Česko kvůli kalným vodám o evropské peníze nepřijde

Už jen dva a půl roku má Česká republika na to, aby splnila tvrdé normy Evropské unie na čištění obecních a městských odpadních vod. V opačném případě hrozí zemi sankce. Jaký je současný stav, to zjišťoval Zdeněk Vališ.

Foto: Evropská komise

S pitnou vodou nemá Česko žádné problémy. V tomto ohledu plní bez problémů nejpřísnější evropské normy. Něco jiného jsou ale odpadní vody. I když podle některých analýz jsme už dnes celkově na lepším evropském průměru, stávající evropské normy jdou ještě dál, především kvůli obsahu dusíku a fosforu v odpadních vodách. Česká vláda se při vstupu do Evropské unie zavázala k vybudování nových kanalizací a čističek ve všech aglomeracích nad 2000 obyvatel do konce roku 2010. Týká se to více než 500 měst a obcí. Jak řekl Radiu Praha Jan Kříž, ředitel odboru fondů Evropské unie na ministerstvu životního prostředí, více než třetina aglomerací už evropskou směrnici splňuje. Další směrnici postupně naplňují. Jenže asi 130 aglomerací ještě s realizací požadované infrastruktury nezačalo a nemají ani připravené projekty. Tam vidí ministerstvo velký problém. Zaznívají ale také hlasy, že česká vláda si při jednáních o vstupu do Evropské unie vlastně sama dobrovolně stanovila šibeniční termín pro důkladnější čištění odpadních vod, tedy konec roku 2010. A teď má z toho těžkou hlavu. Jan Kříž s tímto názorem nesouhlasí.

Jan Kříž, foto: autor

„Je pravda, že okolní státy nemají tu podmínku tak tvrdou jako Česká republika. To znamená, že mají, jako například Slovensko či Maďarsko, termín rok 2015. Na druhou stranu tím, že my jsme v přísnějším režimu, tak jsme také dostali daleko více dotačních prostředků z Evropské unie na vodohospodářskou infrastrukturu, než například Maďarsko nebo Slovensko.“

Na výstavbu nových kanalizačních sítí a čističek je zapotřebí asi 50 miliard korun. Z toho 32 miliard by mohlo přijít ve formě dotace z Evropské unie. Část dotací by měl poskytnout stát a zhruba deset miliard korun půjde z kapes vlastníků, tedy měst a obcí. Ministerstvo upozornilo liknavé obce, že na jednotlivý projekt lze získat úhrnnou dotaci až 90 procent z celkových nákladů. Jde o časově omezenou nabídku, která se už v tomto rozsahu nebude opakovat. A obce by tudíž neměly dál váhat. Ještě se dá i šibeniční termín stihnout. Jan Kříž ale připouští, že Brusel by mohl tolerovat i pozdější kolaudaci staveb.

„Je otázkou, zda Evropská komise nebude považovat za již splněný požadavek směrnice i to, když projekty budou rozestavěné. To vše je ještě v jednání s komisí. Věříme, že Evropská komise bude benevolentnější právě proto, že Česká republika je jedna z mála zemí, která má nastaven tak tvrdý termín.“

Přesto není od věci přemýšlet už dnes také o možných sankcích ze strany Bruselu, pokud by Česko svůj závazek nesplnilo. Odhadnout výši pokuty prý dnes není možné. Někteří odborníci v minulosti hovořili až o milionech korun za každý den zpoždění. Jan Kříž nechce takové spekulace komentovat. Připomíná ale, že pokutu by platil stát.

