Česko, svět a Evropa. Díl pátý: česko-latinskoamerické vztahy II.
A na závěr je připravena naše pravidelná historická rubrika. Herbert Brynda se v ní znovu vrací k českému osídlení v Latinské Americe. Tentokrát se věnuje období kolem poloviny 20. století, kdy na jihoamerický kontinent zamířily tisíce československých emigrantů.
Vystěhovalectví z českých zemí do Latinské Ameriky pokračovalo i na počátku 20. století, zvláště když se Spojené státy v podstatě uzavřely přílivu vystěhovalců ze střední Evropy. Češi a Moravané opět mířili do tradičních zemí: v argentinském Chacu vznikla velmi početná kolonie pěstitelů bavlny a stejně tak v některých brazilských, zejména jihobrazilských státech.
"Ovšem tady je faktem to, že se Československo ke svým koloniím chovalo dost macešsky, a na rozdíl od Němců, kteří neustále využívali své - samozřejmě daleko početnější - komunity v Latinské Americe k posílení svého obchodního pronikání, tak se Československo o nic takového nepokoušelo. A později za druhé světové války, kdy se československé kolonie osadníků staly vlastně jednou z opor zahraničního odboje, byl Benešovi a vůbec exilové reprezentaci tento macešský přístup k vystěhovaleckým koloniím dosti vyčítán. Ostatně, známe jen jeden příklad, kdy Československo vyslalo učitelky do Argentiny, které se tam měly starat o výuku českého jazyka a literatury, ale na počet vystěhovalců to bylo zoufale málo. Tady se Československo o osudy těch vystěhovalců příliš nezajímalo,"
připomíná historik Vladimír Nálevka z pražské Filozofické fakulty. Vystěhovalci nicméně se svou starou vlastí udržovali kontakty. Podíváme-li se na jejich spolky, tak vidíme, že šlo většinou o sokolské spolky nebo vlastenecké spolky, které se hlásily k národním tradicím a často nesly jména Jana Žižky nebo T. G. Masaryka. A tyto spolky pak podle profesora Nálevky sehrály nezanedbatelnou roli za 2. světové války, kdy byly nápomocny šíření myšlenky obnovy Československé republiky.
"Druhá světová válka..., tak tam je předěl březen 1939, kdy v podstatě všichni českoslovenští zástupci v latinskoamerických zemích kapitulovali a předali své úřady Němcům, ačkoliv nemuseli. Například mexická vláda přímo vyzvala československého zástupce, aby nepředával svůj úřad. Nicméně byl předán, a československá exilová vláda pak vlastně sváděla velice těžký diplomatický zápas o to, aby obnovila tyto styky a aby jednotlivé latinskoamerické státy uznaly existenci Československé republiky a její exilové reprezentace v Londýně. Stalo se tak v podstatě, byť se značnými obtížemi, až po Meziamerické konferenci v Riu de Janeiru."
Přes tyto problémy Československo v Latinské Americe za 2. světové války žilo - a jak upozorňuje Vladimír Nálevka - působila zde i početná a především vlivná politická emigrace:
"Jednak zde byla početná antifašistická emigrace, a to v Mexiku. Mimochodem, byl tam Egon Ervín Kisch, profesor Hromádka, profesor Otakar Odložilík, André Simon, pozdější oběť ze Slánského procesu a řada dalších. Ale především zapůsobila kauza Lidic, jejíž odezva byla v Latinské Americe velice silná. Právě zde vznikla ona iniciativa na pojmenování řady latinskoamerických osad a míst jménem té středočeské vesnice - opět od Mexika až po Brazílii. A tato tradice je v Latinské Americe stále živá."
Česká komunita v Latinské Americe všemožně podporovala československou exilovou vládu a díky ní se konaly dva slovanské kongresy - v Buenos Aires a v Montevideu -, které sledovaly utužení spolupráce všech slovanských kolonií v Latinské Americe, a to na bázi odporu proti nacismu.
říká Vladimír Nálevka z Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK, podle něhož Československo především chtělo navázat na tradice předválečných zbrojních obchodů:
"Z tohoto hlediska se pak Československo zaměřilo na Perronovu Argentinu a krátce po únoru 1948 do Argentiny odjela hospodářská mise, vedená tehdejším guvernérem Národní banky Chmelou, která s argentinskými autoritami jednala jednak o splacení československého dluhu, protože se Československo u Argentiny po válce silně zadlužilo, neboť odebíralo na úvěr kůže, kterých bylo nedostatek, a zatím ještě nemělo volné devizy na jejich splácení. Nakonec byla podepsána dohoda o výstavbě muničních závodů a o dodávce dělostřeleckého materiálu. Tady ovšem dochází k několika překážkám. Jednak Spojené státy - mezi nimi a Argentinou byl konflikt - bránily československému pronikání na zbrojní trhy, ale paradoxně ten obchod zmařil Sovětský svaz, který v podstatě tyto aktivity zablokoval, protože jsme už byli v sovětském mocenském bloku a Sověti neměli zájem, aby Čechoslováci zbrojně penetrovali do Argentiny,"
Tolik Vladimír Nálevka, s nímž se ke vztahům komunistického Československa k latinskoamerickým zemím ještě vrátíme.
