Účastníci krajanských kurzů v Dobrušce letos strávili i týden v Praze

Sommersprachkurs in Dobruska

Ve východočeské Dobrušce proběhl i letos krajanský kurz češtiny. Šedesát krajanů, případně bohemistů a dalších zahraničních zájemců, se tu každoročně zdokonaluje v českém jazyce. Náklady kurzu přitom hradí český stát, jde o jednu z forem pomoci krajanským komunitám v zahraničí. Až dosud trávili účastníci kurzu celý měsíc přímo v Dobrušce, letos poprvé se na závěrečný týden přestěhovali do Prahy.

Dobruška
Důvody této změny pro Radio Praha vysvětlil Daniel Křivánek z Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy, který krajanské kurzy češtiny už několik let vede:

"Je to proto, že bylo výběrové řízení na dalších pět let, kterého jsme se zúčastnili a potřebovali jsme ten kurz trošku obměnit. A možná vylepšit. Ústav má několik středisek, tak jsme nabídli, že se kurz může konat v různých místech České republiky, aby krajané poznali nejen Dobrušku, ale i další místa. Tak jsme to udělali tak, že tři týdny je tradiční Dobruška a jeden týden jsme v Praze, kde je také velice nabitý program. A jak sami krajané říkali, po měsíci jsou už velice unavení, a my také."

Zůstává původní počet šedesáti účastníků kurzu?

"Ano, to se nezvyšovalo, takže je šedesát účastníků tento rok a ještě další čtyři roky. Výběrové řízení bylo na pět let, takže peníze na to jsou."

Kdo letos přijel na kurz?

"Máme třicet čtyři zemí, jsou to vlastně všechny kontinenty. A ta poslední, třicátá pátá, je Palestinská autonomie, což zatím není mezinárodně uznaný stát."

Jsou skutečně všichni krajané, nebo jsou mezi nimi i bohemisté a další zájemci o češtinu?

"Z Běloruska to nejsou většinou krajané, ale už tradičně sem posílají jednu studentku. Je to naše pomoc Bělorusku. Pak máme také jednu bohemistku z Číny. A pak je tu paní z Mexika, což je prezidentka českého sdružení v Mexiku. Ta nemá české kořeny, ale jak říká, má české srdce."

Jak je to s úrovní znalostí češtiny u účastníků, kteří přijíždějí? Zlepšuje se, nebo se naopak zhoršuje? Vy kurzy vedete už nejeden rok...

"Kurzy vedu už pátý rok a řekl bych, že se to nemění. Jsou tu stále začátečníci, máme tu ale třeba třetí generaci jedné rodiny. Před mnoha lety tady byl dědeček, pak tu byla maminka a teď tu už máme jejího potomka. Takže u některých rodin už máme celé seznamy, jako třeba z Brazílie u rodiny Trachtů. A třeba v chorvatském Daruvaru už snad není jediná rodina, která by nenavštívila Dobrušku. A my se teď snažíme těm, co se tu namotivují, dát k dispozici české e-learningové kurzy, aby v češtině mohli pokračovat. Doufejme, že úroveň češtiny se bude pořád zvyšovat."

Vracejí se sem někteří i jako samoplátci?

"To je pravda, protože stipendium můžou dostat jen jednou. Když si chtějí zopakovat návštěvu, tak se vracejí na své náklady. Máme tu třeba paní Supik z USA, která tu už byla celkem jedenáctkrát. Pani Edna z Mexika je tu podruhé a platí si pobyt, protože se jí tu velice líbí."

Jaký program mají krajané v Praze? Máte pro ně zajištěné třeba lístky do divadel a podobně?

Studenti češtiny v budově Českého rozhlasu
"Zrovna včera jsme navštívili Pražský hrad, takže celé odpoledne jsme strávili prohlídkou Hradu. Do divadel tedy nejdeme, protože jim tam nemůžeme simultánně tlumočit. Mezitím musíme také učit, takže program je opravdu od rána do večera."

Jedním z účastníků kurzu, který nemá české kořeny, zato ale velký zájem o češtinu, je i Palestinec Ali Shaar. V 80. letech minulého století vystudoval v Československu medicínu:

"Já jsem tu studoval před pětadvaceti lety. Byl jsem tu sedm roků, od 1982 do 1989. Když jsme skončil studium, vrátil jsem se domů. A tady v České republice nastala revoluce a já jsem se už nevrátil. A po té dlouhé době se mi čeština ztratila, protože jsem ji nepoužíval. Tak jsem se chtěl vrátit a zlepšit si ji. Chtěl jsem ale taky, aby moje rodina viděla místo, kde jsem studoval. Aby viděla tu krásnou zemi."

Bylo pro vás obtížné se do tohoto kurzu dostat?

"Ne, protože v Palestině máme skupinu českých absolventů a máme dobré vztahy s ambasádou. A každý rok se snažíme sem někoho poslat. A tento rok bylo zvláštní, že jsem mohl přijet i s rodinou."

Další účastníky kurzů v Dobrušce představíme v některé z příštích krajanských rubrik.