Česko je v rámci EU málo zadlužené, dobře hospodaří domácnosti i firmy

Česká ekonomika prošla za posledních pět let řadou změn. Od roku 2008 působí ekonomická krize, která trápí hlavně české vývozce. Negativní zprávou také je, že ekonomické přibližování vyspělým zemím Evropské unie se zpomalilo. Existují ale i pozitiva. Česko se může například pyšnit velmi nízkým dluhem. Země je tak momentálně druhá nejméně zadlužená v celé Evropské unii. Data zpracovala studie Českého statistického úřadu.

Foto: Barbora Němcová

Zadluženost vládního sektoru Česka se v rámci zemí Evropské unie zlepšuje. Český dluh rozhodně nedosahuje úrovně zemí, které jsou v ohrožení státním bankrotem nebo které žádají o mezinárodní půjčky. Výše dluhu je také důležitým kritériem pro přijetí eura, které definují tzv. Maastrichtská kritéria. Země by měla mít dluh pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Více řekla Drahomíra Dubská z Českého statistického úřadu.

"Když se podíváme na rok 2000, tak deficit dosahoval 3,6 procent HDP. což je relativně málo. To je pouhých šest desetin nad Maastrichtskými kritérii. V evropském srovnání to ale bylo hodně. Česká republika byla až na 22. místě ze 27 zemí. Její pozice se postupně zlepšovala až na devátou příčku v roce 2011, kdy deficit vládního sektoru dosáhl pouhých 3,1 procenta nominálního HDP, což představovalo devátou příčku v Evropské unii."

Z jakých částí se celkový dluh země skládá, popisuje Drahomíra Dubská.

"Nejde jenom o ty dluhy vládního sektoru, jde o takzvané soukromé dluhy, které představuje zadluženost domácností a zadluženost firem. Česká republika je ve výborné pozici, pokud jde o evropské srovnání v soukromém dluhu k HDP. Dluhy domácností plus dluhy firem představovaly v roce 2010 pouhých 72 procent HDP, zatímco v Irsku téměř 300 procent, v Německu 112 procent a nejméně na Slovensku - 69 procent. To není až zas tak velký rozdíl ve srovnání s ČR."

Petr Dufek

Analytik ČSOB Petr Dufek Českému rozhlasu řekl, že nízká čísla zadlužení vítá.

"Jsou to určitě dobrá čísla, která ukazují, že Česká republika, firmy i domácnosti, dokážou docela dobře hospodařit. Zvlášť tu nízkou zadluženost vytvářejí domácnosti a firmy, které jsou ve srovnání se západní Evropou výrazně méně zadlužené."

Přibližování ekonomické vyspělosti země k průměrné úrovni EU se naopak v posledních letech zastavilo. V roce 2010 činil hrubý domácí produkt na obyvatele v Česku 80 procent průměrné úrovně Evropské unie. Ve srovnání s rokem 2007 je to pokles o tři procenta. Období růstu trvalo od roku 2004, postupně se ale zpomalovalo. Podle Drahomíry Dubské je pro Českou republiku důležitá Praha, která je českým nejbohatším regionem.

"Česká republika mimo Prahu nekonvergovala, vůbec se neblížila k průměrné úrovni Evropské unie. Zůstávalo to na 67 procentech toho průměru. Můžeme s jistou nadsázkou, která se ovšem zakládá na pravdě, říci, že nebýt vývoje HDP na obyvatele v hlavním městě Praze, tak ČR by k průměru Evropské unie za těch 15 let vůbec nekonvergovala. I když se rozdíl Prahy a "zbytku České republiky" na první pohled zdá nepříznivý, tak ten rozptyl mezi metropolí a zbytkem země je zhruba stejný u nás, jako je v průměru v Evropské unii. Například Bratislava a Slovensko, nebo zejména Budapešť a zbytek Maďarska - tam jsou ty rozdíly ještě daleko větší."

