Český design
Jaká je úroveň českého designu a nakolik se kvalitní design daří prosazovat u výrobců, obchodníků a spotřebitelů? O tom si s ředitelem Design centra ČR Karlem Kobosilem povídal Jaromír Marek.
Všichni si ještě dobře pamatujeme dobu, kdy slovo design znělo v Česku docela cize. Rozhodující bylo cokoli sehnat a tím, jaký má ta či ona věc design se nikdo netrápil. Jak se situace za posledních deset let změnila? To je otázka pro Karla Kobosila, zakladatele a ředitele Design centra České republiky.
"Těch posledních let bylo nesmírně dramatických. Zatímco před dvanácti lety působil design exoticky, dnes je vnímán jako věc nutná. Výrobci s ním počítají a užívají jako jistou strategii prosperity. Lidé skutečně vstoupili do Evropy. Nejde o to jestli mám kávovar nebo svítidlo, ale jestli ji mám kvalitní. Jestli má evropský nebo světový design."
Design centrum ČR vzniklo jako poradní orgán české vlády v roce 1991. Svým způsobem navazovalo na činnost Rady výtvarné kultury výroby, která vznikla už v roce 1964 a přes různé peripetie přežila i období normalizace. Jaký je smysl a cíl Design centra? Více Karel Kobosil.
"Cílem je propagovat design jako nástroj konkurenceschopnosti. Dnes má většina výrobků srovnatelné technické parametry a málokdo je od sebe rozliší. Co je ale od sebe firmy a značky odlišuje je design. Směrem ke spotřebitelům učíme, aby se design stal součástí jejich životní úrovně, stylu."
Na výstavách představuje Design centrum špičkový český i světový design, pořádá nejrůznější soutěže a přehlídky. Výsledky za posledních deset let jsou skutečně a doslova hmatatelné. Řada českých výrobků má skutečně design srovnatelný se světem. Navíc design se stal pojmem, který je pro stále víc lidí opravdu důležitý. Z průzkumu, který Design centrum před časem pořádalo vyplývá, že především ženy a mladí lidé do třiceti let se při výběru zboží řídí především jeho vzhledem, tedy designem. Mezi tradiční výrobce, kteří sklízejí ocenění za špičkový design patří i karlovarská porcelánka Thun. Jejího ředitele Vlastimila Argmana jsem se zeptal jak se dobrý design v Česku daří prodávat.
"Je to překvapivé, že přestože naše kolekce jsou drahé, stojí až padesát tisíc, prodávají se. Český zákazník je jeden z nejrozmanitějších na světě. Chyba je na straně obchodníků a distributorů, kteří jsou konzervativní. Nepustí špičkové výrobky na trh."
Vzniká ta poněkud paradoxní situace. Už i čeští výrobci jsou schopni přinést zajímavý a dobrý design, zákazníci jej chtějí a oceňují, ale mnohdy mají smůlu. Na pultech je brak a kýč. To potvrzuje i Karel Kobosil. Kde je tedy chyba?
"Je chyba na výrobci, na uživateli nebo obchodníkovi? Když se podíváte do obchodu s porcelánem nebo vybavením pro domácnost vůbec, zjistíte, že jsou tam dva tři kousky kvalitního porcelánu a obrovské množství kýčových keramických produktů, superlevného dovozu z východu a plastového nádobí. Spotřebitel si nemá z čeho vybrat. Podívejte se do velkoprodejních řetězců, to je povětšinou škvár. Je nabíledni, že zatím neobstáli obchodníci. Samozřejmě, jak monitorujeme úroveň české produkce, víme, že je řada firem, které z designem nepřišly do styku. Faktem ale je, že tyto firmy přežívají rok dva. Design je takový fenomén, jeho absenci nevyváží ani levná výroba."
