Česko v komentáři
Proč muselo v úterý proběhnout hlasování poslanců o vyjádření důvěry vládě a co to přineslo? To je téma dnešní rubriky "Česko v komentáři", v níž komentátor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Petr Nováček odpovídá na otázky Josefa Kubeczky.
Vláda si v úterý úspěšně nechala potvrdit svou důvěru v Poslanecké sněmovně. Myslíte si, že tento krok byl nezbytný?
"Nezbytný určitě nebyl, protože bylo více méně jisté, že vláda důvěru dostane. Představte si poslance či poslankyni, který vstane a tváří v tvář svým kolegům a hlavně své vlastní vládě řekne, že ji důvěru nedá. Bylo to svého druhu gesto, ale premiér Špidla poté, co část koaličních poslanců při volbě prezidenta republiky hlasovala pro jiného než koaličního kandidáta považoval za nutné tímto způsobem zjistit, kolik poslanců a poslankyň z vládního tábora vlastně jeho vládu podporuje."
Sílí názory, že hlasování zákonodárců pouze potvrdilo známou věc: nešlo ani tak o otázku důvěry, ale spíše jistý druh alibismu poslanců vládní koalice. Hlasovalo se totiž jmenovitě, veřejně a nikdo se nemohl skrýt za roušku anonymity. Sdílíte i Vy tento názor?
"To víte, že svým způsobem může být problém právě v tom, že se hlasovalo veřejně. Otázkou je, až se zase příště bude hlasovat běžným způsobem a půjde-li o věc důležitou, například o státní rozpočet nebo o to, jak snižovat schodky veřejných financí, jak se zachovají ti, kterým se nelíbí současná podoba vládní koalice a chtěli by premiéru Špidlovi, pokud ještě bude premiérem, zatopit. Ono ovšem při takovém normálním hlasování je kontrolovatelné, jak kdo hlasoval, protože ve sněmovně je hlasovací zařízení, tak že alespoň dodatečně se to dá zjistit, když to hlasování není vysloveně tajné."
Nebylo by tedy rozumnější upravit jednací řád Poslanecké sněmovny v tom smyslu, že by se o věcech nejdůležitějších, jako je volba prezidenta, schvalování státního rozpočtu či ústavní zákony hlasovalo veřejně?
"To by nestačilo upravit zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, protože v naši Ústavě je řečeno, že poslanec odpovídá pouze Ústavě, zákonům republiky a svému vědomí a svědomí. Jinými slovy nemáme tzv. imperativní mandát, to znamená, že poslanci, ale také senátorovi, nemůže nikdo poroučet, jak se má zachovat. Nemůže mu poroučet ani politická strana, která ho kandidovala. To by tedy znamenalo, že by se především musela upravit Ústava. Myslím si, že by se to obecně považovalo za nepřiměřený diktát poslancům, protože by to musely schválit tři pětiny poslanců a senátorů. Když by šlo nejprve o změnu Ústavy, tak by se nenašla vůle k takové změně."
Co, podle Vás, přinese vyjádření důvěry vládě nejsilnější straně vládní koalice - sociálním demokratům, jejichž nesourodost při volbě prezidenta vyvolala přinejmenším vnitrostranické napětí?
"Když bude mít sociální demokracie štěstí, tak trochu uklidnění před sjezdem, který bude sociální demokracie konat poslední víkend v měsíci březnu. Že by se tím ale nějak vyřešila její vnitřní složitá situace, to si myslím, že nikoliv. To by se snad mohlo částečně podařit právě na onom zmíněném 31. sjezdu sociální demokracie."
Dá se, podle Vás, předvídat další postup komunistů. Oni se netají tím, že by se jim líbilo rozbití vládní koalice a vytvoření menšinové sociálnědemokratické vlády, které by tu a tam mohli vyjádřit podporu.
"Bodejť by se jim to nelíbilo. Komunisté dnes mají 41 poslanců a 3 senátory a to je dost velká síla na to, aby mohli současné vládě komplikovat život. Zvlášť za situace, kdy koalice má v Poslanecké sněmovně těsnou většinu jednoho mandátu a je názorově tak rozeklaná, že v některých situacích premiér Vladimír Špidla potřebuje komunistické hlasy. To se dá očekávat zejména u sociálně profilovaných zákonů. Přesto si myslím, že komunisté budou muset mít ještě nějaké strpení, a věřím, že hodně dlouhé, protože zatím u jiných politických stran není vůle k tomu urychlit spád věcí tak, aby došlo ke třem neúspěšným jmenováním vlády a teprve pak k vypsání předčasných voleb. Takové jsou totiž legislativní regule, které u nás platí. Samozřejmě vliv komunistů je ale tady po posledních volbách významný. Oni dostali ve volbách do Poslanecké sněmovny 18,5 procenta hlasů. Kdyby se například poměry v sociální demokracii vyvinuly tak, že by příští vedení strany po březnovém sjezdu dospělo k názoru, že je lépe koalici zúžit nebo vládnout menšinově, to by jistě komunistům vyhovovalo, protože pak by tu menšinovou nebo jenom sociálně demokratickou vládu měli tak říkajíc v hrsti. Mohli by ji lépe kontrolovat nebo přímo vydírat."
