Naučili jsme se tu slovo 'hustý', smějí se studenti českého jazyka v Poděbradech
Co člověk, to jedinečný příběh a vztah k českému jazyku. Do Poděbrad se sjeli studenti češtiny ať už z krajanských komunit v zahraničí, nebo ti, kteří chtějí poznat český jazyk, zemi i kulturu.
Kromě intenzivního studia v lázeňském městě nedaleko Prahy si užijí výletů, degustace piva, nebo ochutnávek národních jídel. Jejich cesta vedla i do Českého rozhlasu. Byli mezi nimi i Marija Kuželka ze Srbska a Michael Resler z Kanady.
"Narodil jsem se v Mostě. Potom jsem byl v dětském domově v Chomutově. Odkud mě adoptovali a vzali do Kanady."
Takže se u vás doma mluví česky?
"Ne. Mluvil jsem česky, když jsem byl malý, ale teď mluvíme anglicky."
Proč jste se rozhodl jít sem studovat češtinu?
"Chci se naučit psát a číst. Mám v plánu se sem vracet a dělat školu, ale to až později. Zatím chodím do školy v Kanadě."
Marijo, vy pocházíte ze Srbska?
"Já nejsem Češka, ale můj manžel je Čech. Chodím už dva roky do kurzu v Bělehradu. Mám ráda českou kulturu a chtěla bych, aby moje děti studovaly na univerzitě v Praze."
Jak se vám tady zatím líbí, Míšo?
"Mě se tu hodně líbí. Mám úžasnou učitelku. Učím se rychle každý den nové věci. A moje nejoblíbenější slovíčko je 'hustý'. A je to úplně hustý tady."
"Taky jsem si oblíbila slovíčko 'hustý'," potvrzuje Marija. "Slyšela jsem ho až tady."
Je nějaké slovo, které vám dělá problémy, které se vám špatně učí?
"Jsou to slovíčka, která mají háčky a čárky. Třeba tři sta třicet tři." A jak dodává Maria, jsou to například slova "čtyřicet čtyři, čtvrtek, hřiště."
Byli jste už na nějakém výletě?
"Ano, šli jsme na Říp a do Mělníka," vzpomíná Míša. "Já se ráda procházím, nejvíc se mi líbila procházka podél řeky v Poděbradech."
A jak se vám líbí v rozhlase?
"Moc. Máte tu hodně květin, i budova je krásná," říká Marija. A budova se líbí i Míšovi. "Líbí se mi její architektura. Je tu propojené moderní a staré."
Studenti se spontánně rozhodli nastudovat divadlo
O to, aby se všichni zdokonalovali v češtině, se stará i jedna z lektorek Michaela Dlouhá. Studovala češtinu a angličtinu. Má za sebou i kurz češtiny pro cizince. Její další kroky vedly do Estonska, kde několik let žila a také učila češtinu. Teď se vrátila a strávit léto na kurzu v Poděbradech jí přišlo jako dobrý nápad. Moc se jí líbí struktura vyučování.
"Z pozice lektorky musím říct, že moc oceňuji to, že mám tvůrčí svobodu, že můžu organizovat nějaké věci sama za sebe. Například teď s mojí třídou nacvičujeme divadlo. Moji studenti, když jsme mluvili o českých tradicích, tak říkali, že je zajímá pálení čarodějnic. A tak jsme měli velkou diskuzi o tom, co to znamená čarodějnice, jestli je to jen negativní nebo jestli to může být i pozitivní. A nakonec jsme došli k tomu, že chceme hrát divadlo. Nacvičujeme představení, v rámci kterého zpíváme nějaké české písničky o čarodějnicích, budeme také hrát a na konci bude kvíz, ve kterém budeme ostatní studenty zkoušet z toho, jak znají české tradice. Tak to je příklad takové aktivity, kterou jsme spontánně se studenty vymysleli, a myslím si, že to je skvělé."
Odkud máte studenta nejzdálenějšího?
"To bude možná Míša z Kanady. Máme studenty z Brazílie, z Argentiny. Pro mě je to docela výzva, protože musím kombinovat znalosti studentů z různých prostředí. I když všichni patří na úroveň B1, tak jsou velké rozdíly v tom, jaká je jejich cesta k češtině a jak chápou ten jazyk, protože když máte slovanského studenta, tak samozřejmě chápe ten jazyk mnohem lépe a více do hloubky než student, který je neslovanský. Takže je to poměrně velká výzva, ale myslím si, že to nějak zvládáme a navzájem se podporujeme."
Studenti představili ajvar i bonbony z javorového sirupu
Nejen studiem živ je člověk. Každý z národů má svá specifická jídla a pití. To představili během kurzů i Marija a Míša.
"Měli jsme společenský večer. Měli jsme přinést něco ze své země, jídlo, nebo pití a představit ho. Já jsem přinesla ajvar, to je jídlo ze Srbska. Je s paprikou a všem to chutnalo."
A co jste přinesl vy, Míšo?
"Já jsem přinesl bonbony z javorového sirupu. Někteří říkali, že jim to leze do zubů, ale mě to chutná."
"Jeden večer jsme měli i degustaci piva," vzpomíná Maria. A před pár dny jsme měli český večer, slyšeli jsme cimbál a učili jsme se tancovat český folklór."
Všichni studenti dostanou na závěr certifikát, který jim bude předaný na ministerstvu zahraničí, kde si prohlédnou byt a pracovnu Jana Masaryka.
