Kromě češtiny se učí i tančit
Stovky cizinců prošly kursy češtiny na slovanských školách. Ta v Brně letos oslavila už 50 let. Zdolat nástrahy našeho jazyka není nijak jednoduché. Co je přimělo učit se složité skloňování a shodu podmětu s přísudkem, která dělá obtíže často i rodilým mluvčím?
„Dobrý den, jmenuji se Hanna Dubinčak, pocházím z Ukrajiny, z Užhorodu z Podkarpatské Rusi, tedy bývalé části Československé republiky. Dědeček pocházel z Jižních Čech, takže přes něj mám český původ. Doma se ale mluvilo rusínsky a bohužel děda mého otce ani jeho sourozence česky nenaučil, což je obrovská škoda.“
Hanna mluví česky už výborně, ale jak přiznává, stále je co zlepšovat.
„To učení nemá hranice, je spousta jevů, které mi dělají problémy. Navíc to trochu kazí ukrajinština. U některých výrazů si říkám, že musí v češtině existovat také a přitom tomu tak není. Takže je stále poznat, že nepocházím z Čech.“
Od krajanů se dobré češtině nenaučíš
V Chorvatsku žije česká menšina. Andrej Abramušič k ní nepatří a jak přiznává, pro vylepšení jazykových znalostí kontakt s českými krajany v Daruvaru není právě ideální.
„ Byl jsem s nimi ve styku, hrál jsem tam na několika koncertech. Ta menšina mluví jazykem, který je něčím mezi chorvatštinou a češtinou, navíc jde spíše o hovorovou řeč, což se ve škole nepoužívá.“
Andrej si pochvaluje, že se na kursech češtiny pozná s novými lidmi z různých koutů světa.
„ Máme zde nejmladší studentku, které je 14 a nejstaršího studenta, kterému je 67 let. A všichni sedí v jedné třídě a žijí po celou dobu společným životem.“
Během měsíčního kursu se cizinci neučí jen gramatiku, ale například i společenské chování včetně tance.
„ To se jim velice líbí, protože naše tradice tanečních ve světě neexistuje. Pokud tu zůstanou žít, často chodí do tanečních kursů, protože to poznali na letní škole. Tančíme polku, mazurku, valčík. Moc ráda tyto hodiny vedu, protože je nádhera vidět, s jakým zápalem do toho vstupují,“ dodává Eva Rusínová.
