Česko má mít euro v roce 2010
Česká vláda ještě před svou demisí dohodla s Bruselem harmonogram snižování rozpočtových schodků. Zároveň se tím zavázala, že v roce 2008 splní všechny podmínky pro vstup do eurozóny.V Česku už také téměř utichly spory o tom, kdy by bylo nejvhodnější opustit korunu a přejít ke společné měně. Jasně nyní převažují ti odborníci, kteří brzký přechod považují za lepší. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.
"Jsme přesvědčeni, že vstup do eurozóny dále posílí makroekonomickou stabilitu České republiky. A to tím, že se staneme součástí velké měnové unie, která má přirozeně lepší předpoklady čelit nejrůznějším vnějším šokům, než malá otevřená ekonomika, kterou jsme."
Rychlejšímu přijetí Eura by se nebránil ani hlavní ekonom Raiffeisen Bank Pavel Mertlík, bývalý ministr financí v Zemanově vládě. Jak řekl Radiu Praha, neobává se, že by takový postup vyvolal v Česku šok, jak se obávají především někteří politici. Vstoupit do integračního seskupení se společnou měnou předpokládá mít podobnou konkurenční schopnost. A to by podle Mertlíka už neměl být problém.
"Velká část podniků v České republice je dnes v zahraničním vlastnictví a tyto podniky dnes už efektivní konkurenční schopnost mají. Dnes ostatně rozhodující část českých exportů jde do zemí Evropské unie a na tom by se po vstupu do eurozóny nic nezměnilo. Takže si myslím, že bychom byli schopni vydržet ten konkurenční tlak jednotného trhu i v případě, že bychom měli společnou měnu s většinou zemí Evropské unie."
"Podstatné je to, že jsou vyrovnány cenové hladiny u tzv. obchodovaného zboží, tedy zboží, které je předmětem mezinárodního obchodu. Víme, že především průmyslové výrobky jsou u nás stejně drahé, jako na Západě, bez ohledu na to, zda jsou domácí či zahraniční provenience. Rozdíly už nejsou tak velké. Levněji je u nás v oblasti některých služeb a u části cen potravin. Samozřejmě jsou u nás nižší mzdy. To všechno jsou statky, které patří do tzv. neobchodovaného zboží, pro které je ale charakteristické to, že je předmětem mezinárodního obchodu jen v omezené míře. Často jde totiž o produkty, které slouží pouze lokálnímu trhu. A tam ta skutečnost, že v nějaké jiné zemi je vyšší cenová hladina, je v řadě případů zcela irelevantní."
"Já samozřejmě ta evropská varování znám. Myslím si ale, že rozhodující část tohoto apelu nesměřuje k nám, ale především k Polsku a některým dalším zemím, které vyhlašují velmi ambiciózní cíle ve směru rychlého přijetí eura krátce po vstupu do Evropské unie, a jejich hospodářská realita je přitom tomu hodně vzdálená."
"V situaci, kdybychom přijali evropskou měnu opožděně, tak bychom mohli být vystaveni celé řadě vnějších šoků, vyplývajících z toho, že by koruna byla takovým ostrůvkem v moři eura. A to by lákalo část účastníků finančních trhů ke spekulacím. Tak tomu je dnes, ale o to více by to bylo v situaci, kdyby například Maďarsko, Polsko a další země vstoupily do eurozóny a Česká republika nikoliv."
Pro vstup do měnové unie je samozřejmě nutné splnit tři základní podmínky. Dvě z nich plní Česko už dnes. Státní dluh v poměru k hrubému domácímu produktu je stále hluboko pod požadovaným limitem a rovněž inflace je pod kontrolou. Jediným problémem, zato ale ožehavým, je deficit veřejných rozpočtů. Ten by měl být podle Maastrichtských kritérií pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Letos se má ale pohybovat kolem šesti procent. Podle harmonogramu, který vláda dohodla s Bruselem, by se deficit měl dostat pod hranici tří procent v roce 2008. Někteří skeptici ovšem upozorňují, že dnes vlastně nikdo nemůže odhadnout, jakým směrem se bude evropská měnová unie dál vyvíjet. V samotné unii se stále silněji ozývají hlasy volající po revizi tzv. Paktu stability, který zakotvuje právě ony tři základní podmínky nezbytné pro členství v měnové unii. Například Německo či Francie už delší dobu mají vyšší deficity veřejných financí než povolená tři procenta. Viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek ale věří, že unie současnou krizi překoná.
"Já myslím, že Evropská unie najde dostatek vnitřní síly k tomu, aby se zamyslela, jakým způsobem zformulovat do obecně přijatelné podoby ty kritické výtky, které se vůči Paktu stability a růstu uvádějí."