„Stát by pak pokutoval města a obce. Pokuta dosahuje výše jednoho milionu korun. To znamená, že největší zatížení by nesl stát a nikoli obce, protože jeden milion korun není nějaký zásadní zásah do rozpočtu města a obcí.“

V podstatě tedy stát nemá v rukou příliš účinné páky, kterými by donutil hodně liknavé obce k urychlení realizace příslušných vodohospodářských projektů. Existuje ale mnohem závažnější problém. Ve vodním byznysu se točí velké peníze. Počátkem devadesátých let minulého století převedl stát mnohamiliardový majetek vodárenských společností na města a obce. A mnozí komunální politici hned vycítili příležitost, jak dočasně vylepšit místní rozpočet, a v souladu s heslem lehce nabyl, lehce pozbyl uzavírali lehkomyslně hodně nevýhodné smlouvy se zahraničními vodárenskými firmami. Převáděli na ně majetky a podepisovali dlouhodobé smlouvy o pronájmu, jaké nemají v Evropě obdoby. Kvůli této chamtivé krátkozrakosti tak mnohé obce a města ztrácejí šance na dotace z Evropské unie. Brusel nedovolí čerpat unijní dotace tam, kde délka smlouvy se zahraniční společností jde za rok 2022. Poměry v českém vodárenství ostatně Brusel kritizoval už při vstupu země do Evropské unie. Provozní smlouvy se zahraničními firmami označil Brusel za nevyvážené.

Martin Bursík, foto: autor

„Problém je v tom, že když je uzavřena smlouva na delší dobu, například na třicet let, tak je zde riziko, že tomu soukromému provozovateli vznikají nepřiměřené zisky. Bývá standardní praxí, že takto dlouhé smlouvy v Evropě bývají vyváženy nějakou investicí do infrastruktury. A to se u nás nedělo, až na výjimky. Problém je v tom, že Evropská komise dotuje infrastrukturu a provozovatel do ní nedává vůbec nic. Pouze vybírá vodná a stočné a platí nájemné. Tím zde vzniká zakázaná veřejná podpora. Provozovatel profituje z dotačních peněz. On by vlastně měl také přispět, když už má tak dlouhou smlouvu, ale on nedal nic.“

Evropská komise ostře kritizovala ještě další závažné nedostatky smluv uzavíraných se zahraničními firmami, mimo jiné výpočet ceny vodného a stočného. Zůstaňme ale u problematiky délky smluv. Týká se to spíše větších měst než malých obcí. Česko navrhlo Bruselu, aby smlouvy jdoucí za rok 2022 byly vyváženy například nějakou finanční injekcí do infrastruktury ze strany zahraničního provozovatele. Brusel ale změnu vyjednaných podmínek odmítl. Řešení je tedy nutné hledat v možnosti zkrácení délky provozních smluv. A mnoho obcí se snaží o úpravu smlouvy. Pokud se to nepovede, budou dotyčné obce prakticky vyloučeny z podpory s využitím evropských peněz. V této souvislosti některá česká média pohrozila, že země tak přijde asi o 13 miliard korun na dotacích od Evropské unie. Zeptal jsem se tedy přímo ministra životního prostředí Martina Bursíka, co soudí o této obavě.

„Každopádně žádných 13 miliard neztratíme! Operační program Životní prostředí je v rozsahu pěti miliard euro. A tyto finanční prostředky kompletně bude moci Česká republika využít pro projekty v oblasti ochrany životního prostředí. Pokud jde o tu část prostředků, která je vyhrazena pro vodohospodářské projekty, tak tam, kde v důsledku smluv, které neodpovídají dohodnutým kritériím s EU, nebude možné využít příslušné finanční prostředky, potom v takovém případě budou ty finanční prostředky čerpat jiní žadatelé o dotace. My už dnes máme převis poptávky po financování projektů vodohospodářské infrastruktury. Mohu vám garantovat, že veškeré finanční, které, které jsou Evropskou komisí alokovány na čištění odpadních vod, budou využity.“

Jenže tam, kde byli v minulosti chamtiví a uzavřeli nevýhodné smlouvy se zahraničními firmami, tam si budou muset zaplatit příslušnou infrastrukturu převážně ze svého. A to se pak v příslušné lokalitě samozřejmě projeví na hodně zvýšené ceně vodného a stočného.