Český stát vysílá k našim krajanům učitele češtiny
Jakou pomoc získávají naši krajané a jejich spolky od českého státu? A pohled z druhé strany - i u nás žijí příslušníci jiných národnostních menšin. Co si o české vojenské misi do Iráku myslí Iráčan, který v Česku žije už čtyři desítky let?
I do naší redakce přicházejí noviny a časopisy, které v řadě zemí světa vydávají krajané a jejich spolky a sdružení. Na vydávání těchto bulletinů jim často finančně přispívá české ministerstvo zahraničních věcí. To také podporuje různé kulturní akce, setkání, a především studijní programy. V nich se krajané zdokonalují v češtině, nebo se dokonce jazyk svých předků, kteří už před několika generacemi odešli do světa, znovu učí. Jak mi řekl ředitel krajanského odboru ministerstva zahraničí Zdeněk Lyčka, studijní program má několik částí:
Těch v současné době působí v zahraničí devět. Tři z nich vyučují v Rumunsku, o nich jsme už informovali v jedné z nedávných krajanských rubrik, další tři lektoři učí na Ukrajině a po jednom jsou obsazena učitelská místa v Chorvatsku, v Jugoslávii a v Polsku. O vyslání učitele češtiny požádal i krajanský spolek z Novorossijska na březích Černého moře.
Česká republika však přispívá i na investiční akce v krajanských komunitách. Byly tak například opraveny budovy krajanských spolků, školy, ale i silnice v rumunském Banátu nebo vybudována telefonní síť. Zde ale oproti minulým letům dochází ke změně. Letos už nebude možné na tyto akce používat prostředky z rozvojové pomoci. Hledají se proto jiné formy pomoci krajanům:
"Máme zájem na takzvané asistenční pomoci, kdy se snažíme v některých komunitách - jedná se zejména o Balkán - pomoci krajanům ke svépomoci. Pokud by se podařilo například využít stávající zařízení v majetku klubu nebo spolku k aktivitám, které by napomohly zaměstnanosti v regionu, nebo možnost ubytovávání, provoz nějakého malého restauračního zařízení. Prostě snažíme se, aby komunity mohly ty ekonomické výsledky používat pro svoji další činnost."
"V současné době v Rumunsku probíhá asistenční program, kdy se snažíme o zvýšení zaměstnanosti českých krajanů v regionu, aby nedocházelo k migraci, k reemigraci do České republiky. V dnešní době bychom byli raději, kdyby krajané zůstávali ve svých vesničkách, udržovali český ráz, a k tomu jim chceme pomoci. Jedná se o poradenství při zakládání firem. Nedávno jsem jednal ve švédském Malmö o možnosti dovozu dřeva z Rumunska do Švédska..."
Zajímalo mne, jaké další konkrétní formy pomoci může česká strana krajanům nabídnout? Jak mi Zdeněk Lyčka řekl, Češi v zahraničí dostávají například knihy, časopisy, audio- či videokazety s filmy nebo výukovými programy. Sám podobnou zásilku vezl nedávno do Bulharska:
"Osobní zkušenost mám z Bulharska, kde koncem minulého roku jsem se zúčastnil oslav 110. výročí založení Československého klubu v Bulharsku. A viděl jsem například Národní dům v Sofii. Trošku mne tam zarazila jedna věc: je tam krásná knihovna, ale jejím obsahem jsou samé starší knihy, není tam nic ze současných moderních knih. Další věcí byla videotéka. Takže první, co jsem udělal, bylo to, že jsem přivezl spousty videokazet se současnými českými filmy. Krajané se tak mohou scházet, mohou si promítat, zařízení v klubu v Československém národním domě v Sofii je. Ta knihovna samozřejmě by měla být oživována, měla by mít zajištěn přísun nových knih. To je ale otázka finanční, rozdělení příspěvků po celém světě."
Největší krajanskou akcí, na které se v letošním roce bude ministerstvo zahraničních věcí podílet, bude týdenní setkání krajanů v Praze. Sjet by se k nám měly podobně jako v roce 1998 a 2000 stovky zahraničních Čechů a už dnes se pro ně připravuje bohatý program přednášek, panelů, diskusí i kulturních akcí. Týden zahraničních Čechů proběhne v září a bude mu předcházet krajanské setkání ve Vídni, věnované především mladým.
V naší rubrice představujeme zpravidla naše krajany, Čechy žijící v zahraničí. Dnes vám představíme muže, který je spíš jakýsi krajan naruby. Sulaiman Fahad je Iráčan, který v Česku žije už přes čtyřicet let. V souvislosti s připravovaným útokem na Irák jsme proto rozhovor s ním nemohli začít jinak, než právě otázkou, jak se na tuto situaci dívá člověk, který náleží k oběma světům. S inženýrem Fahadem natáčel Jaromír Marek.
Rozhovorem Jaromíra Marka s Iráčanem Fahadem, který jistě stojí za zamyšlení, naše dnešní krajanská rubrika končí.
