Česko ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie dobře odolává dopadům hospodářské krize. Vyplývá z pololetního barometru Konfederace evropského podnikání BusinessEurope, sdružující 40 národních zaměstnavatelských svazů z 34 evropských zemí. Co způsobilo tak dobré postavení Česka v tomto žebříčku?
Česká republika se do čela žebříčku dostala spolu s Dánskem, Německem a Rakouskem. Společně se Slovenskem, Polskem a Maďarskem se blíží průměrné ekonomické úrovni Evropské unie a udržuje si výbornou úroveň vnější konkurenceschopnosti. BusinessEurope, jehož členskou organizací je i Svaz průmyslu a dopravy České republiky, ve svém barometru Jaro 2010 hodnotí výkon zemí Evropské unie, Norska a Švýcarska podle klíčových ukazatelů, jakými jsou stupeň využití práce, produktivity, investic, konkurenceschopnosti, veřejných financí a stav realizace strukturálních reforem u jednotlivých členských zemí v roce 2009.
Foto: Evropská komise
Česko je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi hodnoceno poměrně vysoko v exportní výkonnosti (4. místo), a také v oblasti veřejných financí, i přes jejich loňské a současné zhoršení, kde patří mezi země s lepšími výsledky (10. místo z 29 zemí). Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla nám tedy nehrozí bezprostředně osud Řecka nebo Irska a Slovinska, kde se rovněž prudce zhoršily veřejné finance, či dalších zemí, jakými jsou Maďarsko a Estonsko, které musely přijmout velmi tvrdá rozpočtová opatření. V produktivitě práce se Česko ocitlo těsně za Slovenskem, ale před Maďarskem a Polskem.
Jaroslav Míl Českému rozhlasu také řekl, co se podle jeho názoru skrývá za tak dobrým postavením Česka ve zmíněném žebříčku:
"My jsme měli jednu velikou výhodu, a to tu, že jsme nemuseli řešit pomoc bankovnímu sektoru. To zcela jednoznačně. Tady se ušetřilo ze státních peněz nemálo prostředků. Druhou, paradoxní výhodou bylo, že naše země se poslední rok, rok a půl potácí v politické krizi, to znamená parlament je blokován a prochází jen to, na čem se v podstatě shodnou většinově, tedy to minimum možného. A díky tomu se nám podařilo to, že jsme nepřijali rozhodnutí typu šrotovného, tedy naprosté nesmysly, které v některých zemích politikové populisticky akceptovali, prosazovali, protože měli pocit, že musí konat. Nám se podařilo domluvit a tomu se vyhnout. To je další pozitivní krok. No a třetí výhoda byla taková, že k nám ta krize přicházela jako posledním zemím světa, jak šla postupně z Ameriky do Evropy a následně k nám, a bude také jako poslední od nás odcházet. Podíváme-li se na ten rok 2009, tak reálně ten dopad nebyl tak veliký, byl postupný, a možná se s tím budeme potýkat spíš v roce 2010, ještě v době, kdy už třeba ostatní země se budou be své výkonnosti zlepšovat. Ale tady bych byl hodně, hodně, hodně opatrný."
Jaroslav Míl nesouhlasí s názorem, že by Česku k lepšímu odolávání celosvětové hospodářské krizi pomohla skutečnost, že zatím nevstoupilo do eurozóny, tedy nenahradilo korunu eurem:
Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International
"Jistě, oslabení koruny mohlo pomoct exportérům v určitém čase, na druhou stranu posun koruny o deset procent dolů a deset procent nahoru, ta volatilita, ty změny kurzu, to jsou věci, které v podstatě trápí každého, a ten efekt z možnosti oslabení zcela jednoznačně eliminují, protože se proti tomuto pohybu velice těžko můžete jakkoliv pojistit, abyste to vůbec ekonomicky ustáli. Já se osobně domnívám, že dlouhodobě euro jednoznačně ano, a jsem osobně přesvědčen, že vše bude záležet na tom, jak si teď eurozóna poradí s Řeckem a Španělskem. Ve chvíli, kdy by se podařilo řešit problém Řecka tak, že si skutečně především musí pomoct ta zem a především sama, ne že ji bude někdo dávat nějaké dárky, tak se ukáže, že eurozóna je stavěna na zdravých základech. Ale tady je to o tom, že musí prostě vyhrát ten zdravější německý pohled na věc. A možná poslední poznámku. Mnohdy se říká, že když nemáme euro, tak se nás to tím pádem netýká. Ono to ale není pravda. I když budeme mít českou korunu, tak se nás dotknou problémy eurozóny úplně stejně. Jsme příliš malou ekonomikou, abychom se mohli tvářit, že jsme absolutně nezávislí, a nás se bude tento problém reálně dotýkat o to víc, o co méně budeme ochotni udělat jakékoliv reformy, ať už ve zdravotním či penzijním systému. Především potom opatření na strukturální straně rozpočtu, kdy my si dnes v podstatě půjčujeme na to, abychom mohli vyplácet důchody, my si půjčujeme na to, abychom měli na normální provoz státu. A to bych řekl, že je ohromný problém České republiky, který se začne projevovat především v roce 2010, 2011 i 2012."
Budou ekonomické ukazatele letošního roku v Česku horší než ty loňské?
Jaroslav Míl
"Já si myslím, že nebudou horší, ale že bych šířil nějaký optimismus, že se výrazně zvednou a zlepší, to zrovna ne. Na druhou stranu pochopitelně výrazné zlepšení v Německu pro Českou republiku jako exportní zem, jako zem výrazně závislou především na Německu, je každé oživení tam ohromným impulsem. Pomoci, které státy poskytly bankám do hospodářství, to znamená na základě vlastního zadlužení, se začnou výrazně omezovat. Státy si začínají uvědomovat, že absolutní prioritou číslo jedna, a to je to, co říká i BusinessEurope, je udržet zdravé veřejné finance, protože to je jediná cesta, jak vůbec udržet tok peněz do průmyslu, do hospodářství. Banky po pravdě řečeno nikdy neprohrají, ony vždycky vyhrají, vždycky budou na té vítězné straně, ať už dají jednomu nebo druhému. Tady je státní dluhopisový program, ať už německý, francouzský nebo jakýkoliv jiný, výrazným konkurentem tomu hospodářství. Proto je tlak na to udržet zdravé veřejné finance, a já asi myslím, že i nám se v loňském roce podařilo umění možného. Nechtěl bych šířit pesimismus, chraň Bůh, ale myslím si, že ta krize, ta recese byla pro Českou republiku příležitostí. Já jsem vždycky toto tvrdil, a myslím si, že jsme mohli udělat daleko víc, kdybychom našli politickou odvahu k tomu skutečně šetřit a začít spořit, protože my jsme nezačali spořit, my jsme zatím zvýšili daně, a to je cesta, která nepovede k dlouhodobě udržitelné prosperitě," soudí prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