Dalším faktorem, který zkoumala studie ČSÚ, byly přírůstky podílu Česka na světovém exportu. Ty se neustále zmenšují.

Foto: Evropská komise

"Česká republika nějakým velmi malým procentem participuje na světovém obchodu zbožím. Jestliže se podíváme, jaký byl podíl v daném roce, v roce 2011, a jaký byl před pěti lety ten podíl - nemá smysl dělat ten meziroční, tam by byly strašně malé změny - tak zjistíme, o kolik se podíl změnil. Od roku 2005 až do roku 2011 ty přírůstky neustále klesají, že nejsou tak vysoké jako na Slovensku, kde ale také velmi klesají."

Podíl země na světovém vývozu se tedy sice zvýšil, ovšem ne tak výrazně jako v pobaltských zemích, Slovensku, Polsku nebo třeba Rumunsku. Největší pokles zaznamenaly v tomto ohledu Finsko a Velká Británie. Statistický úřad zkoumal také, jak si na tom Česko vede v konkurenceschopnosti v letech po hospodářské krizi. Podle úřadu česká konkurenceschopnost klesla během posledních 16 let především vlivem zdražení práce.

"Práce v České republice zdražila nejvíce ze všech zemí Evropské unie za zmíněné období. Je výrazně nad tím průměrem. Je navýsost jasné, že toto muselo zhoršit cenovou i nákladovou konkurenceschopnost České republiky."

S tím ale tak zcela nesouhlasí Petr Dufek.

"Česká republika má stále 9. nejnižší pracovní náklady v Evropě. Třeba ve srovnání s Německem jsou na úrovni 35 procent, ve srovnání s Belgií je to asi 27 procent. My jsme opravdu země, která si může dát do názvu země s levnou pracovní silou. To stále platí. Jak říkáme, že jsme přestali konvergovat nebo se přibližovat a přestala se nám zvyšovat životní úroveň, tak to je právě spojeno s těmi mzdovými náklady. Když se podíváme na výsledky loňského roku, tak zjistíme, že loni poprvé nerostly příjmy domácností. Podle mého názoru tím dochází k tomu, že nám pomaleji roste spotřeba, pomaleji roste poptávka po tuzemském zboží a tudíž i pomaleji roste ekonomika."

Jak dodává Petr Dufek, zvyšování mezd v České republice je zatím v nedohlednu.

Foto: Evropská komise

"Tady rozhodně nějak dramaticky mzdy nerostou a neporostou. Prostor tady rozhodně není. Když se podíváte na vývoj v prvním čtvrtletí letošního roku, tak zjistíme, že nejrychleji rostly mzdy pouze ve veřejném sektoru, ale rozhodně ne v soukromém sektoru. Myslím, že firmy jsou si vědomy toho, že zahraniční poptávka je nevyzpytatelná, doba velmi nejistá, Evropa se potýká s dluhovou krizí a stagnací, a tak prostor pro nějaké rychlejší zvyšování mezd a dohánění mzdové úrovně tady v nejbližších letech příliš nehrozí."

A Drahomíra Dubská přidává ještě jeden postřeh o současném stavu české ekonomiky. Týká se zahraničního kapitálu firem, který si často v současné době přemisťují do svých mateřských zemí. Skončilo tak několik let trvající období, kdy to bylo opačně.

"Firmy pod zahraniční kontrolou jsou velmi výrazným segmentem české ekonomiky. Jejich vlastníci - a je to logické - stahují část dosažených zisků v České republice do svých mateřských zemí ve formě dividend. Opět je to logické, protože cyklus zahraničních investic je typický. Když investor přijde, tak především investuje v té zemi. Zisky, které vykáže, v ní ponechává. Pak existuje střední období, kdy si tak zhruba stejně, co vydělá, ponechá v té zemi a stáhne si. Pak existuje období, kdy převažují repatriované zisky nad zisky ponechanými v ekonomice, ve které cizí investor působí. U nás k tomu došlo někdy kolem roku 2006 nebo 2007, kdy převažují ty zisky repatriované."