Česko patří v EU k zemím s největším počtem živnostníků

Česká republika patří v Evropě mezi země s největším počtem fyzických osob - podnikatelů, v oficiální terminologii osob samostatně výdělečně činných. Loni jich byly u nás zaregistrovány téměř dva milióny. Je jich ale opravdu tolik? To zjišťoval Zdeněk Vališ.

Abychom se vyhnuli onomu děsivému oficiálnímu označení ´osoby samostatně výdělečně činné´, říkejme raději živnostníci. Podle Českého statistického úřadu dosáhl koncem loňského roku jejich počet skutečně rekordního počtu, tedy téměř dvou miliónů. V posledních letech se počet živnostníků zvyšoval ročně o dvě procenta. Loni to bylo o jedno procento. Souhrnné číslo ale může být v tomto případě zavádějící. Z oněch dvou miliónů registrovaných živnostníků totiž asi polovina aktivně nepodniká. Jsou to tedy tzv. mrtvé duše. Tento fakt ale potom působí problémy s interpretací některých jevů. Loni například ukončilo svou činnost více než 40 tisíc živnostníků. Jenže, jak vyplývá z údajů statistického úřadu, tři čtvrtiny z nich se podnikatelskou činností fakticky neživilo a nemělo z ní žádné příjmy. Na druhé straně, jak bylo řečeno, vloni se celkový počet živnostníků opět zvýšil. To znamená, že do podnikání vstoupilo více lidí, než z něj odešlo. A opět je možné položit otázku, kolik je z nich aktivních a kolik mrtvých duší, které mají živnostenské oprávnění, ale de facto nepodnikají? Jisté je, že vloni nedošlo k nějakému dramatickému poklesu počtu živnostníků, jak původně tvrdili představitelé podnikatelů a někteří politici. Přesto, jak uvádí vicepremiér Martin Jahn, takové konstatování není důvodem ke spokojenosti.

"Je poměrně alarmujícím faktem, že přibližně čtvrtina z těch podnikatelů, kteří zrušili loni svou činnost, rozšířila řady nezaměstnaných."

Vicepremiér Martin Jahn, foto: Autor

Hospodářská rada vlády se snažila analyzovat příčiny toho, proč vloni živnostníci opouštěli podnikání.

"Došli jsme k závěru, že se projevil úbytek podnikatelských subjektů po vstupu do Evropské unie. Což bylo běžné ve všech přistupujících zemích. Také se do určité míry projevilo zavedení minimální daně a zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. Vyvozujeme z toho závěr, že i když došlo k většímu úbytku podnikatelů než v předchozích letech, není ta situace nijak tragická. V porovnání s Evropou si udržujeme stále vysoký poměr osob samostatně výdělečně činných k celkové zaměstnanosti. Na druhé straně je zřejmé, že je potřeba, aby vláda přijala razantní opatření, které výrazně zvýší kvalitu podnikatelského prostředí, a to zejména v daňové oblasti."

Podíl živnostníků na zaměstnanosti v Česku je zhruba 16 procent. A to je hodně. Česko by totiž podle struktury ekonomiky mělo mít nižší podíl. Státy s velkým počtem živnostníků, okolo 20 procent a více, se nacházejí kromě Polska většinou na jihu Evropy. Jde vesměs o státy se silnou zemědělskou tradicí, tradicí maloobchodu a s velkým vlivem cestovního ruchu. Druhou skupinu zemí s podílem živnostníků jen kolem deseti procent tvoří státy s rozvinutým terciárním sektorem a průmyslem. A mezi takové státy patří i Česko. Svým vysokým podílem živnostníků na zaměstnanosti se však ze své skupiny jaksi vyčleňuje. Podle Martina Jahna ale musí být v zájmu každé vlády tento vysoký podíl udržet.

Bedřich Danda, foto: Autor

"Boj s nezaměstnaností se může odehrávat i v oblasti osob samostatně výdělečně činných. Proběhla určitá restrukturalizace českého průmyslu, objevily se tady nové výrobní kapacity. Ty ale nebude možné do nekonečna nafukovat. Myslím tedy, že růst zaměstnanosti, který přichází z průmyslu, se poměrně brzy vyčerpá a pak vidím rozvoj podnikatelské činnosti osob samostatně výdělečně činných jako vhodný prostředek pro boj s nezaměstnaností. Nebude to možná mít takový dopad na růst přidané hodnoty nebo exportu, tam samozřejmě budou klíčové ty velké firmy, ale v oblasti rozvoje zaměstnanosti mohou určitě osoby samostatně výdělečně činné velkou roli."

