uvědomuje. Češi mají v Chicagu obrovskou historii. Existuje dokonce slavný případ našeho starosty Čermáka na začátku 20. století - který je podle mě prvním českým starostou a určitě prvním českým starostou města velikosti Chicaga - velmi milovanou a důležitou osobou v historii tohoto města.Esther Peters: George Halas, původní majitel Bears, což je místní fotbalový tým NFL, má také české kořeny. V některých z nejoblíbenějších částí města jsou české stopy, i když to lidé nevědí.
Jaká je vaše specializace?
William Nickell: Jsem specialista na ruskou literaturu a kulturu. Nedávno jsem však vedl studijní program věnovaný otázce imigrace. V rámci tohoto programu jsme se zaměřili na případ slovanských a židovských imigrantů z východní Evropy, kteří byli zpočátku považováni za konkurenty na pracovních místech a za hrozbu. Někdy se na ně zavedené chicagské komunity dívaly z vrchu. Zajímalo mě, jak se asimilovali, jak byli přijati a jak nakonec dosáhli úspěchu. Domnívám se, že v současnosti, kdy máme spoustu otázek o přistěhovalectví a lidech, kteří k nám přicházejí z jiných částí světa, se z toho můžeme poučit. Všichni jsme přišli odněkud, dokonce i původní Američané. Tento proces, kdy komunita byla zpočátku odmítaná, ale poté přijatá, se opakuje a musíme si uvědomit, že tímto procesem mohou projít i noví přistěhovalci. Mají všechna práva být tady, stejně jako Češi.
A vaše specializace?Esther Peters: Specializovala jsem se na českou literaturu, převážně Bohumila Hrabala, který byl hlavním tématem mé disertační práce. Nyní se soustředím především na Centrum českých studií, aby si udrželo grant a fungovalo i nadále. Na akademickou dráhu tak nemám tolik času.
Jak se vůbec zrodil váš vztah k české literatuře?
Esther Peters: Líbí se mi sci-fi, tak jsem začal číst R.U.R od Karla Čapka a od té doby jsem šla hloub a hloub. Začala jsem studovat češtinu, do které jsme se zamilovala, stejně jako do české kultury. Robot je koneckonců české slovo, což od té doby, co jsem se to dozvěděla, tak to „prodávám“ dál.
Studovala jste český jazyk na zdejší univerzitě v Chicagu?
Esther Peters: Ano, studovala jsem zde jako vysokoškolačka i jako postgraduální student. Zde jsem si udělala P.H.D.
Je Bohumil Hrabal stále vaším oblíbeným spisovatelem, nebo preferujete někoho z nové generace?
Esther Peters: Je pro mě těžké favorizovat jinou knížku než Příliš hlučnou samotu. Je to kniha, ke které se často vracím. Ale také se vracím k Čapkovým fejetonům. Čapek napsal mnoho zajímavých věcí a jeho myšlenky neztrácejí časem na důležitosti. Ať už je to zájem o nové technologie a to, jak na ně lidé reagují nebo úvahy o civilizaci. K Čapkovi se vracím často, ať už jde o romány jako Válka s mloky, nebo i jeho menší eseje.Jak obtížné je najít českou literaturu v anglickém jazyce zde v USA?
Esther Peters: Osobně jsem začala číst přeložené knihy a později jsem přešla do češtiny. V češtině najdete knihy převážně v knihovnách, jako je ta, kterou máme tady na University of Chicago nebo když jedete do České republiky, tak si je můžete přivézt. Já to tak dělala a díky tomu mám poměrně velkou sbírku. Bylo to také docela privilegium, když jsem od vysokoškolských let získala přístup do Regensteinovy knihovny, která má poměrně rozsáhlou sbírku české literatury. Má tady velká jména, o jakých jsme mluvili - Čapek a Hrabal. Má však také menší sbírky historických děl v češtině od lidí jako například Mukařovský. Takže si můžete přečíst nejen samotnou, ale také si přečíst literární rozbory. To není něco, k čemu se dostanete na příliš mnoha místech mimo Českou republiku.
Jak často navštěvujete Českou republiku?Esther Peters: Je to už mnoho let, co jsem se vrátila. Hned po skončení školy po roce 2000 jsem několik let bydlela v Nymburku. Vyučovala jsem tam na jedné škole angličtinu. Od té doby jsem se vrátila jednou dvakrát, ale je to už dávno. Od té doby, co pracuji v Chicagu, tak nemám šanci cestovat tak, jak bych chtěla.
William Nickell: Dokážu vyprávět malý příběh, který by mohl být pro vaše posluchače zajímavý. Byl jsem pozvaný na Masarykovou školu, což je škola, která se v sobotu učí český jazyk a kultura. A je to také místo, kde se shromažďuje česká komunita. Renata Fučíková tam prezentovala svou knihu Bohemian Stories, s krásnými ilustracemi Čechů v Americe. Navzdory tomu, že tam bylo horko, tak se tam sešla spousta lidí. Ve školním suterénu bylo doslova narváno a ti lidé byli z nejrůznějších koutů Chicaga. To jen potvrzuje, že česká komunita je v Chicagu velmi silná. O podporu českého dědictví v Chicagu je velký zájem a je to opět skvělý příklad komunity, které se v Chicagu daří i nadále.