Petr Pithart přivezl krajanům v Jižní Americe Pražské Jezulátko

Předseda Senátu Petr Pithart v Brazílii, foto: ČTK

V pondělí ráno se z více než týdenní cesty po Jižní Americe vrátil předseda Senátu Petr Pithart. Několikrát se během ní setkal i s českými krajany a předal jim sošku Pražského Jezulátka. S delegací horní komory parlamentu cestovali také zástupci České katolické charity. Luďka Kaluži z plzeňské charity se Milena Štráfeldová zeptala na podrobnosti:

Předseda Senátu Petr Pithart v Brazílii,  foto: ČTK
Právě jste se vrátili z cesty po Jižní Americe. Kde všude jste byli?

"Naše cesta začala v Paraguayi, pak jsme se přesunuli do Brazílie a končili jsme v Argentině."

A tam všude jste se setkali s českými krajany?

"Všude, některá setkání byla oficiálnější, jako v Brazílii, ale v Paraguayi a v Argentině byly i naprosto spontánní chvíle, které ještě teď hřejí."

Jak velké krajanské komunity tam žijí?

"V Paraguayi jsem byl překvapený, protože se tam sjeli krajané ze vzdálenosti několika set kilometrů. České enklávy jsou tam poměrně dost velké, tradiční. A na tom setkání bylo dobře šedesát lidí."

A v jaké generaci tam krajané žijí? Přicházeli ve 40. letech nebo později?

Předsedu českého Senátu Petra Pitharta přijal 3. prosince v Brasílii brazilský viceprezident José Alencar  (vpravo),  foto: ČTK
"Někteří tam byli i dřív, už ve 30. letech. Pak tam byla vlna, která přišla po roce 1948. Je tam hodně lidí, kteří se už v Paraguayi narodili, ale k češství se pořád ještě hlásí. Dojemné bylo, když šéf nově vzniklého krajanského spolku, který tam působí asi rok, říkal, že se nikdy česky ve škole neučil. Že vlastně ani do španělské nebo paraguayské školy toho moc nenachodil, ale že se všechno naučil z knížek a hlavně z Mateřídoušky, kterou v 50. letech kdosi dovezl. Nicméně to byl projev, za který ho všichni krajané velmi uznale plácali po zádech, protože šel opravdu od srdce."

Jaké vztahy si dodnes udržují s Českou republikou?

"Já si myslím, že vztahy jsou v současné době velice dobré. Většina z nich má u nás příbuzné, takže udržují písemný kontakt, někteří z nich sem i jezdí, mnozí z nich navštěvují i prázdninové kurzy češtiny v Dobrušce."

A mají tam vlastní knihovny? Vydávají si nějaká krajanská periodika?

"Právě potřeba knih je tam poměrně dost velká. Byli nesmírně šťastní, když zjistili, že mezi těmi dary, které jim delegace přivezla, jsou i knihy. Hlad po knihách, po učebnicích je tam opravdu velký. Myslím si, že jim spíš chybí."