Podporu živnostníků vidí Martin Jahn zejména v oblasti daní. Neobjevuje tím samozřejmě Ameriku. Na vysoké odvody si stěžují živnostníci a drobní podnikatelé už řadu měsíců. Nejhalasněji se dožadují zrušení tzv. minimální daně, respektive minimálního základu pro výpočet daně. To Radiu Praha potvrdil i předseda Sdružení podnikatelů České republiky Bedřich Danda.

"Zásadně bojujeme proti minimální dani. Chceme, aby tento instrument byl zrušen. Je to plošné opatření, které sice státu přinese peníze, ale je to špatné."

Dříve platilo, že ten, kdo nemá žádný zisk, nebo vykáže ztrátu, neplatí daň z příjmu. Od loňského roku musí živnostník platit alespoň minimální daň, která se vypočte z poloviny průměrné mzdy v zemi. Má se tím zabránit daňovým únikům. Podle Bedřicha Dandy ale tudy cesta nevede.

"Daňovým únikům lze zabránit -samozřejmě je to složité všude ve světě - výkonem státní správy. Pokud existuje pocit, že někdo podvádí, že neplatí daně a žije si takzvaně nad poměry, je tady instrument - finanční úřad. Ten se může na dotyčného zaměřit. Nemůže to zůstat jen v poloze, ten si žije nad poměry a dál nic."

A proč to finanční úřady nedělají?

"To se musíte zeptat jich. Já jenom říkám, že mají páky, mají instrumenty, jak postihnout nepoctivé podnikatele, ty kteří si snižují základ daně. Podívejte, ve světě je přece běžné, že se ´berňáku´ bojí všichni. Finanční úřad v Německu nebo kdekoliv jinde je prostě postrach podnikatelů. Je tedy třeba nastavit parametry tak, aby konal. Já tvrdím, že ty páky už má."

Loni se také živnostníkům zvýšily platby za sociální a zdravotní pojištění. K úpravě vyměřovacího základu došlo proto, že důchody živnostníků prý byly vysokou a nezdravou měrou dotovány z pojistného zaměstnanců. Také průměrné roční zdravotní pojistné za zaměstnance činilo v roce 2002 skoro 22 tisíc korun, zatímco u živnostníků jen sedm a půl tisíc. Také k těmto údajům má Bedřich Danda výhrady.

"To je věčný problém, který se tady řeší už od roku 1993. Je tady samozřejmě rozdíl. Je to ale o daňové reformě. Nejde jednoduše říci, že od teďka budou prostě platit podnikatelé i zaměstnanci stejné sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnanec chodí do práce a jediné riziko, kterému čelí, je neudělat chybu, aby ho nevyhodili. Jinak nemusí shánět práci, zakázky, starat se o daně atd. Podnikatel, ať už je malý, střední nebo jakýkoliv nese různá rizika. Ručí celým svým majetkem. On třeba za deset let naakumuluje určitý majetek, ale pozor. Událá nějakou chybu, například poruší neúmyslně zákon a dostane pokutu třeba z titulu ochrany životního prostředí. To se prostě v malé výrobě může stát. Navíc se vstupem do Evropské unie se přitáhly šrouby. Může tedy lehce dojít k tomu, že v důsledky udělení pokuty ten podnikatel zbankrotuje. Kde on je pak po těch deseti letech úspěšného podnikání? On není na nule, on je v mínusu. Asi je tedy třeba dívat se na obě skupiny odlišně, je mezi nimi velký rozdíl."

Stejný názor má i vicepremiér Martin Jahn.

"Není možné srovnávat zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné a říkat, že by měli mít stejné podmínky v oblasti placení daní a odvodů na pojistné. Podnikatelé samozřejmě nesou určitou míru rizika a tu je třeba do celého systému započítat. Není proto možné stavět podnikatele proti zaměstnancům. Jsou to prostě dvě různé kategorie."