Česko v komentáři
Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok se minulý týden vzdal svého poslaneckého mandátu. Reagoval tak na opakované výtky svých spolustraníků v sociální demokracii, že v prezidentské volbě odevzdal hlas pro Václava Klause a poté několikrát nehlasoval stejně jako jeho poslanecký klub. Sám zdůvodnil své odstoupení tím, že nehodlá dále být hromosvodem neúspěchů vládní koalice v Poslanecké sněmovně.
"Já myslím, že pan Rusnok skutečně ustupuje před vnitrostranickým tlakem. Mohli jsme si všimnout už dlouhé měsíce, že Vladimír Špidla se velice tvrdě snaží převzít úplnou moc v sociální demokracii. Využívá k tomu svého postavení premiéra a Rusnoka se opravdu zbavit chtěl. To se mu také podařilo."
Myslíte si, že odstoupení poslance Rusnoka pomůže vyřešit problémy křehké, stojednahlasé vládní koalice?
"Je to jeden z kroků na té cestě, protože ještě není uvnitř sociální demokracie vyhráno. Je tady určitá část poslanců i lidí, kteří jsou mimo Parlament, a ti tvoří opozici vůči Špidlovi. Dokonce chtějí vytvořit vnitrostranickou frakci. Špidla tomu chce zabránit a myslím si, že dal dostatečně najevo, že tyto lidi, kteří chtějí dělat nějakou opozici a veřejně se takto prezentovat, zbaví politických funkcí nebo dokonce vyloučí ze strany."
Zkusme se podívat na rozhodnutí Jiřího Rusnoka z morálního hlediska. Nemyslíte si, že by mohl být v tomto směru vzorem pro některé další české politiky, u nichž se o zásadovostí dá jen stěží hovořit?
"Určitě to je celkem sympatické rozhodnutí, jakkoli Jiří Rusnok už asi neměl jinou možnost, ale právě proto, že to udělal, tak si zachoval tvář. Je ovšem otázka, jestli může poté, co byl několik let v nejvyšší politice, být věrohodným manažérem. Rozhodně si ale tuto možnost neuzavřel svým zcela transparentním odchodem."
Jak dlouhou, podle Vás, ještě může trvat, než se v české politice natrvalo usadí slušnost, čitelnost, skutečná zodpovědnost za vlastní činy a postoje?
"To se, myslím, nestane, já bych řekl, nikdy, ale určitě se to nestane v nejbližších měsících ani letech, protože politika musí být neustále kultivována. Je strhávána neustále zpátky různými populistickými vystoupeními politiků. Je to neustálý boj."
Vy jste řekl, že politika musí být neustále kultivována. V zemědělství by to bylo jasné - existuje kultivátor. Co by mělo být tím kultivátorem v politice?
"Politiku kultivuje čas. V politice jsou totiž lidé vedeni mocenskými zájmy. Vladimír Špidla postupuje tak tvrdě vůči svým spolustraníkům proto, že nemůže přijít o jediný hlas v Poslanecké sněmovně. Proto je ochoten vylučovat a být nesmírně tvrdý. Má k tomu otevřený prostor, protože nikdo si nepřeje předčasné volby a tak jeho strategie může zabrat. Tak jsou rozdané karty, tak to bude. Je otázka, jestli tato situace může vést ke kultivaci politiky. Odpověď zní - může, pokud vznikne stabilní situace, kde po příští tři roky budou politici jednat o veřejných záležitostech tak, aby jim pomohli."
Mohou být takovým třídičem, kultivátorem sdělovací prostředky?
"To je jedna z jejich úloh, ale je otázka, do jaké míry to zvládají a to z toho důvodu, že ony musí mít velké sebevědomí, aby se staly nezávislými partnery politiků. Ono to, bohužel, často je tak, že velká většina novinářů je závislá na informacích, které dostávají z vlády nebo od jednotlivých politiků, tudíž se tak trochu oněch politických her účastní a nejsou rovnocennými partnery. Něco podobného se týká kromě médií i občanské společnosti, která by také měla najít sebevědomí. Ona je zase hodně závislá na dotacích od vlády nebo od politických kruhů a proto se neodvažuje kritizovat nějaké postupy státu. Opět ta občanská společnost není rovnocenným partnerem politiků, tudíž k té kultivaci nemůže přispět."
Zkuste na závěr krátce nastínit vlastní představu seriózního politika.
"Tam asi nejde o osobní vlastnosti. Úplně jednoduše by se dalo říct, že musí mít jasnou představu, jak zlepšit veřejné záležitosti a pak si hledat co nejslušnější prostředky, aby tu svou vizi prosadil. Bohužel, česká politika je dnes taková, že pokud ten politik chce být úspěšný, tak někdy musí používat prostředky, které slušnými ve slušné společnosti nazvat nelze."
Asi neexistuje prototyp, který by se dal naklonovat...
"Sympatickým typem politika, z mého pohledu, je britský premiér Tony Blair, který je do značné míry populistou. Ten svůj populismus ale využívá velice často pro veřejný zájem a dokonce, když už získá, taká zásluhou populismu, dostatečně silné postavení, tak dělá rozhodnutí, o kterých si myslí, že prospívají veřejnému zájmu, byť jeho popularitě neprospějí. Typická v tomto případě je jeho podpora účasti ve válce v Iráku."
S publicistou Petrem Holubem hovořil Josef Kubeczka.
